(16.10 hodin)
(pokračuje Špidla)
Ve všech věznicích jsou zřízeny takzvané bezdrogové zóny. Tato výchozí komplexní zpráva zachycuje výsledky a poznatky získané během pobytu odsouzeného v nástupním oddělení. Ve věznicích též existují výstupní oddělení. Odsouzení do věznice typu "s ostrahou" nebo "se zvýšenou ostrahou" se zpravidla umísťují do těchto výstupních oddělení, je-li jim třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro samostatný způsob života na svobodě.
Chování a jednání odsouzeného v průběhu výkonu trestu odnětí svobody, jeho postoj ke spáchanému trestnému činu a volba a způsob naplňování programu zacházení jsou rozhodující skutečností při jeho zařazování do některé ze zpravidla tří prostupných skupin vnitřní diferenciace.
Na základě charakteristiky osobnosti a spáchaného trestného činu se ve věznicích pro mladistvé rozdělují odsouzení do čtyř základních diferenciačních skupin. Do základní skupiny A se zařazují odsouzení se základní charakteristikou osobnosti v normálu, u nichž poruchy chování vyplývají z nevhodného sociálního prostředí, emocionální a sociální nevyzrálosti, popřípadě ze špatného zacházení. Do základní skupiny B se zařazují odsouzení s naznačeným disharmonickým vývojem osobnosti. Do základní skupiny C se zařazují odsouzení s poruchami chování, včetně poruch chování způsobených užíváním návykových látek, kteří vyžadují specializovaný výkon trestu. Do základní skupiny D se zařazují odsouzení s mentálním retardacím. O zařazení mladistvého odsouzeného do základní diferenciační skupiny rozhoduje ředitel věznice na základě doporučení odborných zaměstnanců.
Tyto základní skupiny vnitřní diferenciace mladistvých odsouzených se zpravidla člení na tři prostupné skupiny. Do těchto skupin jsou mladiství odsouzení zařazováni na základě svého chování, jednání, postojů ke spáchanému trestnému činu a výkonu trestu. Do první prostupné skupiny se zařazují odsouzení, kteří převážně aktivně plní program zacházení i své další povinnosti a chovají se a jednají v souladu s vnitřním řádem. Do druhé prostupné skupiny se zařazují odsouzení s nevyjasněným a kolísavým postojem a přístupem k programu zacházení a svým povinnostem. Do třetí prostupné skupiny se zařazují odsouzení, kteří převážně a) program zacházení plní pasivně nebo jej odmítají, b) neplní své povinnosti, c) chovají se a jednají v rozporu s vnitřním řádem. O zařazení a změně zařazení mladistvého do prostupné skupiny rozhoduje vedoucí oddělení výkonu trestu, oddělení výkonu vazby a trestu, na návrh speciálního pedagoga zpravidla při zpracování a hodnocení plnění programu zacházení s mladistvým odsouzeným.
Základní diferenciační skupiny se liší obsahem a způsobem zacházení odpovídajícím potřebám žádoucí změny osobnosti mladistvého. Vzdělávání a vhodná forma sociálního výcviku je součástí programů zacházení s odsouzenými ve všech čtyřech základních diferenciačních skupinách.
Prostupné skupiny vnitřní diferenciace tvoří ucelený systém pozitivní motivace mladistvých odsouzených. Ve vnitřním řádu se stanoví podrobnější podmínky vnitřní diferenciace tak, aby odsouzený měl během výkonu trestu možnost být na základě posunu přístupu, plnění programu zacházení, plnění povinností a chování a jednání v souladu či nesouladu s vnitřním řádem postupně zařazován do jednotlivých skupin.
O jisté další diferenciaci bude možné hovořit po přijetí nové právní úpravy trestního práva hmotného.
V návrhu nového trestního zákoníku, který byl již vládě předložen a je v současné době posuzován odbornými poradními orgány vlády, se předpokládá, že ochrannými opatřeními budou nejen ochranné léčení, zabrání věci a ochranná výchova, ale nově též takzvaná zabezpečovací detence, kterou však nebude možné uložit vedle ochranného léčení. Toto nové ochranné opatření bude vytvořeno po vzoru zahraničních úprav, např. § 66 a následujících německého trestního zákona, neboť vzhledem k obtížím vznikajícím při výkonu ochranného léčení u určitého druhu nepřizpůsobivých odsouzených, např. sexuálních sadistů, agresorů apod., je nezbytné zavedení takového ochranného opatření, které má odlišný výkon - léčebné a jiné programy, včetně střežení - od ochranného léčení i od výkonu trestu odnětí svobody.
Předpokládá se, že soud uloží obligatorně zabezpečovací detenci především v případě, že pachatel činu jinak trestného, který by naplňoval znaky zvlášť závažného zločinu, není pro nepříčetnost trestně odpovědný - to je klíčová koncepce -, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a účelu ochranného léčení vedlo k dostatečné ochraně společnosti. Fakultativně tak soud může podle návrhu učinit, jestliže vzhledem k osobě pachatele s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a jeho poměrům, jestliže pachatel spáchal zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem léčení osoby, které je zabezpečovací detence ukládána, vedlo k dostatečné ochraně společnosti; anebo v případě, že pachatel byl pro zvlášť závažné zločiny spáchané pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním již dvakrát odsouzen k trestu odnětí svobody nejméně na jeden rok a nelze očekávat, že by bylo možné u něj dosáhnout účinného ochranného léčení a dostatečné ochrany společnosti.
Zákon by tak ve všech uvedených případech stanovil jako základní podmínku uložení zabezpečovací detence její subsidiaritu k ochrannému léčení. Ochrannou detenci by bylo možno také změnit v ústavní ochranné léčení a naopak. Tím by byly vytvářeny podmínky, aby výkon ochranného léčení, včetně ochranného léčení protialkoholního a proti závislosti na jiných návykových látkách, byl v budoucnu účinnější.
Zabezpečovací detenci by mohl soud uložit vedle trestu, anebo při upuštění od potrestání. Současně se navrhuje, aby soud měl povinnost nejméně jednou za dva roky přezkoumat, zda důvody pro zavedenou detenci dále pokračují.
V současné době je v psychiatrických léčebnách prováděn z nařízení soudů výkon ústavního ochranného léčení psychiatrického, sexuologického, protialkoholního, protitoxikomanického i léčení kombinovaného. Psychiatrické léčebny mají rámcová spádová území, ale soud v konečné platnosti určuje místo, kde bude ochranné léčení vykonáno. Pokud jde o zahájení a ukončení ústavního, ambulantního ochranného léčení, o tom rozhoduje soud na základě vyjádření soudních znalců, popř. ošetřujícího lékaře, který rovněž určí délku ochranného léčení.
V rámci psychiatrických léčeben jsou pacienti v ochranných léčbách umísťováni na příslušném specializovaném oddělení, pokud je má léčebna k dispozici. Specializovaná oddělení jsou určena vždy pro léčbu ochranných léčeb protialkoholních a sexuálních deviantů. Pacienti umísťovaní na tomto oddělení nemají zvláštní režim od ostatních pacientů v léčebně. Ostatní ochranné léčby jsou prováděny na uzavřených odděleních, popř. odděleních otevřených. Rozdíl mezi uzavřeným a otevřeným oddělením spočívá v zabezpečení objektu a ve formě vycházek. Na uzavřených odděleních jde o uzamčení budovy a zamřížování oken. Na vycházky mohou pacienti v ochranných léčebnách na uzavřených odděleních pouze v areálu psychiatrické léčebny se souhlasem nebo za doprovodu zdravotnického personálu.
Vážená paní poslankyně, mám-li velmi stručně shrnout, nový trestní zákon zásadním způsobem mění přístup k těmto delikventům, a jsem přesvědčen, že po jeho projednání a schválení Parlamentem České republiky učiníme důležitý krok v oblasti, která skutečně v současné době není regulována uspokojivě.
Děkuji za pozornost.
***