(11.10 hodin)
(pokračuje Langer)
Je třeba si položit otázku, zda je to náhoda, nebo záměr, zda k této skutečnosti ministr vnitra mlčí.
Odpovídám na tuto otázku následujícím způsobem: buď je panu ministru vnitra jedno, co se v policii děje, nebo ví, co se tam děje, a to by bylo špatné. Pak je třeba si odpovědět i druhým způsobem: buď pan ministr vnitra ví, co se v policii děje, to znamená, že v tom takzvaně jede, a to by bylo podstatně horší. V každém případě, ať už odpověď na otázku, zda to byla náhoda, nebo záměr, je jakákoliv, myslím si, že je povinností ministra vnitra zde vystoupit a říci, jaký význam má slovo "standardní" v rámci působení Policie ČR v tomto privatizačním procesu.
Děkuji vám, pane ministře, za vaši odpověď.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Ivanu Langerovi. Slova se ujme pan poslanec Pavel Hojda, připraví se pan poslanec Zdeněk Maršíček.
Poslanec Pavel Hojda: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych se připojil do diskuse o právě probíhající privatizaci dvou rozhodujících hnědouhelných dolů v severozápadních Čechách. Jedná se o Severočeské doly, dále ve zkratce je budu nazývat SD, kde stát prostřednictví Fondu národního majetku vlastní 55,4 % a dalším významným akcionářem je ČEZ, který má 37,2 %. Sokolovskou uhelnou, a. s., budu dále nazývat SU, kde stát prostřednictvím Fondu národního majetku vlastní 50 %, a dalším významným akcionářem je Metalimex, který má 36,3 %. Obě akciové společnosti působí v regionech s vysokou nezaměstnaností. To platí zejména pro SD. Mají rozhodující postavení pro ekonomickou stabilizaci a udržení ještě určitého sociálního smíru. V Karlovarském kraji to platí dvojnásob, protože SU má dominantní postavení v ekonomice.
Za necitlivý zásah musím označit privatizaci státního podílu jak SD, tak SU v současné době, ale i v nejbližším období, což považuji cca 10 let, za zásah velmi necitlivý, ba přímo likvidační. Určitě nejsem sám s tímto hodnocením. Tento zásah může způsobit ekonomický a sociální šok v celém regionu severozápadních Čech.
Hnědé uhlí je a ještě dlouhou dobu bude strategickou surovinou nejen pro energetiku, ale čím dále více i pro chemický průmysl. Proto je s podivem, že vláda přistupuje k privatizaci v době, kdy připravuje zásadní dopracování a zpřesňování energetické koncepce státu na další období a kdy tato koncepce není právě pro období předpokládaného využívání těžby hnědého uhlí prokonzultována a schválena.
Je-li jediným motivem získání příjmu do rozpočtu Fondu národního majetku, pak je tento motiv krátkozraký. Předpokládaný přínos prostředků z privatizace odhaduji asi na desetinásobek čistého zisku těchto společností. Jedná se o směšnou částku za ztrátu možnosti prakticky ovlivňovat kontinuální ekonomický růst regionu a zachovat sociální smír. Následné dopady do státního rozpočtu v případě necitlivé a neúspěšné privatizace budou mnohem drastičtější, a to nemluvím o dopadech ve vlastním regionu Ústeckého a Karlovarského kraje.
Protože jsem zástupcem Karlovarského kraje, soustředím se na vnímání Sokolovské uhelné na Karlovarsku. Je to společnost, která má základní kapitál skoro 6,8 mld. korun. Strategickým partnerem je ČEZ, který odebírá více než třetinu uhlí. Hospodářský výsledek této společnosti za rok 2002 před zdaněním byl 499 mld. korun, čistý zisk téměř 300 mld. korun. Výnosy této společnosti za rok 2002 byly ve výši 8,2 mld. korun.
Zajímavá je struktura tržeb. Nejvíce získala tato firma za dodávky energie - téměř 46 %, pak teprve za dodávku pevných paliv - 42,5 %, a ostatní, mimo jiné chemická výroba, výroba plynu a další služby, byly necelých 8 %.
Od roku 1998 docházelo v této společnosti k postupnému úbytku pracovníků. Největší úbytek - mám na mysli od roku 1998, kdy měla tato společnost 6 860 pracovníků, poklesl počet pracovníků v roce 2002 na 5 450, prakticky o 1 400 pracovníků. Největší úbytek byl v roce 1999 - 650 - a nejmenší v roce 2002, kdy to bylo jen 141. Je ale zapotřebí připomenout, že rozhodující úbytek byl úbytkem přirozeným - odchody do důchodu a případné další odchody, které nesouvisely přímo s odchodem pro nadbytečnost. Odchody pro nadbytečnost se meziročně pohybovaly mezi 20 až 40 pracovníky.
Sokolovská hnědouhelná si vydobyla za dobu fungování současného managementu a po určité krizi v minulém století - do roku 2000, kdy se pokusil menšinový vlastník o určitý atak na ovládnutí společnosti, mám tím na mysli Metalimex, tak si myslím, že zásluhou rozhodnosti managementu, ale i zástupců státu z Fondu národního majetku se tento útok nezdařil. Společnost si vydobyla v regionu kromě své dominantní pozice, kterou má s ohledem na počet pracovníků a velikost, i kredit solidní spolupracující firmy se seriózním vztahem k pracovníkům společnosti a tím je i významným stabilizátorem regionu v sociální oblasti i v oblasti ekonomiky.
V září tohoto roku jsem se zúčastnil na pozvání setkání podnikatelských subjektů i odborářů regionu, kteří chtěli vyjádřit svůj názor na připravovanou privatizaci Sokolovské uhelné. Můj názor, když jsem řekl, že zásadně odmítám privatizaci Sokolovské uhelné v tomto období, ale i v nejbližším období cca 10 let, v podstatě přivítali. Shodli se na tom, že pokud by měla privatizace proběhnout, bylo by pro celý region s ohledem na současné zkušenosti optimální se privatizovat s rozhodujícím podílem managementu a s významným podílem zaměstnanců. Samozřejmě s ohledem na přípravu pokládám, a je zcela jasné i z předchozích vystoupení, že takováto privatizace prakticky nepřichází v úvahu.
Žádám tímto vládu ČR, aby zastavila privatizaci a zrušila rozhodnutí o privatizaci a případně se vrátila k jednání o potřebě privatizace až po jednoznačném ujasnění energetické koncepce s výhledem na časové období minimálně do roku 2030, koncepce přijatelné a hlavně přijaté ve větším politické konsensu, než je konsensus v současné vládní koalici.
Krátce se zmíním ještě o jedné podivné kauze týkající se Severočeských dolů, a. s. V současné době jsou tiskem zveřejňovány informace o podivné realizaci přípravy a výstavby přeložky železniční tratě Žatec - Chomutov u Března. Současný stav zpomalování výstavby, vzrůstající náklady akce a hlavně nepochopitelné zvolení nejdražší varianty, tzv. tunelové - je to velmi charakteristický název, i když se jedná o skutečný železniční tunel - budované na nestabilním a poddolovaném území, je ukázkou toho, že zástupci státu pravděpodobně právě u Severočeských dolů rezignovali na základní kontrolní činnost.
***