(11.30 hodin)
(pokračuje Maršíček)
V případě státního podniku je možné prostřednictvím účasti zástupců státu v představenstvu společnosti stanovit nejen ekonomické, ale i sociální cíle pro daný podnik, v případě plně privatizovaného podniku zůstávají hospodářské problémy v řešení státu prostřednictvím úřadu práce a k systémům sociální péče. Zisky potom místo toho, aby plnily státní rozpočet, skončí v kapsách privatizátorů.
V současné době není důvod, aby vláda ukvapeně opouštěla klíčový sektor těžkého průmyslu. Možnost vytvoření silného středoevropského energetického podniku při zachování sociálně průchodné restrukturalizace českého uhelného hornictví by nám všem měla ležet na srdci jako jedna z priorit politiky státu. Pokud největší z partnerů vládní koalice, Česká strana sociálně demokratická, zcela opustila svůj volebním program, vyzýváme ji, aby se k němu alespoň v této oblasti vrátila a nezkoušela experimentovat v našich podmínkách na hranici zhroucení trhu práce ve dvou významných regionech republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegu Maršíčkovi. Slovo má pan poslanec Oldřich Vojíř, připraví se pan poslanec Tomáš Teplík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji, pane předsedající. Členové vlády, dámy a pánové, ODS se nejprve, a myslím si, že naprosto legitimně, pokusila na řádnou schůzi zařadit bod Informace vlády o průběhu privatizace hnědouhelných společností, konkrétně Sokolovská uhelná společnost a Severočeské doly, a. s. Představitelé vládní koalice zde odmítli tento bod, a tak se ODS také, dle mého názoru legitimně, rozhodla požádat o jednání o tomto bodu prostřednictvím mimořádné schůze Poslanecké sněmovny.
V čem spočívá ona mimořádnost. Bylo to zde naznačeno. Mimořádnost spočívá v tom, že privatizace dle mého názoru byla, je, a pokud bude ještě nějaká probíhat, bude vždy naprosto velmi citlivý proces, kdy nemůže v tomto procesu být uspokojen za prvé každý a kdy v tomto procesu nemůže nalézt své místo také každý. To je prostě realita. Jiný pohled na privatizaci logicky má investiční investor, jiný pohled má strategický investor, který investici chce podržet mnohem déle, jiný pohled na privatizaci může mít vláda, členové tohoto ctěného sboru Poslanecké sněmovny a jiný pohled na privatizaci mohou mít zaměstnanci, případně jejich reprezentanti, tzn. odbory v té či oné společnosti, která je zrovna předmětem privatizace. Absolutní shoda určitě nemůže nastat. Já za sebe a myslím si, že určitě i za celou ODS mohu říci, že my jsme zastánci privatizace jako procesu, kdy říkáme, že stát nemá držet žádné obchodní aktivity, stát se má starat o naprosto jiné věci. Stát má užívat rozumně vybrané daně a za ně poskytovat, řekněme, jistý servis občanům.
Proto je zjevné, že každý privátní subjekt nakládá se svým majetkem dle mého názoru mnohem lépe, ale abych vybral optimální subjekt, tak musím nastavit podmínky při privatizaci velmi jasné, chcete-li transparentní a nediskriminační.
Dovolím si pro malé srovnání například říci, že jsem byl účastníkem a byl jsem velmi blízko privatizace např. společnosti Transgas a distribučních společností, které regionálně rozváděly plyn, a také jsem byl velmi blízko účastníkem v řízení, když se privatizovala společnost ČEZ a v té době na ní nezávislé distribuční společnosti, které rozváděly elektřinu. Myslím si, že nikdo nemůže zpochybnit to, co si tehdy vláda dala do vínku. Já si dovolím pouze konstatovat oněch pět velmi zajímavých bodů. Například aby byla zajištěna konkurenceschopnost daného odvětví, například aby na liberalizovaném trhu, ať už elektrárenském, či plynárenském, byla zajištěna schopnost uplatnit se v rámci otevíraného trhu, ať už s elektřinou, nebo plynem. Dále velmi důležité kritérium bylo dosažení optimálních cen pro konečného spotřebitele. To mimochodem znamená nepřímo, že sice chceme vysokou cenu za prodej, ale že cena musí být reálná, to znamená, nesmí pak dojít k tomu, že by se promítla tato cena např. u spekulativního kapitálu rychle do ceny konečné za onen produkt, v tomto případě za plyn nebo elektřinu. Na druhé straně si vláda dále dávala požadavek na maximalizaci výnosů ze státních podílů a rovněž si dávala závazek, aby při privatizaci byl minimalizován dopad do oblasti zaměstnanosti.
Myslím si, že z těchto bodů, které jsou body, které byly schváleny předešlou vládou, bylo zřejmé, že přistupovala k privatizaci mnohem citlivěji, možná právě s vědomím, že přece jenom jednotlivé subjekty, jednotliví hráči, jednotliví účastníci privatizace nemohou, tak jak jsem řekl, nalézt absolutní shodu. V tomto konkrétním případě, vrátím-li se k privatizaci, nebo probíhající privatizaci dvou hnědouhelných společností, tak je na pováženou právě onen proces postupného vyřazování jednotlivých uchazečů a teprve - a to zdůrazňuji - poté, kdy jednu množinu uchazečů jsem vyřadil, tak dochází ke stanovení kritérií a jednotlivých vah k těmto kritériím, které ovlivní finální výběr.
Bylo zde také od pana ministra průmyslu řečeno, že by bylo dobré říci, jak jinak to udělat. Já jsem tady naznačil, že už předchozí vláda měla jiný přístup, a myslím si, že je zřejmé, jak proces nastavit. Já jsem se nikdy například nebránil tomu, aby jedno z kritérií byl nějaký smysluplný záměr v horizontu třeba deseti let. V těžebních společnostech a v energetice je deset let málo. Ti, co se tím zaobírají, vědí, že by bylo zapotřebí horizont prodloužit alespoň na 25 let. Někdo říká 30 let a já si myslím, že to je správný odhad. A tak by se musely zahrnout například věci, kdy jestliže něco odhaduji, tak musím také vědět, jak stabilní prostředí existuje při odhadu.
***