(12.10 hodin)
Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pan kolega Karel Kühnl řekl asi dvacettřikrát za sebou slovo nerozumím. Myslím, že je spíše otázka pro něj, když skoro ničemu nerozumí, proč sedí v této sněmovně. Je zajímavé, že nerozuměl členům ODS, kteří s ním seděli v poslední vládě Václava Klause. Je to o to zajímavější, že polovina členů této vlády za ODS se s ním ocitla v Unii svobody, takže to něco vypovídá. (Potlesk.) Jen doufám, že pan Karel Kühnl dnes již svým bývalým odeesákům z vlády rozumí.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Slovo má pan poslanec Martin Říman, zatím poslední přihlášený do obecné rozpravy.
Poslanec Martin Říman: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi několik reakcí na vystoupení předchozích vystupujících z řad vládní koalice, kteří mě vyburcovali k tomuto vystoupení, protože jejich interpretace minulosti a současnosti je neuvěřitelná a zaslouží několik poznámek.
Jsem rád, že první místopředseda vlády Stanislav Gross se konečně po mnoha letech v tak důležité pozici vyjádřil k něčemu tak podstatnému, jako jsou ekonomické parametry tohoto státu a jak on jako první místopředseda vlády vidí fungování ekonomiky, za kterou vzhledem k míře přerozdělování nese každá česká vláda významnou odpovědnost. Parametry, kterými se snažil okomentovat úspěšnost této vlády, jsou vskutku pozoruhodné.
Prvním parametrem, o kterém hovořil, byl růst reálných mezd v loňském roce. Ano, v loňském roce reálné mzdy rostly, to je pravda, ale je třeba se podívat komu a jak. Nejvíc, dvojnásobně proti soukromému sektoru, rostly reálné mzdy ve veřejné správě a ve všech odvětvích, kde zaměstnavatelem je stát, příp. nějaký státní derivát. Když se podíváme na výsledek hospodaření veřejných rozpočtů v loňském roce, je evidentní jedna věc - že tento růst reálných mezd šel na úkor deficitu veřejných rozpočtů. Vláda se chlubí růstem reálných mezd ve veřejné správě díky tomu, že si na to půjčila. Příjemcům ale neříká, že to budou jednou oni splácet, ne vláda. Reálné mzdy rostly i v soukromé sféře, ale dvakrát pomaleji. Na rozdíl od nezodpovědného zaměstnavatele jménem stát nepochybně tento růst v soukromé sféře nebyl na úkor zadlužování podniků, ale proto, že si na to dokázaly vydělat.
Vážená vládo, až se příště budete chtít chlubit, jak umíte zařídit růst mezd v rozpočtové sféře, vezměte si příklad ze soukromé sféry a dělejte to jen tehdy, když si na to dokážete vydělat jinak než zadlužováním. (Potlesk.)
Tolik k prvnímu parametru.
Druhým parametrem, který se panu místopředsedovi Grossovi zdá významným, je tempo růstu hrubého domácího produktu, a jeho libování si nad tím, jak doháníme země EU, je skutečně podivuhodné. Je relativně ještě mladý, takže jeho dětem se může stát, že při současném tempu se možná někdy průměru EU přiblížíme. Měl by také vědět, že tato naše konvergence je za jeho vlády tou nejpomalejší ze všech zemí, které letos k EU přistoupí; jsme největší hlemýžď, nejsme schopni srovnání s žádnou z ostatních devíti zemí. To není nic k jásání.
Třetím parametrem, který se mu líbí, je inflace. Ano, byla v loňském roce velmi nízká, a to tak nízká, že v některých měsících loňského roku, např. v srpnu, ale i v dalších měsících, sklouzla do něčeho, pro co mají ekonomové jiný pojem - a to je deflace. Deflace znamená pokles cen a není to nic, nad čím by se dalo jásat, i když si laik myslí opak. Ale i v sociální demokracii jsou lidé, kteří vědí, že tomu tak není, a možná by stálo za úvahu uspořádat na toto téma seminář.
Posledním parametrem, který pana místopředsedu zaujal, byl růst maloobchodních tržeb v loňském roce, jinými slovy, že se lidem dařilo dobře, mohli tudíž okupovat po celý rok a zejména před Vánocemi supermarkety, hypermarkety a další obchody. Dnes už i ekonomové vědí, že za významnou částí tohoto runu na maloobchod byl docela obyčejný strach z letošního zdražování. Lidé přemýšlejí hlavou a vědí, že je dobré se před touto vládou chránit i tím, že se předzásobí.
Druhý moment, který za výrazným růstem maloobchodním růstem byl a který nelze předpokládat donekonečna, bylo to, že tato vláda naučila své občany žít na dluh. Tato vláda za prvé dala občanům peníze, které si půjčila a které tito občané budou muset splácet, a za druhé atmosféra v této zemi - žijeme na dluh, nic se neděje, je to v pořádku, splácení je v nedohlednu - vytvořila příznivé podmínky pro to, aby se občané zadlužovali i soukromě jako fyzické osoby. Když v loňském roce nakupovali, věděli jednu věc, kterou vědí i dnes - že si berou u všech finančních společností dluh, který mají nějak vykalkulovaný a vědí, že to asi budou schopni splácet. Už ale nevědí, že druhou tisícikorunu, kterou vytahují z kapsy a kterou jim v nějaké formě předtím dala vláda, že i ta je na dluh, že i tu budou muset jednou splácet, a to ve svých propočtech zakalkulováno nemají. To je dobře si uvědomit.
Když pan místopředseda vlády Gross řekl, že Češi mají před sebou dobrou budoucnost, k tomu bych dopověděl to, že jakou mají ve skutečnosti budoucnost, tak to zjistí až v okamžiku, kdy tato vláda předloží účet za to, co prováděla po svůj volební mandát.
Tolik k panu místopředsedovi Grossovi.
Pan poslanec Mládek mě pobavil, když nám sdělil, že díky tomu, že jsme do hrubého domácího produktu započítali tunely, silnice a místní komunikace, tak máme právo vytahovat lidem z kapes více peněz. To je dobrá zpráva a nezbývá mi než říci: lidé, radujte se, konečně víme, jak na tom jsme.
V posledním okénku bych potvrdil, že kolega Kühnl, když vstoupil v roce 1997 do vlády, skutečně lecčemus nerozuměl. Způsob, jakým nám dnes vysvětlil, jak se řešily problémy na jaře v roce 1997, o pravdivosti jeho slov opravdu svědčí.
***