(12.20 hodin)
(pokračuje Říman)
Nicméně je poučné, a tato vláda by si z toho mohla vzít příklad, jakým způsobem se tehdejší problémy, které ve svém důsledku ani zdaleka nedosahovaly rozměru problémů, před kterými stojí dneska rozpočtová soustava České republiky, jakým způsobem tehdy byly řešeny. Byly vyřešeny během několika málo týdnů dvěma opatřeními, která v žádném případě nesahala do peněženek občanů, ale dominantním způsobem sahala do peněženky, mohu-li to tak vyjádřit, vlády. Takzvané dva balíčky škrtaly ve vládních výdajích. Vláda šetřila na svých výdajích, šetřila na sobě. Neměla pocit, jako má vláda současná, že šetřit se dá všude, jenom ne doma.
Samozřejmě takzvaná krize roku 1997, opakuji, že byla nesrovnatelně méně závažná, než jsou problémy, které se nahromadily za dalších sedm let, když už ODS nebyla ve vládě. Nicméně alespoň zamyslet se nad způsobem, jak se dají problémy řešit, by bylo pro tuto vládu vhodné.
Co vadí ODS na snížení přímých daní a co vadí ODS na zvýšení nepřímých daní, kterými se snížení přímých daní kompenzuje. Tuto řečnickou otázku položil kolega Kühnl.
Tuto věc je třeba rozdělit do dvou částí. Za prvé. Na tom, jak to provádí tato vláda, nám vadí to, že celkově dochází ke zvýšení daňové zátěže. Nejedná se o žádné neutrální přesunování z jednoho daňového vzorce do druhého daňového vzorce. Není pravdou, že snížení přímých daní, tak jak navrhuje tato vláda, je pouze kompenzováno nějakým zvýšením, nějakou restrukturalizací daní nepřímých. Prostě to není pravda. Pan ministr financí Sobotka dobře ví, že to je k dobru nějakých 20 miliard korun, které si tato vláda zase nasype z kapes daňových poplatníků do kapes svých. A případně udělá dobráka a pár miliard toho zase poté, co si za to koupí tu nové auto, tu nové vybavení do kanceláře, tu zřídí nějaký nový úřad, tak nasype zpátky některým lidem. To je první moment, který nám vadí. Nejde o neutrální operaci.
Druhý je obecnější. Samozřejmě že v každé ekonomické učebnici, jak nám zde řekl pan kolega, si můžeme přečíst, že nepřímé daně jsou výhodnější, spravedlivější, více motivují než daně přímé. To je jistě kouzlo nepřímých daní. Ale nepřímé daně skrývají jedno obrovské nebezpečí. Tato vláda nám předvádí, že toto nebezpečí není akademické, že není teoretické, ale že je velmi reálné, a totiž to, že nepřímé daně jsou méně vidět než přímé daně. Pro vládu, pro politiky je daleko snadnější nepřímé daně měnit směrem vzhůru. Tato vláda nám to předvádí dnes a denně už několik měsíců.
Všechno má své náklady a výnosy. Ano, diskutujme, pane kolego, o tom, jaký podíl mezi přímými a nepřímými daněmi má v této zemi být, ale buďme upřímní a v okamžiku, kdy změna tohoto podílu jde na vrub peněženek občanů, tak to nahlas řekněme a neskrývejme to pod eufemistickými výrazy typu restrukturalizace daní. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: O slovo se přihlásil předseda Poslanecké sněmovny pan Lubomír Zaorálek.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, vážení kolegové, jenom bych si dovolil reagovat na vystoupení pana poslance Římana. Protože mně připadá možná docela účelné se zeptat, jaký to má smysl, tento duch apokalypsy, který se vznášel nad vystoupením pana poslance, ta chmurná mračna, která se stahují nad naší zemí, pokud on mluví o situaci v České republice. Dokonce jsme slyšeli, že ne nízká inflace, ale deflace, což zní daleko méně povzbudivě. Tady se pravděpodobně nemáme šanci dozvědět ani to, že taková deflace, nízká inflace, je možná ideální okamžik pro reformu veřejných financí a že je v tomto smyslu správné, že právě v takové chvíli vláda se do něčeho podobného pouští. Ne, pouze to chmurné. Dokonce ani inflace není nízká, protože to je něco daleko horšího - je to deflace.
Pokud se pohybujeme do Evropské unie, tak jsme ten nejpomalejší hlemýžď. Já bych dneska neměnil s žádným z těch údajně rychlejších. Jsem raději tady v České republice, protože si myslím, že její kondice je velice slušná právě ve srovnání s ostatními.
Pokud se týká obyvatel, tak tam je to opravdu velká apokalypsa. Protože jsme slyšeli, že ti se dokonce předzásobují. Kdo tady vytváří atmosféru hrůzy, která se na lidi žene? Pokud se předzásobují, tak pravděpodobně proto, že si pouštějí tuto televizi a sledují, když se jim říká, že vláda pravděpodobně je největším neštěstím, které se na ně žene.
Já se pořád ptám, jaký má smysl vytvářet tuto atmosféru konce a hrůzy. V této zemi k tomu opravdu není důvod. Teď ještě jenom chybí říci, že to nejhorší nás čeká - vstup do Evropské unie, onoho úkladného společenství, které nám zřejmě přinese také leckteré další neštěstí. Takže obyvatelé, těšte se. Všechno, co je před vámi, co vás čeká, je neštěstí.
Nejsem samozřejmě naivní, i když si mohu mít dovolit takový sen, že by jednoho dne na podobnou debatu a reformu financí vystoupil představitel opozice pan Tlustý nebo Langer a k údivu všech by řekli, že na reformě kupodivu něco shledáváme kladného. Snad na ní něco je. Dokonce některé prvky jste si snad půjčili od nás a přitom jste zůstali svými. Je to skutečně sen, že byste při diskusi o příspěvcích na televizi a problematiku reklamy řekli, že tady není špatný nápad. My bychom to ještě rozšířili nebo o tom vedli debatu.
Říkám to proto, že si myslím, že i pro roli opozice by bylo věrohodnější, kdyby dokázala občas říci, že tento návrh má hlavu a patu, že to není další chmurný mrak a další katastrofa, která se řítí na tuto zemi. Pokud je to pořád, pokud každý, kdo tady vystupuje za koalici z ministrů, je nařčen, že ještě nezačal přemýšlet nebo že je psychicky vadný, tak to ztrácí smysl. Pak to není parlamentní debata o reformě, ani o Evropské unii, ani o ničem podobném. Pak je to prostě věc, která podle mě v poslední době před veřejností ztrácí věrohodnost obecně. Pak se prostě nevěří tomu, že tady se vede skutečná debata a že to, oč jde, je opravdu reforma, a aby to mělo nějaký věcný, reálný, praktický smysl.
Máme před sebou také reformu penzijního systému a řadu dalších věcí, kde si nedovedu představit, že nedokážeme mluvit věcnějším způsobem a nebudeme hledat nějakou společnou cestu, protože jsou to věci, které se týkají dalších ne tří, čtyř, ale pěti, deseti, dvaceti let před námi. Proto říkám, že tento apokalyptický duch nepomůže ani nám, ani lidem se zorientovat ve světě, ve kterém dneska žijí. Ten svět je komplikovaný a není žádná jednoduchá cesta. Dneska problematika daní je dost těžko veřejně sdělitelná. Pokud se budeme navzájem strašit tady a všechny kolem, tak se obávám, že to nebude diskuse, která by byla k něčemu v této zemi. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Posledním přihlášeným do obecné rozpravy - už nebudu říkat, že je někdo poslední přihlášený, protože vždy se přihlásí někdo další - je pan poslanec Vlastimil Tlustý. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dále pokračuje to, čemu jsem se snažil ve svém prvním vystoupení na začátku této rozpravy bránit, ale marně. Záplavou slov a útoky na ODS a novou interpretací historie se pokoušejí poslanci vládní koalice odpoutat pozornost od jediného a prostinkého, o co tady jde - a to je zdražování. (Potlesk poslanců ODS.)
***