(17.10 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Bylo zde již několikrát řečeno, že tento institut ruší zásadu dvojí trestnosti. Co toto znamená? Zásada dvojí trestnosti v praxi znamená, že náš stát bude nucen vydávat do států Evropské unie naše občany za činy, které na našem území nemusí být trestné, to znamená za činy, které jsou trestné pouze v jiném státě. Toto je podle mého názoru, dámy a pánové, největší úskalí předložené novely. My de facto rušíme ochranu našich občanů a víceméně v této rovině omezujeme suverenitu české soudní moci nad našimi občany, omezujeme naši jurisdikci.
Druhá strana, pan ministr, může zde tvrdit, že oněch 31 trestných činů vyjmenovaných v rámcovém rozhodnutí, jsou již v tuto chvíli trestné na našem území. Ano, pan ministr v zásadě má pravdu. Ale já k tomuto hned řeknu dvě zásadní námitky.
Ta první námitka spočívá v tom, že Rada může dále výčet trestných činů, na které se nevztahuje zásada dvojí trestnosti, rozšiřovat. To znamená, co dneska je trestné i u nás, výčet 31 činů, může být v budoucnosti rozšířeno o další činy na našem území netrestné, a nikdo tomu nedokáže zabránit. To znamená, současný stav, podle mého názoru, není relevantní. To je má první poznámka.
A druhá poznámka k onomu výčtu spočívá v rovině, že onen výčet trestných činů je výrazně vágní. Na toto též upozorňovali zástupci konzervativní strany při diskusi ve Velké Británii. Jsou zde uvedeny například trestné činy proti životnímu prostředí, počítačová trestná činnost atd. Kdo přesně ví, co všechno lze subsumovat pod takovéto neurčité označení či vymezení. Podle mého názoru lze v určitém případě uvažovat, že by mohla být takováto vágní vymezení zneužita.
Dámy a pánové, toto je několik poznámek k samotnému výčtu.
Má třetí poznámka, proč mám výrazné pochybnosti o právní úpravě zakotvené v rámcovém rozhodnutí, je to, že na mnohé otázky ono rámcové rozhodnutí neodpovídá, neřeší otázku, jak se bude postupovat, pokud obsahy jednotlivých skutkových podstat budou v jednotlivých státech pouze podobné, nikoliv stejné. Neřeší z mého pohledu například otázku, jak se bude postupovat ve vztahu k mladistvým, speciálnímu institutu, který zná naše trestní právo, ale neznají ho všechna trestněprávní ustanovení v Evropě. Rámcové rozhodnutí upravuje otázku věku trestněprávní odpovědnosti, ale třeba institut mladistvých jsem v tomto ustanovení nenašel.
Dámy a pánové, toto je několik poznámek, proč já osobně mám výrazné pochybnosti o kvalitě rámcového rozhodnutí a výrazné pochybnosti o tom, že za určitých okolností tento institut nemůže být zneužit proti našim občanům. Já v žádném případě zde nechci hájit pachatele trestné činnosti. Na druhou stranu však jako poslanec Parlamentu České republiky jsem povinen chránit ústavní práva našich občanů a právní jistotu našich občanů a mám výrazné obavy, že tímto institutem by tato jejich ochrana mohla být znevážena a případně též ohrožena.
Dámy a pánové, tolik několik mých konkrétních výhrad, seriózních výhrad proti tomuto textu a proti tomuto pramenu unijního práva. Budu velmi rád, pokud pan ministr mé výhrady vyvrátí a pokud jaksi moji nejistotu a obavu z tohoto textu rozptýlí.
Chci upozornit na závěr na jednu věc. Chci zde uvést příklad Rakouska, kde též byla výrazná obava z tohoto institutu, a proto si Rakousko vymohlo odložení účinnosti tohoto institutu na svém území. Myslím si, že obdobnou cestou měla též postupovat Česká republika.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Zdeněk Koudelka, prosím.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážená paní předsedající, vážená sněmovno. O tom, že vstoupíme do Evropské unie, rozhodl lid v referendu. Nejde o vládní závazek, ale jde o rozhodnutí suveréna v tomto státě. O tom, že v době konání referenda již na úrovni Evropské unie existovala ustanovení o evropském zatykači, to bylo dostatečně známé a jasné. Jinými slovy: Jestliže lid v referendu rozhodl o tom, že chceme vstoupit do Evropské unie, tak rozhodoval se znalostí všech argumentů pro i proti a jeho rozhodnutí je v dané věci konečné a nezvratitelné.
Ano, pro někoho, kdo nemá rád referendum, kdo si myslí, že suverénem ve státě je Parlament, a ne lid, je nemožné přistoupit na myšlenku, že Parlament se může dostat do situace, kdy svým rozhodnutím provádí rozhodnutí někoho jiného, to znamená rozhodnutí lidu. Pro strany, které stojí na myšlence, že referendum je projevem suveréna v tomto státě, je však určitá závaznost a odpovědnost Parlamentu vůči tomuto suverénu zcela normální. Parlament má tedy podle mě svoji ústavní povinnost realizovat rozhodnutí lidu a přijmout závazek, který již dříve přijal lid.
Co se týká návrhu na odsunutí do komise pro ústavu, jde o návrh, který v této otázce je jen snahou o odklad do neurčita, protože je jisté, že ústavní komise nepředloží žádný návrh v nejbližší době, možná nikdy, ale zcela jistě nikoliv tak, aby ten závazek mohl být realizován do 30. dubna příštího roku, kdy máme mezinárodněprávní povinnost realizovat se vstupem České republiky do Evropské unie i evropský zatýkací rozkaz.
Je pravdou, že určitou historickou zásadou bylo, že stát nevydává ke stíhání své občany do ciziny. Ale těch zásad v trestním právu je mnohem více, například nepopíratelnou zásadou je to, že každý má být souzen za čin v místě, kde ten čin spáchal. Co je špatného na tom, že by třeba němečtí pedofilové měli být souzeni za své činy zde, a ne někde jinde? To je naopak správné. ODS tady vykládá o tom, že chce bránit zájmy našich občanů tím, že nebudeme naše zločince vydávat do ciziny. Ale už nehovoří o určité míře reciprocity, že vlastně brání tomu, aby ti, kteří jsou z jiných států a spáchají tady trestné činy, aby tito cizinci mohli být souzeni našimi soudy. Ano, naše soudy se tedy určité kompetence vzdávají, ale ve stejné míře novou kompetenci získávají, získávají právo soudit cizince, a to nejenom cizince dopadené na území našeho státu, ale dopadené v cizině, s tím, že jim tito cizinci budou předáni.
Nemůžeme přece stát na stanovisku, že v době globalizace a sjednocující se Evropy zločinci budou přecházet přes hranice, zatímco policie a celý trestní aparát zůstane na hranicích stát. Tak se můžeme dostat do situace, kterou známe ještě z některých starších filmů ze Spojených států, kdy jednotlivé trestné činy byly páchány a trestné v rámci konkrétního státu Unie; když někdo utekl z Texasu do Nového Mexika, policie, šerif se zastavil na hranici a pachatel byl veselý a v Novém Mexiku páchal to, co předtím páchal v Texasu. I Amerika samozřejmě zjistila, že touto cestou jíti nemůže a nemohla, a už to zrušila. Prostě ani v Americe už neplatí zásada, že se občané jednotlivých států Unie nevydávají k potrestání vůči sousedním státům Unie.
Taková zásada je nutná i v Evropě. V Evropě, která bude průchodná pro zločince, není možné, aby nebyla průchodná tato Evropa pro trestní aparát. Cílem státu má být chránit ty, kteří se chovají podle práva, a ne chránit prioritně ty, kteří jednají proti právu.
Jestliže ovšem dvě poměrně významné politické strany v této sněmovně, Občanská demokratická strana a Komunistická strana Čech a Moravy, vyjádřily stanovisko volající po zamítnutí nebo po vrácení k dopracování vůči tomuto ústavnímu zákonu, nabízí se otázka, co s prováděcím zákonem, s trestním řádem, který následuje po této předloze, v okamžiku, kdy by tato sněmovna neschválila novelu Listiny základních práv a svobod.
Stojím na stanovisku, že i bez novely Listiny základních práv a svobod je možné realizovat náš závazek vůči Evropské unii a je možné projednávat vlastně provádějící trestní řád.
***