(13.40 hodin)
(pokračuje Martínek)
Třetím problémem je to, že situace v České republice není jednotná. Jsou u nás regiony, kde už dnes i regulované nájemné se velmi blíží, není-li shodné s reálnou hodnotou bytu. Na druhé straně jsou regiony, ve kterých se ani zdaleka nepřibližuje. Myslím si, že zcela z těchto srovnání se vymyká právě město Praha, ve kterém rozpory, rozdíly a svým způsobem i excesy jsou nejmarkantnější.
V této situaci jsme se u nás ve výboru snažili téměř celý rok najít nějaký konsensuální návrh, nějaké konsensuální řešení. Musím říci, že se nám to nepříliš dařilo, a nakonec musím říci, že v definitivním řešení ani nepodařilo, a proto skupina poslanců přichází s návrhem, který máte před sebou na lavicích, který v podstatě mění celou dikci zákona, prakticky jej nahrazuje. Jako jeden z předkladatelů říkám, že toto řešení je v podstatě jistým provizoriem, které má vytvořit podmínky pro to, abychom k definitivnímu řešení našli sílu, možná chuť se dohodnout. Jsem přesvědčen, že návrh, který jako pozměňovací návrh skupiny poslanců máte od včerejška na stole a který byl určitou dobu předem avizován, tak je rozumný kompromis.
Myslím si, že jak slušní nájemníci, tak slušní majitelé bytů budou raději, když se přijme tento kompromis, než když bude stávající stav. Co totiž by znamenalo, kdyby stávající stav přetrval? Znamenalo by to, že by nebylo v podstatě nic a nájemci a nájemníci by se mezi sebou dohadovali, přičemž jeden by navrhoval cenu, druhý by ji neakceptoval, soudy by to zamítaly a stav by byl pro všechny strany velmi nevýhodný, čerpaly by peníze na soudní poplatky a celou řadu dalších věcí.
Já jako jeden z předkladatelů tady veřejně říkám, že udělám všechno pro to, aby do konce volebního období tohoto parlamentu jsme přišli s definitivním návrhem zákona, který bude regulovat ceny tak, jak je to běžné ve všech vyspělých zemích, regulovat tak, aby se za rozumné ceny dalo stavět, dalo opravovat, ale také bydlet.
Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedající, na problém s pozměňovacím návrhem, který zde byl avizován, si dovoluji v obecné rozpravě upozornit právě proto, abychom se mohli eventuálně v obecné rozpravě ještě pobavit o tom, jakým způsobem bude projednáván. Ve své podstatě, když se podíváte na návrh zákona, tak on nahrazuje původní vládní návrh, resp. jisté paragrafy mění a ostatní ruší. To samozřejmě předesílá, jakým způsobem ve třetím čtení, pokud proběhne a nebude schválen návrh na zamítnutí, se budeme touto materií zabývat. Na druhé straně je třeba říci, že pokud někdo z kolegů a kolegyň bude v podrobné rozpravě podávat pozměňovací návrhy, je samozřejmě problematické, pokud je bude podávat k původnímu znění zákona, protože tento pozměňovací návrh jej prakticky celý mění a v případě přijetí pozměňovacího návrhu by byly tyto pozměňovací návrhy vůči původní vládní verzi nehlasovatelné.
Myslím si, že z formálních důvodů by nebylo nutné s touto záležitostí nic dělat a nechat to na proceduru třetího čtení. Dávám ovšem na zvážení, zda by v podrobné rozpravě, a pan kolega Snítilý je k tomu případně připraven, jsme nerozhodli, že za základ projednávání vezmeme tento pozměňovací návrh a k němu budou podávány ostatní pozměňovací návrhy. Ale to bych poprosil pány zpravodaje i pana řídícího, zda by se k tomuto problému mohli vyjádřit.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Praktická zkušenost z této sněmovny mě naučila, že můžeme všechno. Otázka je, s jakými dopady. Je samozřejmě možné i návrh, který dosud většina Poslanecké sněmovny neviděla, přednést a prohlásit za základ našeho projednávání. Opravdu je možné všechno. Otázka je, zda je to smysluplný přístup, zda by, pokud se jedná o tak zásadní zásah do předmětné materie, nebylo lepší tento návrh načíst, po jeho načtení jednání v rámci druhého čtení přerušit, vrátit a dát možnost příslušným gesčním výborům, aby se k němu vyjádřily, aby poslanci, kteří hodlají přednést pozměňovací návrhy, mohli případně své návrhy upravit přinejmenším s alternativou tak, aby byly hlasovatelné i v případě přijetí komplexního pozměňovacího návrhu.
Takže tady spíše apeluji na vás, abyste po načtení komplexního pozměňovacího návrhu sami zvážili, jaká procedura je vskutku efektivní, tak aby kolegyně a kolegové, kteří chtějí předkládat pozměňovací návrhy, se necítili být diskriminováni.
Tolik moje reakce na vystoupení pana poslance Martínka. Nyní má slovo pan kolega Beneš, připraví se pan poslanec Evžen Snítilý.
Poslanec František Beneš: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, 5. prosince, a všichni to víte, je Jitky. Ale chodí Mikuláš. 5. prosince 2002 také bylo Jitky, a my jsme se rozhodli jako mikulášský dárek poskytnout této sněmovně návrh zákona, který měl, a upřímně se o to snažil, vyřešit otázku nájemného bydlení. Její ochranu, specifikovat to, co je ustaveno občanským zákoníkem.
Je to paradox, že na Jitku chodí Mikuláš. A já bych řekl, že celé projednávání návrhu zákona o nájemném je plné paradoxů. My tady slyšíme ze strany ODS, jak se zastávají nájemníků, z druhé strany sociální demokracie předkládá taková tempa nárůstu nájemného, že si myslím, že pouze sebevrah to může učinit, aniž by si uvědomil, že v roce 2006 budou volby. A bylo by toho mnoho a mnoho, co bych chtěl poznamenat.
Věřte prosím, že veškerá naše snaha, veškeré naše návrhy, které jsme předložili, byly míněny upřímně, vážně a že vycházely z kalkulací a ze zkušeností měst, obcí a i bytových družstev. Poté co se ukázalo, že není reálné, aby v této sněmovně prošel takový cenový návrh zákona o nájemném, který by byl jednotný pro všechny typy nájemného bydlení, který by vycházel z oprávněných nákladů, z nákladů, které jsou potřeba na udržení bytů a domů v dobrém stavu, a podle typu bytové společnosti by se tu k tomu přidaly odpisy, jinde by se k tomu přidal přiměřený zisk spolumajiteli domu a někde i další prostředky na další záměry, které by společnost měla. Poté co se ukázalo, že základní příčinou, proč takový zákon nemůžeme přijmout, je, že není možné zákonem zajistit zisk pro někoho, to znamená ani zisk pro majitele nájemného domu, rozhodli jsme se přepracovat náš návrh, který jsme dostali pod tiskem 150, tak, aby se stal ryze návrhem cenovým, protože jenom cenový návrh může uspět před další kontrolou Ústavního soudu.
Situace s tiskem 150 je, jaká je, a vy to víte. Je znovu ve druhém čtení. Já jsem dnes sem přistoupil, abych vám sdělil, že poslanecký klub KSČM si uvědomuje nezbytnou potřebu přijetí zákona, aby bylo nájemné nějakým způsobem usměrňováno. Odmítám ale přijímání zákona, o kterém budeme říkat, že je to zákon dočasný. To by byla degradace, kterou by si sněmovna neměla dovolit.
Nejdříve připomenu několik omylů, které tady zazněly, několik paradoxů. Slyšeli jsme tady, že města a obce doplácejí na údržbu nájemných domů. Já se ptám, jak je potom možné, že v roce 2001 město Brno věnovalo 40 % z nájemného někam úplně jinam než do nájemných domů a bytů.
Chci tady upřesnit ještě jednu věc. Padla tady od pana kolegy Bratského kritika na to, že jsme dali pozměňovací návrhy vůči Ministerstvu financí a že jsme nedostali odpovědi nebo že byly naše návrhy zamítnuty.
***