(14.50 hodin)
Poslankyně Ivana Levá: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, ve chvíli, kdy se začala projednávat zhruba před rokem - (Předsedající žádá o klid a zvoní zvoncem.) - otázka zvýšení poplatků, jsem měla tehdy dvě zásadní námitky netýkající se Českého rozhlasu, nýbrž pouze České televize. Šlo o nedobré hospodaření. To bylo za prvé. Změna vedení ČT přinesla zásadní pozitiva. Při jednáních jsme se seznámili s mnohými opatřeními, která vedou ke zlepšení ekonomických výsledků a k hospodárnosti. Mám pocit, že v ČT zavál nový vítr. Veškeré signály ukazují na to, že výsledky v letošním roce budou podstatně lepší.
Od ČT očekáváme původní tvorbu. Ta je však finančně nejnáročnější. Jsem si také vědoma toho, že nelze vypovědět všechny nevýhodné smlouvy naráz a že obrana vůči narůstajícím cenám je obtížná. Z toho vyplývá, že úsporný program nelze uskutečnit naráz. Potřebuje čas. Proto jsem si myslela, že se zvýšením poplatků lze počkat. Byla jsem umlčena argumentem, že odložením zákona způsobíme v České televizi závažnou ekonomickou krizi.
Druhým důvodem, podle mého návrhu (?) neméně důležitým, je přesvědčení našich voličů, že ČT ve vztahu ke komunistické straně poctivě nedodržuje § 31, který říká, že provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politickopublicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována, a tedy i znevýhodňována, žádná politická strana či hnutí. Voliči poukazují na urážlivý a ironický tón moderátorů, na jejich neserióznost a neobjektivnost. Myslím, že by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v budoucnu měla této otázce věnovat zvýšenou pozornost. Vždyť dnes jde o nás, ale za čas se ve stejné situaci může ocitnout jiná strana, o parlamentních ani nemluvě.
Co z toho lze vyvodit? Že je-li divák nespokojený, nemá chuť se zvýšením poplatků souhlasit a nás, své poslance, vyzývá k zápornému stanovisku.
Vládní koalice při třetím čtení má sílu k tomu, aby zvýšení poplatků prosadila. Uvítám, dojde-li k vyšší vymáhatelnosti poplatků jakýmkoli zákonem. Je spravedlivé, aby za veřejnou službu neplatili jen poctivci, ale všichni. Zúčastnila jsem se řady jednání ve školském výboru i ve stálé mediální komisi. Potřeby ČT i Českého rozhlasu byly zvažovány ze všech stran. Nikdy jsem ale neslyšela, je-li navyšování poplatků únosné pro občany s nižšími příjmy. Vždyť nejde o ojedinělé zdražení, ceny rostou a rostou. Mezi platiči bylo určitě mnoho lidí, kteří nedosahují čistý příjem 1,4násobku životního minima, a přesto o osvobození od placení nežádali. Šlo o slušné lidi, kteří platili s vědomím, že když televizní pořady sledují, tedy platí. Zvýšení je ale může dotlačit k tomu, že o prominutí poplatku požádají, a tak zákon nepřinese očekávaný efekt.
Proto se obracím na vládní koalici, především pak na Ministerstvo financí, aby zvážila, nenastal-li čas změn ve financování médií veřejné služby. Snižování reklamy v ČT nepovažuji vůbec za šťastné řešení. Jděme cestou solidárního rovného odvodu pro všechny občany České republiky, kteří nejsou pobírateli sociálních dávek a jsou plátci daně z příjmů, a všechny subjekty, které jsou registrovány jako plátci daně z příjmů. Tento odvod nemusí být složitě vybírán jako koncesionářský poplatek, neboť může být vybírán automaticky v souvislosti s výběrem daní prostřednictvím finančních úřadů, bez bankovních a manipulačních poplatků, a tyto zdroje pak by mohly být deponovány na zvláštním účtu médií veřejné služby u České národní banky.
Zcela jistě existují i jiné cesty, kterými lze veřejnoprávní média financovat, jen nebyly dosud zváženy. Proto stávající návrh zákona komunisté nemohou podpořit. Děkuji za pozornost. (Poslanci za KSČM tleskají.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je paní poslankyně Táňa Fischerová. Pak to bude pan poslanec Petr Pleva. Prosím paní poslankyni Fischerovou.
Poslankyně Taťána Fischerová: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dnes projednáváme ve druhém čtení zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. První čtení se konalo v květnu minulého roku a od té doby uběhlo mnoho měsíců a mnoho věcí se událo. Pokud jde o Českou televizi, má například nového generálního ředitele a koncem roku byla nucena zredukovat i zrušit řadu programů, protože se jí nedostává financí. Již v prvním čtení jsem uvedla ekonomické ukazatele, které jasně dokazovaly, že Česká televize v mezinárodním srovnání není ani drahá a ani přezaměstnaná. A také z výročních zpráv Českého rozhlasu i České televize, které budeme na této schůzi také projednávat, vyplývá, že fixní náklady na vysílání jsou pro obě instituce tak vysoké, že se jim nedostávají prostředky na tvorbu programů, a tedy naplňování poslání veřejné služby.
Ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu jsme se opakovaně věnovali několika pozměňovacím návrhům. Abych shrnula výsledek, po dlouhých vyjednáváních jsme dospěli k většinově přijatelnému stanovisku, že pro řešení problematiky financování médií veřejné služby a pro zažehnání aktuálního ekonomického propadu je nutno udělat následující kroky: valorizovat poplatky dle vládního návrhu a do budoucna jejich výši svázat s indexem inflace; zlepšit systém výběru a zachovat reklamu na stávající úrovni jednoho procenta. Diskuse se vedla o způsobu výběru poplatků, neboť bylo jasné, že pouhé navýšení poplatků bez zlepšení jejich výběru by nepřineslo potřebný výsledek.
Dnes však máme ve sněmovně jiný pozměňovací návrh, který předkládá stálá komise pro sdělovací prostředky. S předkladateli jsme v naprosté shodě, že je třeba urgentně řešit ekonomickou situaci médií veřejné služby a zejména České televize, pro kterou je druhé pololetí tohoto roku rokem zlomovým. Je ale nutné vidět nebezpečí, které v sobě také může obsahovat. Vedle přínosných řešení, která možná přinesou zlepšení výběru poplatků, také zásadním způsobem mění stávající model vícezdrojového financování.
Chtěla bych upozornit zejména na skutečnost, že pokud budeme hlasovat pro tento návrh, nehlasujeme pouze o změně ekonomické situace médií veřejné služby, ale o zásadní změně na trhu s reklamou a koncentraci moci ekonomické i politické do rukou úzké skupiny lidí. Argumentuje se zde digitalizací, a tím rozbitím případného mocenského monopolu. Otázkou ale stále zůstává, zda k takovému rozbití opravdu dojde a v jakém časovém horizontu. Uvědomme si, že podíl na reklamním trhu je určován sledovaností a vstup dalších subjektů do televizního vysílání může být také dlouho blokován aktivitami stávajících finančně silných komerčních vysílatelů, vedle kterých se nebude snadné prosadit. Je také dobré si uvědomit, že souběžně se záchranou České televize vstupují do hry další neplánované důsledky zmíněného návrhu. Občané zaplatí v poplatku nejen provoz veřejnoprávní televize, ale ve zvýšené ceně zboží i ničím nelimitované reklamní příjmy monopolu privátních televizí, kterému tímto jednoznačně napomůžeme.
Naše dnešní rozhodování je tedy především rozhodováním politickým. Rozhodujeme nejen o financování, ale o budoucích poměrech v naší zemi.
Nezmínila jsem ještě otázku zahájení digitálního vysílání. Jestliže dnešní valorizace poplatků dostane Českou televizi na cenovou úroveň roku 1999, je tu otázka, kde jsou na ně prostředky. První další navýšení poplatků se navrhuje až v roce 2007. Mohlo by se tedy jednat o umělé zbrzdění digitálního vysílání v České republice.
V duchu dříve proběhlých jednání nad novelou zákona předložím v podrobné rozpravě vlastní pozměňovací návrh. Jeho základní charakteristikou je vytvoření pozitivní fikce, která předpokládá, že rozhlasový a televizní přijímač užívá každá domácnost, což spolu se zlepšením evidence a kontroly povede k lepšímu výběru poplatků, avšak každý, kdo přístroj nevlastní, může tuto skutečnost doložit úředně ověřeným čestným prohlášením.
***