(9.50 hodin)
(pokračuje Levá)
Rozdíl mezi vlajkou a praporem byl vymezen již v zákoně č. 121 v roce 1920, v zákoně č. 269 z roku 1936. Pojem vlajka se v první republice nepoužíval pouze ve spojení státní vlajka, ale též pro označení symbolu územní korporace. Zároveň i pojem prapor byl užívaný ve spojení státní prapor nebo jako symbol obce či jiné korporace. Poúnorová zákonná úprava omezila princip územní samosprávy, ale užívání vlajek či praporů bylo rovněž upraveno zákonem. Zákon č. 367/1990 Sb. však nastolil stav, kdy vlajka byla vnímána výhradně jako symbol státu, zatímco prapor je něco vlajce podobného, co užívají města či jiné korporace. Tuto úpravu převzal i zákon č. 3/1993 Sb., který vymezuje pouze pojem vlajka, stejně jako zákon č. 352/2001 Sb. Také nová zákonná úprava obecního zřízení, zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, již používá pouze termínu prapor obce.
Z výše uvedeného historického přehledu tedy vyplývá, že případná úprava zákona o krajích a zákona o obcích by byla vhodná. Pozměňovací návrh, který přednesu v podrobné rozpravě, nezasahuje závažným způsobem do zákonů stávajících ani souvisejících. Jeho hlavním cílem je pouze zpřesnění odborné terminologie v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Ptám se, zda se někdo ještě hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak. Končím tedy obecnou rozpravu.
Zahajuji rozpravu podrobnou. Nemám do ní žádnou písemnou přihlášku. Registrovala jsem pouze přihlášku paní poslankyně Levé. Takže vám uděluji nyní slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Ivana Levá: Pozměňovací návrh k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů.
Článek I - změna článku I sněmovního tisku 467. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 231/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 404/2002 Sb. a zákona č. 229/2003 Sb., se mění takto:
1. V § 54 odst. 1 se slovo "prapor" nahrazuje slovem "vlajku".
2. V § 5 odst. 2 se slovo "prapor" nahrazuje slovy (?) "vlajku".
3. V § 5 odst. 3 se slovo "prapor" nahrazuje slovem "vlajku".
4. V § 5 odst. 4 zní: "Kraje a jimi zřízené nebo založené organizační složky a právnické osoby mohou užívat znak a vlajku kraje. Jiné subjekty mohou užívat znak kraje jen s jeho souhlasem. K užívání vlajky kraje není nutný jeho souhlas."
Článek II. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 313/2002 Sb. a zákona č. 59/2003 Sb., se mění takto:
1. V nadpisu dílu 4 hlava I se slovo "prapor" nahrazuje slovem "vlajka".
2. V § 34a odst. 1 se slovo "prapor" nahrazuje slovem "vlajku".
3. V § 34a odst. 2 se slovo "prapor" nahrazuje slovy (?) "vlajku".
4. V § 34a odst. 3 ve větě první se slovo "prapor" nahrazuje slovem "vlajku".
5. V § 34a odst. 3 větě třetí se slovo "praporu" nahrazuje slovem "vlajky".
6. V § 142 odst. 1 se slovo "prapor" nahrazuje slovem "vlajku".
7. V § 142 odst. 2 se slova "prapor" nahrazují slovy "vlajku".
Článek III. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 145/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 312/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb., se mění takto:
1. V § 15 ve skupinovém nadpisu se slovo "prapor" nahrazuje slovem "vlajka".
2. V § 15 odst. 1 se slovo "prapor" nahrazuje slovem "vlajku".
3. V § 15 odst. 2 se slovo "prapor" nahrazuje slovem "vlajku".
4. V § 15 odst. 3 se slova "prapor" nahrazují slovy "vlajku".
5. V § 15 odst. 4 se slovo "prapor" nahrazuje slovem "vlajku".
Článek IV. Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, paní poslankyně. Hlásí se prosím ještě někdo do podrobné rozpravy? Není tomu tak. Podrobnou rozpravu končím.
Zeptám se, zda chce ještě vystoupit se závěrečným slovem pan hejtman Šulc. Prosím.
Hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc: Děkuji za připomínky. Musím pochválit. Za sebe mohu říci, že je plně přijímáme, včetně toho, že se samozřejmě právní úprava obrazí i v zákoně o obcích. Takže děkuji a souhlasím.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane hejtmane. Zeptám se pana zpravodaje, jestli chce ještě komentovat. Nechce. Končím tedy druhé čtení tohoto návrhu zákona, bod č. 38, sněmovní tisk 467. Děkuji panu hejtmanu Šulcovi.
Dámy a pánové, ráda bych vás informovala o tom, že nyní budeme projednávat včera přerušený bod. Přerušili jsme jej v obecné rozpravě a je to bod č. 53 - návrh zákona o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie, sněmovní tisk 529, prvé čtení. Poté bude následovat bod č. 45, tedy vládní návrh zákona o nájemném. Jenom abychom měli představu o našem dalším jednání.
Nyní tedy dovolte, abych otevřela bod
53.
Vládní návrh zákona o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie
z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů
(zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů)
/sněmovní tisk 529/ - prvé čtení
Otevírám jej, tak jak jsem říkala, v přerušené obecné rozpravě ve chvíli, kdy k tomuto tisku mám pět přihlášek do obecné rozpravy. Prvním přihlášeným je pan poslanec Martin Říman. Prosím, aby se připravil pan poslanec Rudolf Tomíček. Prosím, pane poslanče. (Velký hluk v sále.)
Poslanec Martin Říman: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pokusím se zaujmout vaši pozornost a připomenout vám, že diskutujeme návrh zákona o podpoře obnovitelných zdrojů.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Promiňte, pane poslanče. Jenom poprosím opravdu, aby ti, kteří budou poslouchat další rozpravu, věnovali pozornost těm, kteří hovoří. Ostatní prosím, aby si šli své věci vyřídit mimo jednací síň.
Poslanec Martin Říman: Děkuji, paní předsedající. Nicméně už jsem si za téměř dva roky v Poslanecké sněmovně zvykl na to, že pokud slyším alespoň sebe, tak je to ještě dobré.
Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů vlastně říká to, že Česká republika chce a má v úmyslu podporovat takové zdroje energie, které jsou v běžném prostředí, tedy v běžné konkurenci, nekonkurenceschopné. Pokud bychom je zvláštním způsobem nepodporovali, a tím zvláštním způsobem samozřejmě není nic jiného než nějaká forma veřejné dotace, tak by se energie, a jde především o elektrickou energii, částečně o teplo, z těchto zdrojů prostě nevyráběla. Vyráběla by se z jiných zdrojů, které jsou levnější. To je samozřejmě velmi odvážná konstrukce, protože minimálním důsledkem toho je jistá distorze ekonomického prostředí, a to v oblastech, které, jak se dále pokusím ukázat, mnohdy nikomu ani nepřijdou na mysl, že by mohly nastat.
***