(11.20 hodin)
(pokračuje Hojda)
Není mým úkolem ukazovat na viníka současných potíží při výstavbě přeložky a téměř jistě i budoucích enormních vícenákladů. Je to a musí to být rozhodně úkolem managementu a zástupců státu ve statutárních orgánech Severočeských dolů. Proč ale někdo z ministerstva průmyslu či vlády se nezajímá o to, že při správě majetku akciové společnosti s rozhodujícím podílem státu je mrháno prostředky řádově stamilionů Kč? Pokud se někdo domnívá, že zde haraším imaginárními čísly, která nejsou doložitelná, doporučuji, aby se seznámil s odborným posudkem projektové kanceláře Projektování pozemních a inženýrských staveb k provádění stavebních průzkumů a projektování speciálního zakládání a sanací sesuvů, z Prahy 3. Mimo jiné tento posudek je z 10. října 2003. Já budu z některých částí citovat:
V našem vyjádření k nastalé situaci na stavbě přeložky trati Březno u Chomutova - Chomutov, kde další práce na stavbě tunelu přerušil zával, navážeme na naše posouzení navržených variant přeložky tratě ČD Hořetice - Spořice z hlediska geotechnického a ekonomického z 26. 9. 1994, pro které jsme měli k dispozici podklady. - S nimi vás teď nebudu seznamovat, ale byly to podklady relevantní. - Ve vypracovaném posouzení navržených variant přeložky trati - v této době existovaly pouze dvě varianty, a to zelená, kompromisní, kterou navrhoval Ing. Krmela ze SÚDOP Praha, a varianta přeložky konsensus, kterou navrhovala paní Věra Ježková ze Severočeských dolů Chomutov - jsme zdůraznili, že známe velmi dobře geologické a hydrologické poměry překládaného úseku železniční tratě z vlastních prací na tomto území. Jako naprostý nesmysl se nám jevila při jednání na Okresním úřadě Chomutova Ing. Krmelou ze SÚDOP Praha pro přeložku železniční tratě navržená varianta tunelová. Tunelovou variantu přeložky tratě navrhl Ing. Krmela poměrně blízko budoucí horní hrany generálního svahu povrchového lomu, což se nám nelíbilo, a dovedli jsme si představit přerušení trati sesuvem generálního svahu, a vlastní tunel ještě navíc situoval do poddolovaného území, do území postiženého intenzivní důlní činností.
Samozřejmě v této expertize je uveden další postup, kde se jenom konstatuje, že současná stavba nebude dokončena v termínu, že bude daleko nákladnější. Hovoří se o částkách téměř do 500 milionů. Navíc hrozí v budoucnosti, že tato stavba může být jednak ohrožena, jednak bude ztížen přístup k těžbě cca 300 milionů tun uhlí, které se nacházejí v oblasti za tunelem, a nebude možné k nim dosáhnout právě s ohledem na tuto stavbu. Je zapotřebí, aby se nebraly tyto názory a to, co se děje na této stavbě, na lehkou váhu, protože se domnívám, že to přímo souvisí i s vlastní privatizací a že by se mohlo stát, že u Severočeských dolů bude mít ten, kdo zprivatizuje, oprávněné a vážné připomínky, že cena, která byla stanovena, nevzala v úvahu právě problémy, které se mohou naskytnout. A to nehovořím o tom, že zde může dojít ke značnému poklesu zaměstnanosti, protože právě v této oblasti nebude možné těžit.
Chtěl bych říci, že právě na tyto problémy upozorňoval i náš bývalý kolega, poslanec Josef Houzák, který už není mezi námi, a dostalo se mu velmi vágní odpovědi. Musím konstatovat, že od té doby bohužel nikdo z kompetentních orgánů, nejenom z managementu společnosti, ale ani zástupci státu, s tímto nečinil prakticky nic a zřejmě je jim jedno, že jsou zde vyhazovány peníze přímo z oken.
Já se domnívám, že tato má zpráva - byl bych velmi rád, kdyby byla ověřena, kdyby bylo konstatováno, že je buď vše v pořádku, nebo že se činí nápravné kroky, tak aby se zbytečně neplýtvalo prostředky - by měla vést k tomu, aby se došlo k nějakým závěrům, případně k pozastavení privatizace.
Jinak bych se chtěl připojit ke svému předřečníkovi Jaroslavu Gongolovi, který vyjádřil i mé stanovisko. Domnívám se, že palivoenergetický komplex je tak závažným, tak rozhodujícím a strategickým činitelem v národním hospodářství, že není možno usilovat o to, aby byl urychleně zprivatizován, aniž by byly zajištěny výhledy právě v palivoenergetickém komplexu a v energetické politice jako takové.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Hojdovi. Mluvit bude pan poslanec Zdeněk Maršíček, připraví se pan kolega Oldřich Vojíř. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Maršíček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, v České republice probíhá v současnosti snaha o privatizaci či dokončení privatizace tří ze čtyř důlních podniků. Dva z těchto podniků byly za specifických okolností privatizovány, další dva navrhuje vláda privatizovat nyní. Výsledky dosavadní činnosti privatizovaných subjektů jasně ukazují na to, že jde o subjekty jasně zaměřené na zisk, a to bez ohledu na sociální dopady na zaměstnance dotyčných podniků i na další občany regionů. Všechny podniky racionalizovaly počty zaměstnanců. V případě státních podniků bylo výsledkem pouze zanedbatelné množství nezaměstnaných. V případě subjektů privátních se situace blíží k sociální katastrofě. Případ dolu Koh-i-noor je modelem asociálního přístupu jednoho ze soukromých subjektů. Zvýšený dovoz uhlí z Polska a zaměstnávání zahraničních pracovníků je pouze druhou stranou téže mince u soukromých zaměstnavatelů.
S potěšením jsme sledovali, že největší výrobce elektrické energie v České republice ČEZ výrazně zvýšil efektivitu výroby a že měl zájem o zakoupení Severočeských dolů. Podpořil by se tím vznik velkého elektrárenského podniku ve střední Evropě. Tento podnik by díky vlastnictví části distribuční sítě i zdrojů uhlí byl skutečně konkurenceschopný. Česká republika by tak mohla místo bezhlavého výprodeje všech větších průmyslových podniků do cizích rukou ovládat alespoň jedno z klíčových odvětví těžkého průmyslu. Přitom by se nejednalo o monopolního dodavatele energie.
Odborové svazy v oblasti severozápadních Čech v oboru těžby uhlí a výroby elektrické energie si jsou plně vědomy této situace i nebezpečí výrazného zvýšení nezaměstnanosti v případě uskutečnění privatizačních plánů. Proto jejich stanovisko jasně hovoří o podpoře názorů, které jsou proti privatizaci důlních podniků, s tím, že možnou alternativou je zakoupení Severočeských dolů firmou ČEZ.
Při nezaměstnanosti, která dosahuje v oblasti činnosti Severočeských dolů již dnes více než 20 procent v okrese Most, a v okrese Teplice a Chomutov překračuje 18 procent, je reálné nebezpečí výrazného zvýšení až na hranici sociální katastrofy v západní části Ústeckého kraje. Je naprosto logické, že i klub KSČM ve shodě s míněním většiny občanů naší oblasti podporuje jednoznačné požadavky odborářů.
V uzavřeném sokolovském revíru, kde pracuje pouze jedna společnost, Sokolovská uhelná, bylo při útlumu západní části dolů dobře vidět příznivé působení státního podniku. Při redukci pracovních míst o několik tisíc zaměstnanců v průběhu pěti let se nepodařilo nalézt odpovídající pracovní zařazení pouze pro několik málo jednotlivců a nezaměstnanost v daném regionu je poloviční v porovnání se severní Moravou nebo oblastí Mostecka, kde pracují soukromé subjekty důlního průmyslu.
***