(9.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
Dovolte mi, abych provedl srovnání některých úprav, pro něž se rozhodla vláda, například srovnání toho, jakým způsobem je regulováno zdanění v oblasti ubytování, v oblasti úpravy daní, výběru na vodném a stočném - byť je třeba říci, že i tady vláda couvá zpět - a jak jsou upraveny sazby i v jiných oblastech podnikání.
Tak například restaurační a ubytovací služby. Zatímco se Česká republika rozhodla, že tuto oblast podnikání zdaní sazbou daně z přidané hodnoty na úrovni 19 %, tak například v Lucembursku platí podnikatelé 3 % daň, v Portugalsku 5 %, ve Francii používají kombinovanou sazbu, ale zhruba také 5 %, v Belgii 6 %, ve Španělsku 7 %, v Řecku 8 %, ve Finsku 8 %, v sousedním Rakousku 10 %, v Itálii 10 % atd. Uvedu na závěr, že bychom velmi těžko hledali zemi - s výjimkou Velké Británie - kde zdanění bude tak vysoké jako u nás. Já si nemyslím, že segment tohoto podnikání je u nás v České republice tak rozvinutý a tak stabilizovaný, abychom ho mohli zatížit tak vysokou daní, jakou se rozhodla zavést vláda sociální demokracie.
Zdanění novin a časopisů, tak jak je navrhla vláda, je samo o sobě také velmi zajímavé - Belgie 0 %, Dánsko 0 %, Norsko 0 %, přeskočím Velkou Británii s nulovým zatížením, Francie 2,1 %, Rakousko 10 %, Německo 6 %. Samotná úprava toho, co bylo navrženo ve vládní předloze, prošla změnou, která byla schválena na půdě rozpočtového výboru, a já věřím, že někteří z poslanců představí ještě jiné koncepty. Základní problém ovšem spočívá v něčem jiném. Ona definice 50 % prostoru věnovaného reklamním sdělením nebo reklamě je sama o sobě zavádějící a velmi kolizní. Samotný zákon totiž ve speciální úpravě říká, že za reklamu se považuje i inzerce. V jistém extenzivním výkladu tedy lze říci, že vaše osobní inzerce, například seznamovací či jakákoliv jiná, je reklamním sdělením, byť neslouží k podnikání, a může být započítána do 50% kvóty. Já si myslím, že není možné provést takto zavádějící výklad a použít takto zavádějící kvantitativní omezení a že je třeba použít onu formuli, která je uplatňována v Evropských společenstvích, kde se mluví o převážné ploše reklamy, časopisů nebo tiskovin, které slouží výhradně k reklamním sdělením.
Takových srovnání a takových příkladů bych mohl uvést daleko více.
Věc, nad kterou bych se chtěl pozastavit, je úprava toho, jakým způsobem se vláda rozhodla zasáhnout do zdanění některých komodit zařazených do nejnižší daňové skupiny, tedy do té snížené, v oblasti potravin. Zajímalo by mne, jak vydefinovala vláda České republiky to, co se považuje za přirozenou spotřebu podporovanou vládou, a to, co bylo zařazeno jako jakýsi luxusní nadstandard, nebo zboží či potraviny, které je nutné zatížit vyšší daní. Zatímco v mnoha odborných časopisech a v mnoha běžně dostupných tiskovinách jsou například mořské plody a jiné potraviny představovány veřejnosti jako zdravá alternativa, jako nepochybně nejzdravější způsob, jak se stravovat, tak vláda České republiky se rozhodla právě tuto strukturu potravin zatížit tou nejvyšší daní, a je třeba říci, že v oboru potravin si vláda zcela selektivně vybírala to, co je podle jejího vidění světa běžná spotřeba sociálně demokratického voliče, nebo toho, jak si ho vláda sociální demokracie představuje, a vše ostatní se vláda v rozporu s tím, že nám to vůbec nenařizují pravidla Evropských společenství, rozhodla zdanit sazbou vyšší.
Na lavice vám byl rozdán sněmovní tisk, který je označen symbolem 496 - myslím, že za lomítkem je X nebo několik teček. Je to pozměňovací návrh, který se rozhodla Poslanecké straně představit ODS. Myslím, že odpracováváme za vládu řadu konfliktů, vracíme řadu položek do snížené sazby, definujeme některé komodity, tak jak podle nás jsou v souladu s výkladem práva Evropského společenství i s uplatňovaným autorizovaným překladem. Je totiž zvláštní, že pro selektivní a účelový výklad toho, co lze zařadit do snížené sazby, a toho, co bude zdaněno více, vláda použije i překlad, který do jisté míry autorizovaný není.
Na závěr svého vystoupení v obecné rozpravě se zároveň hlásím do rozpravy podrobné, kde se odvolám na tento sněmovní tisk a uvedu základní důvody, proč ODS předkládá tyto pozměňovací návrhy. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní uděluji slovo druhému písemně přihlášenému do rozpravy, kterým je pan poslanec Dolejš.
Poslanec Jiří Dolejš: Hezké dopoledne. Vážená vládo, milé kolegyně, kolegové, důvodem, proč vystupuji v obecné rozpravě ve druhém čtení, je vývoj, ke kterému došlo od prvního čtení. Vzhledem k tomuto vývoji chci říci jednu zásadní poznámku.
Původní novela byla předložena jako harmonizační a to, co vzešlo z kolodějských ujednání a následně jako reakce na tato ujednání, mě vede k závěru, že daňová politika této vlády - a to je důležitá součást reformy veřejných financí - je sérií jedné velké improvizace. Pokud si vezmete samotnou novelu zákona o dani z přidané hodnoty, jistě si vzpomenete, že již při parlamentním tisku 205 byl slibován komplexní návrh daňového zákona a že dílčími novelami se řeší jen nezbytné technické změny, popřípadě změny vyvolané harmonizací naší legislativy. Tehdy posloužil pan poslanec Kraus k tomu, že se na poslední chvíli do tohoto zákona vsunula celá řada podstatných změn, které rozhodně neměly pouze harmonizační charakter. Nyní tímto nástrojem bylo koaliční jednání a to, že výsledek koaličních jednání byl vzápětí podroben kritice, a to z vlastních koaličních řad - a nemám na mysli jen poslance sociální demokracie - ukazuje, do jaké míry je koncepce promyšlená, do jaké míry je jasno od sepsání a přijetí vládního prohlášení. A zdá se, že jasno není v mnohém, dokonce někteří skeptici by mohli říci, že snad v ničem.
Pokud jde o efekt navrhovaných opatření, která bychom měli projednat v rámci druhého čtení, je třeba především podtrhnout to, že sbližování sazeb, a to takové sbližování, které vede vlastně k růstu nepřímých daní, nebylo vůbec v programu sociální demokracie. Marně jsem to tam hledal, dokonce jsem tam spíše našel myšlenku opačnou, to znamená, že ve vztahu přímých a nepřímých daní strana sociálně demokratická dávala přednost snížení zátěže obyvatelstva prostřednictvím nepřímých daní. Jestli někteří představitelé sociální demokracie nalezli koncept, jak nepřímé daně obyvatelstvu v konkrétní sociální situaci České republiky neškodí, je to možná zajímavý objev, ale zapomněli to sdělit vlastním spolustraníkům a také vlastním poslancům své politické frakce.
***