(14.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Třetím naším argumentem, vážným argumentem, je to, že Občanská demokratická strana podporuje veřejnoprávní - a na toto slovo kladu důraz a podtrhuji je - veřejnoprávní roli České televize, tedy zejména informační službu občanům, nikoli programovou soutěž o diváka s komerčními televizemi. Česká televize je, jak jsem již řekla, zčásti financována reklamou. Tato částka z reklamy tvoří zhruba 1/4 příjmů České televize a je zhruba ve výši 1 mld. Kč. Aby Česká televize vyprodala povolený reklamní čas, musí mít samozřejmě atraktivní program a musí tak být atraktivní pro objednavatele reklamy, protože musí mít nějakou zajištěnou sledovanost, jinak by si u ní nikdo reklamu nezadal. Právě tento argument vede televizi k tomu, aby šla do soutěže s komerčními televizními stanicemi. Nakupuje mnohdy drahé filmy, aby mohla v této soutěži obstát, a chybějí jí potom peníze na pořady dokumentární, publicistické, na původní českou tvorbu, na pořady vzdělávací, pro děti či na regionální vysílání.
Přesto však je nutno říci, že ono povolené procento, tedy 1 % z celkového vysílacího času, Česká televize nebyla schopna prodat. Znamená to, že daleko více inzerenti využívají služeb privátních televizí. V roce 2003 bylo v České republice - a to dovolte jenom jako poznámku - na televizní reklamu vydáno celkem 7,6 mld. Kč. V roce 1999 to bylo 5,6 mld. A v letošním roce se očekává na tomto trhu objem reklamy 8,1 mld. Kč. Podíl českých celoplošných televizních stanic na trhu televizní reklamy v roce 2003 činil 12 %.
I pro to, co zde říkám, protože nutí veřejnoprávní média programová soutěž k tomu, aby vyprodávala svůj privátní čas určený pro reklamu, i proto ODS před časem konstatovala, že zváží v budoucnu možnost diferencovaného způsobu financování veřejnoprávních a komerčních médií.
Ve světě existují tři základní modely financování médií a jsou celkem dobře známé. První z nich je pouze z poplatků, druhý z nich je poplatky-reklama-sponzoring, třetí z nich je pouze státní dotace. Chtěla bych říci, že to ODS v návrhu vlády zcela postrádá. Já postrádám zásadní úvahu, odhlédnu-li od toho, že nyní projednáváme zcela jiný zákon, než jaký nám byl do sněmovny předložen, tak i v tom prvním, i v tom druhém, bude-li přijat komplexní pozměňující návrh paní poslankyně Novákové, postrádám zejména to, že se vláda zabývá nejprve úvahou, jak zdražit tuto službu pro občana, tedy jak zvednout rozhlasové a televizní poplatky, ale nezabývá se možnostmi jinými, chcete-li - možnostmi vypátrání, zda existují, nebo neexistují v současném systému nějaké rezervy, z nichž by bylo možno jak České televizi, tak Českému rozhlasu pomoci.
Vláda navrhla zvýšení poplatku na krytí již vytvořeného schodku a na celkově se zvyšující náklady vysílání. Nepromýšlela tedy možnosti, jak nejprve získat peníze odjinud. Kdyby tak přemýšlela, byl by v jejím původním návrhu zmíněn jiný, tedy zpřísněný výběr poplatků, nikoliv plošný, ale např. způsob, který je aplikován v některých zemích, tedy způsob, kdy občan podá čestné prohlášení a v něm uvede, že televizi nebo rozhlas nevlastní. V tom případě tuto službu neplatí. Tedy princip - kdo oznámí, že přijímač nemá, neplatí, ostatní platí všichni. Vláda tuto možnost v žádném případě nezvažovala a nám ji jako jednu z variant nenabídla.
Druhou možností, kterou vláda mohla propátrat, a neučinila tak, je možnost zvýšení dalšího výběru poplatků, lepšího výběru, a to takového, který je běžně v Evropě používán. Existují nástroje, a tím je oprávnění přístupu do státních či neveřejných databází a porovnáním těchto údajů se seznamem poplatníků jsou identifikováni neplatiči; existuje způsob, kdy existují inspektoři, tedy zástupci televizí, kteří navštěvují neplatící domácnosti a snaží se dosáhnout přihlášení v případě, že vlastní televizi; existuje povinnost prodejců oznamovat údaje o kupujících; existují také technická zařízení, která umí zjistit, zda někdo přijímač má, nebo nemá. Neříkám, že všechny tyto způsoby my podporujeme a přejeme si je. Jenom říkám, že zde chybí úvaha vlády na téma, zda některý z těchto instrumentů je vhodný pro Českou republiku, nebo zda vláda umí přijít na instrument jiný, který by znamenal jistý přínos peněz do veřejnoprávních médií a znamenal by také to, že ti, kteří vlastní přijímač, platí tak, jako platí dosud ti, kteří se této povinnosti nevyhýbají.
Třetí možnost - a o té už jsem také mluvila - je možnost změny sazby daně z přidané hodnoty, tedy daně, o které rozhodla vládní koalice, že ji bude zvyšovat.
Čtvrtou možností je také snížení vysílacího času veřejnoprávní televize. Stojí-li jedna hodina vysílání na České televizi zhruba čtvrt milionu korun, dá se snadno spočítat, že snížením tohoto vysílacího času o určitý počet hodin, 4, 5, 6 denně, může uspořit Česká televize za rok až 400 mil. Kč ročně.
Abych vás vyvedla z omylu - neznamená to, že ODS navrhuje zrušení druhého programu, tak jak očekávám, že by nám okamžitě v reakci někdo zde vmetl. Jenom chci říci, že v zemích, které jsou kolem nás, ani v jedné neexistují dva celoplošné kanály, které by vysílaly celý týden 24 hodin denně. Existuje příklad Maďarska, kde první kanál vysílá plných 24 hodin, druhý vysílá 135 hodin týdně. V Polsku je to v obou případech 140 hodin, na Slovensku 122 a 85, ve Slovinsku 127 a 116. Zcela jasně se tedy nabízí otázka, zda dva programy veřejnoprávní České televize s celkovým počtem pro každý kanál 168 vysílacích hodin týdně není luxus, který v dané chvíli neumíme zaplatit.
Chtěla bych říci, že kdyby vláda se zabývala těmito možnostmi, mohla by některou z nich eliminovat a přesvědčila by nás o tom, že tato cesta pro Českou republiku vhodná není, anebo že nenabízí dostatečně velké rezervy, tak aby mohly vyřešit současné financování jak České televize, tak Českého rozhlasu. Tato úvaha však v žádném případě nezazněla ani při prvním čtení, ani nyní při tomto druhém čtení. Zazněl pouze úplně jiný návrh, kterým se máme nyní náhle, se zcela změněným charakterem zákona, náhle ve druhém čtení zabývat. A já tedy si kladu otázku, zda má smysl v takovém případě v projednávání zcela jiné předlohy přesto pokračovat, zda není na místě, aby minimálně ony cesty, které jsem zde nastínila, vláda zkusila propočítat, zkusila zjistit, jestli opravdu musí sahat do kapes daňovým poplatníkům, v tomto případě zvýšením poplatků, zda není možno přijít na způsob, který tyto rezervy odhalí, a zda není možno tedy uvalit na naše občany břemeno menší, než v současné době vláda navrhuje. Chci, abyste mi rozuměli, že hledám přátelské řešení pro občana a vybízím vás, abyste spolu se mnou podobné řešení hledali také vy.
Z tohoto důvodu, který jsem zde uvedla, v podrobné rozpravě navrhnu, aby návrh na projednávání tohoto zákona byl vrácen výboru k opětovnému projednání. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Další přihlášenou je paní poslankyně Ivana Levá a připraví se paní poslankyně Táňa Fischerová.
***