(10.00 hodin)
(pokračuje Říman)
Nicméně na druhé straně se domnívám, že přiměřeně bohatá průmyslově vyspělá země, jakou nepochybně Česká republika je, má právo a do značné míry i povinnost experimentovat s novými technologiemi, pokoušet se hledat nové inovace, prostě hledět do budoucnosti. V tom myslím problém není. Problém je v tom, jak a co hodlá vláda v rámci tohoto návrhu podporovat.
Obávám se, že návrh směřuje k podpoře těch energetických zdrojů, ke kterým za prvé v České republice nejsou dostatečně vhodné podmínky, a za druhé jsou to energetické zdroje, které rozhodně dnes už nejsou na špici technologického pokroku. Mě například velmi udivuje, že návrh vůbec nepočítá s podporou vývoje inovacemi a nasazením těch zdrojů, které se skrývají pod všeobecným pojmem energie z vodíku, což je energetický zdroj budoucnosti, jehož na této planetě je prakticky neomezené množství, je to zdroj čistý, ekologický, atd. Naproti tomu se návrh soustřeďuje dominantně na dva energetické zdroje, které podle mého soudu v našich podmínkách jsou velmi sporné, a to je zdroj vítr, tedy větrná energie, a spalování biomasy.
Dalším momentem, který ve mně vzbuzuje mnoho otázek, je to, že návrh na obnovitelné zdroje klade úkoly, které podle mého soudu není schopen splnit. Jinými slovy, jak jsem řekl, je správné experimentovat s alternativními energetickými zdroji, ale až do jistého okamžiku bezpečnostní a technologické jistoty nelze z těchto zdrojů dělat jednu ze základen energetické politiky státu, protože pro energetiku platí první a základní požadavek, který na ni všichni máme, a ten se dá zjednodušeně říci takto: když otočím vypínačem v kteroukoliv denní a noční hodinu, musí se rozsvítit světlo. Pakliže se nechceme dočkat konců, ke kterým došlo tu v Kalifornii, tu na východním pobřeží USA, tu v Itálii, pak musíme být velmi obezřetní.
A nyní k těm už zmiňovaným dvěma pilířům zákona, ke dvěma energetickým zdrojům, totiž k větru a k biomase. Ty cíle, které jsou v zákoně uvedeny, jsou velmi ambiciózní. U větru by se měla zvýšit výroba elektrické energie ze současného stavu asi 1500krát - ne patnáctkrát, ne stopadesátkrát, ale 1500krát. U spalování biomasy to je asi 450krát, což samozřejmě obnáší velmi masivní výstavbu energetických zařízení. V případě větru jsou to samozřejmě větrné elektrárny ať už v jakékoliv formě a v jakémkoliv výkonu, které jsou dnes dostupné a realizovatelné, a v případě biomasy je to za prvé buď pěstování speciálních rostlin, ať už tzv. včera tady zmiňovaného šťovíku, nebo jiných, u nás nepůvodních rychle rostoucích dřevin, nebo luxování dnešního dřevozpracujícího průmyslu v oboru zpracování odpadu, při zpracování dřeva, tzv. štěpků.
U větru by navýšení energetického výkonu tímto způsobem představovalo postavení několika stovek až tisíců - podle výkonnosti větrných elektráren - jednotlivých stožárů větrných elektráren v české krajině. Vzhledem k podmínkám v České republice, jak vane vítr, v jakých intenzitách a zejména - což je pro větrnou energii to nejpodstatnější - jak stabilně, tak v podstatě v České republice je k tomu velmi málo lokalit vhodných. Jsou to prakticky pouze lokality na hřebenech hor České republiky, a to jen na hřebenech některých hor, ne všech, zejména těch nacházejících se v západní části republiky, kde převládají pravidelné oceánské západní větry. Jestli postavení stovek až tisíců těchto stožárů v krajině považuje někdo za významný ekologický přínos pro naši českou krajinu, tak já osobně, a nejen já, se s tím rozhodně ztotožnit nemohu. Kdo už kdy viděl, jak krajina pod dopadem těchto stožárů vypadá, ať už v Jeseníkách nebo v Krušných horách, kde několik takových elektráren experimentálně funguje, mi dá za pravdu.
Přitom - a u větrné energie to platí speciálně - vzhledem k nejistotě tohoto energetického zdroje je nutno v energetické soustavě udržovat zálohy v podstatě ve výši výkonu, který budeme instalovat v rámci větrných elektráren, to znamená, že je to experiment nesmírně drahý, zejména pokud jde o rozsah, který vládní návrh předpokládá.
Jinými slovy, nemám nic proti experimentování s větrnou energií, i když v našich podmínkách je to zrovna experiment, který má cimrmanovské parametry, ale v rozsahu, který vláda navrhuje, je to nepřijatelné.
Co se týče spalování biomasy, tak tady máme dvě možnosti, jak už jsem řekl, resp. jejich kombinaci, to znamená pěstování rychle rostoucích dřevin, případně využití odpadu při zpracování standardní dřevní hmoty. Pokud bychom chtěli dosáhnout proponované výroby, tak by to představovalo osetí rychle rostoucími dřevinami v řádu tisíců kilometrů čtverečních české krajiny. Nikoliv tisíců hektarů, ale tisíců kilometrů čtverečních, to znamená statisíců hektarů půdy. Zemědělci nám samozřejmě odpovědí, že vzhledem k nadvýrobě zemědělské produkce na našich polích ty statisíce hektarů tady v dohledné době volné budou. Znovu si ale položme otázku, jak zamává s českou krajinou vysazení nepůvodních rostlin na takovém prostoru plochy a jaké to bude mít další dopady.
Co se týče zpracování dřevního odpadu, tedy štěpků, tady se dostáváme ke klasické ukázce toho, jak dobrý úmysl dláždí cestu do pekla. Když jsem hovořil o možných ekonomických distorzích, které samozřejmě speciální podpora něčeho vyvolá, tak to neznamená jen distorzi na čistě energetickém trhu; to znamená, že jedna elektřina je dražší než druhá, a ta, která je dražší, musí být nějakým způsobem podporována, to znamená, že se z toho stává zvláštní typ podnikání se všemi negativními důsledky, atd.
***