(11.40 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Do jaké míry se například nezmění energetický zákon, do jaké míry bude, či nebude přijat zákon o podpoře energie z obnovitelných zdrojů.
Já sám za sebe nejsme zastáncem energetické koncepce jako dogmatického dokumentu, proto jej tady nezmiňuji jako závazný. Pro mě například na rozdíl od kolegů z KSČM energetická koncepce je jen orientační dokument, který říká, že by se Česká republika měla někudy v oblasti energetiky ubírat. Ale ona není izolovaným státem, ona musí prostě sledovat i okolí, takže ten dokument musí mít jistou míru pružnosti, aby mohl reagovat na některé věci, které buď můžeme ovlivnit, či nikoli.
To, co jsem zmínil, že je poměrně závažné, a myslím si, že by na to měla právě vláda, případně odpovědný ministr odpovědět, je, proč došlo k tomu, že kritéria na konečný výběr a jejich váhy byly stanoveny až po vyřazení, a proč nebyly stanoveny úplně na začátku, proč byly stanoveny tak tvrdé předkvalifikační podmínky, aby společnosti, které dle mého názoru - už to tady zaznělo - jsou bezesporu společnostmi, které jsou nejen na evropském trhu, ale i dokonce na světovém trhu považovány za významné strategické společnosti, neprošly těmito podmínkami, a proč dochází k tomu, že je tady poté takový velký tlak na onu celkovou nebo finální hodnotu prostředků, které může za privatizaci stát utržit.
K tomu poslednímu spíše dodávám, že je to možná chyba i na Fondu národního majetku, kde jsem členem dozorčí rady, a opakovaně jsem upozorňoval na to, aby se, byť je to rozpočet orientační, to samozřejmě vnímám, nepsaly žádné částky z hlediska jednotlivých položek za privatizaci. Uměl bych si představit jakousi kumulovanou částku, a to ještě ke všemu, pokud by to měl být jakýsi signál, tak spíše nadnesenou než podtrženou. Ale vždycky jsem říkal, dejme si na to pozor. Možná i odtud vzniká ona představa, že se chce získat - a já předpokládám, že spíše minimálně - 6 miliard korun za tyto dvě společnosti, které jsou právě v procesu privatizace.
Dámy a pánové, na závěr chci zdůraznit jedno: Občanská demokratická strana si skutečně přeje, aby privatizační procesy probíhaly, aby privatizace všech společností byla dokončena, ale je nezbytně nutné právě s ohledem na onu citlivost, aby všechny podmínky při privatizaci byly vždy známy na počátku, aby byly srozumitelné, jasné, nediskriminační a aby ten proces nebyl nikdy na konci zpochybněn, ať již jakoukoli vládní, či nevládní garniturou, protože to ve svém důsledku nakonec poškozuje Českou republiku, české hospodářství a i investory a zaměstnance těchto společností. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Oldřichu Vojířovi. Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Tomáš Teplík, připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Tomáš Teplík: Pane místopředsedo, děkuji vám za slovo. Dámy a pánové, mohu vám slíbit, že tento můj projev bude vysoce věcný. Vrátím se v podstatě na začátek, k prvnímu vystoupení pana ministra Urbana.
Několikrát tady zaznělo, že se jedná o problém, který je velmi citlivý. Obě dvě uhelné společnosti jsou společnosti strategického významu a sociální důsledky celé této záležitosti, pokud nebude zvládnuta tak, jak má, mohou být velice nepříjemné. Toto je pravda, to potvrzuji, protože se jedná o 10 800 zaměstnanců.
Musím říci, že v celé záležitosti můžeme vysledovat rozdílnost přístupu. Myslím si, že na jedné straně je - objektivně řečeno - poměrně zdrženlivý a uvážlivý přístup pana premiéra, na druhé straně můžeme vidět určitý hurá nadšenecký přístup, a to zejména pana ministra průmyslu - který tady bohužel není - a některých jeho podařených poradců.
Já s panem ministrem na toto téma komunikuji již velmi dlouho a dovoluji si ocitovat jednu jedinou větu z jeho dopisu z 24. června letošního roku. Pan ministr zde píše, že při tvorbě podmínek privatizace byly respektovány základní principy stability a bezpečného zajištění zásobování energiemi, bez zásadního zvyšování závislosti na dovozech, s důrazem na vlastní energetické zdroje, a pak dodává větu, která je velice objevná: "Uhlí je rozhodující energetickou surovinou a má nezastupitelnou úlohu ve struktuře prvotních energetických zdrojů." Ano, všechno je pravda, já bych tuto větu podepsal.
Nicméně 30. června letošního roku vydala vláda usnesení, ve kterém jsou již dnes jednou panem ministrem citované ony předkvalifikační podmínky a zároveň také podmínky vlastního veřejného výběrového řízení. První takovou předkvalifikační podmínkou je, že investor musí prokázat odbornou kvalifikaci a zkušenosti s provozováním výrobní kapacity zahrnující doly, pracující s kontinuální technologií těžby, která v předcházejících pěti letech dosahovala průměrně ročně minimálně dva miliony tun, a prodejem surovin. Zároveň musí mít zkušenosti se sanačními a rekultivačními pracemi. Toto ustanovení samo o sobě znamená, že z celého procesu vláda vylučuje finanční investory. Otázka zní - proč? V čem je kvalitní finanční investor horší než třeba neúspěšná nebo méně úspěšná těžební společnost? Kde vláda přišla na čísla 5 let a minimálně 2 miliony tun? Proč to není třeba 7 nebo 10 let, proč to nejsou 3 miliony tun, proč to nejsou 4 miliony tun, proč to není 5 milionu tun? Na tyto otázky, ať jsem se na to několikrát ať už ústně, či písemně pana ministra průmyslu ptal, jsem nikdy nedostal odpověď. A myslím si, že i některé dnes zprivatizované uhelné společnosti mají jako investora investora finančního, a nikomu to až tak moc dalece nevadí.
Nemohu se ubránit dojmu, že se opět jedná o vyřazování určitého druhu konkurence. O co víc, jak už tu bylo několikrát řečeno, proto to nebudu podrobněji rozebírat, když další uchazeči, kteří toto kritérium splňují, jsou z formálních důvodů - a prosím, slovní spojení "formální důvody" si dejte do uvozovek - z celé soutěže vyloučeni.
Další předkvalifikační podmínkou je, že investor nesmí v České republice většinově přímo či nepřímo vlastnit anebo být kapitálově propojen, ovládat nebo být ovládán či sám být subjektem, jehož předmětem podnikání je těžba, výroba, tranzit nebo distribuce zemního plynu nebo ropy v množstvích, která jsou z hlediska palivových zdrojů přímým substitutem českého hnědého uhlí. K této podmínce: Všichni, kdo se trošku o tuto oblast zajímáme, víme, že těžba ropy na území České republiky je zanedbatelná. Navíc já neznám jedinou evropskou či světovou významnou ropnou těžební společnost, která by kdy investovala do uhlí. Taková prostě není. Najde-li se nějaká a já o ní nevím, tak ať mi to, prosím, pan ministr sdělí, já se rád o tento poznatek obohatím. Nicméně z toho vyplývá, že pokud se na tuto podmínku podíváme věcně, tak to snad ani zadavatel nemohl myslet vážně, věcně. Nicméně opět to znamená nebo může znamenat vyřazování další konkurence.
Je otázkou navíc, zdali přímým substitutem může být i zemní plyn. Ano, jistě, máme plynové elektrárny a elektrárny, které jsou pouze elektrárny pro špičkový výkon, a já se domnívám, že jakákoli soukromá společnost je motivována především ziskem. A nechápu, proč by si jakákoli soukromá společnost měla tento zisk ubírat, protože zisk je založen především na marži a marže při velmi drahém zemním plynu pochopitelně klesá. Jestli by někdo v této souvislosti uváděl příklad uzavřených elektráren v Německu, starých elektráren Arzberg a Schwandorf, pak to není kvůli zemnímu plynu, vůbec ne, ale je to kvůli tomu, že byly v nových spolkových zemích dokončeny elektrárny v Bogsbergu, Schwarze Pumpe (?) a v Cottbusu, které patří stejnému vlastníkovi, a tudíž to s plynem nemělo nic společného.
***