(17.00 hodin)
Poslankyně Jiřina Fialová: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, předložená novela je opět jednou z povinností, ke kterým se vláda zavázala svým podpisem Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii. Návrh se týká předpisu Rámcové rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání podezřelých nebo obviněných osob mezi jednotlivými členskými státy.
Život v Evropské unii přinese českým občanům možnost pohybovat se bez omezení ve všech členských státech Evropské unie, ale zároveň umožní pachatelům trestné činnosti vyhýbat se - a to téměř nekontrolovaně - trestnímu postihu na území kteréhokoli státu Evropské unie. Stávající úprava mezinárodní právní pomoci je složitá a komplikovaná, a tak nahrává spíše pachatelům trestné činnosti než zájmu společnosti na jejich spravedlivém potrestání. Proto Evropská rada hledala řešení, jak tento problém zjednodušit a urychlit trestní stíhání a výkon trestu.
Připravenost na vstup do Evropské unie se nutně promítá i do příslušných legislativních změn českého právního řádu, tak aby byly splněny všechny závazky plynoucí z členství v Evropské unii.
Rámcové rozhodnutí přináší tři základní nové prvky: zrušení pravomoci ústředního správního orgánu - tedy ministerstva vnitra, prolomení zásady dvojí trestnosti, prolomení zásady nevydávání vlastních občanů.
V rámci unie budeme vázáni nařízením, které říká, že jeden členský stát Evropské unie nemůže druhému státu odmítnout vydat osobu k trestnímu stíhání proto, že jde o jeho vlastního občana. Toto ustanovení vyplývá z takzvaného Římského statutu mezinárodního trestního soudu. Statut Česká republika podepsala v dubnu 1999 jako 81. stát OSN, ratifikační listiny však v New Yorku ještě neodevzdala, a tak pro Českou republiku ještě neplatí. Proč není zájem ratifikační listiny odevzdat, když cílem statutu je stíhání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, genocidy a zločinu agrese, se můžeme jenom ptát.
Aplikací evropského zatýkacího rozkazu do právního řádu České republiky dochází k dalšímu omezení naší suverenity a vyžaduje si také změnu Listiny základních práv a svobod. Listina základních práv a svobod je součástí Ústavy České republiky, jejíž celkovou novelizaci projednává parlamentní komise. Přijetím navrhované novely by však došlo ke změně našeho základního právního předpisu, tedy Ústavy České republiky, a to bez podrobného projednávání v této komisi, ale hlavně by došlo opět k dílčímu zásahu do ústavy, čemuž chtěl Parlament předejít právě ustavením této komise.
Předloženou novelu ústavního zákona sněmovní tisk č. 513 navrhuji zamítnout, popřípadě podávám podmíněný návrh - pokud návrh nebude zamítnut, vrátit ho k dopracování v souladu se stanoviskem parlamentní komise pro ústavu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji vám, paní poslankyně. Prosím, aby se nyní ujal slova pan poslanec Jiří Pospíšil.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, milý pane ministře, dámy a pánové, dovolte, abych se též vyjádřil k novele Listiny základních práv a svobod, kterou dnes projednáváme.
Moji předřečníci shrnuli a řekli, že projednáváme novelu čl. 14 Listiny základních práv a svobod, konkrétně pak, že dodáváme do tohoto článku další odstavec, který by umožnil vydávat naše občany trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do jiného členského státu Evropské unie. Obsahem se jedná o velmi malou novelu. Mám však za to, že svým významem a dopadem do ústavně právní roviny, do roviny vztahu občan - stát, je tento dopad tak výrazný, že bychom o této věci měli velmi rozsáhle a podrobně diskutovat. Připravil jsem si proto několik poznámek, které bych zde rád řekl.
První poznámka se nazývá poznámkou státoobčanskou. Dámy a pánové, chci upozornit na ten fakt, že předložená drobná novela Listiny základních práv a svobod způsobí revoluci v právním vztahu stát - občan, velmi výrazně zasáhne do vztahu stát - občan a velmi výrazně změní obsah tohoto právního vztahu. Jedno ze základních práv občana totiž je, že občan má být chráněn svým státem a nemá být svým státem proti své vůli vydáván za hranice tohoto státu. Toto právo být chráněn před vydáním proti své vůli bude touto novelou relativizováno, bude relativizováno v té rovině, že ve vztahu k evropskému zatýkacímu rozkazu již toto právo nebude platit. Musím proto upozornit, dámy a pánové, že touto drobnou novelou v zásadě částečně demontujeme princip občanství a posouváme jej do jiné roviny.
Má druhá poznámka, dámy a pánové, se nazývá legislativně technická. Chci zde upozornit na ten fakt, že otázka novelizace Listiny základních práv a svobod v této oblasti byla dlouhou dobu projednávána na Ministerstvu spravedlnosti a v odborných kruzích. Osobně o tom hovořil pan ministr spravedlnosti. Bylo vypracováno několik variant, jak upravit Listinu základních práv a svobod ve vztahu k institutu evropského zatýkacího rozkazu. V tuto chvíli projednáváme ten návrh, resp. tu podobu novelizace, která je v zásadě nejužší. Týká se pouze a jen evropské úrovně, států Evropské unie.
Já si v tuto chvíli kladu otázku - a prostřednictvím paní předsedající ji též kladu panu ministrovi - jak bude tato vláda přistupovat k Mezinárodnímu trestnímu tribunálu, k němuž přistoupila Římskou smlouvou - resp. vláda předchozí, možná stejnou nebo podobnou politickou reprezentací. Bude i v případě Mezinárodního trestního tribunálu předložena individuální novela Listiny základních práv a svobod? Mám obavu, že pokud toto vláda zamýšlí, pak by takovýto postup byl velmi nešťastný. Bylo by velmi nešťastné kazuisticky, salámově novelizovat náš ústavní pořádek podle jednotlivých mezinárodních závazků a jednotlivých mezinárodních kauz. Prosil bych proto pana ministra, aby se k tomu vyjádřil v rámci této obecné rozpravy.
A nyní, dámy a pánové, několik poznámek k samotnému institutu evropského zatýkacího rozkazu.
Má první poznámka se týká samotného pramene. Jak bylo řečeno, evropský zatýkací rozkaz je upraven v rámcovém rozhodnutí. Chci upozornit na to, že rámcové rozhodnutí není součástí, není pramenem komunitárního práva. Stále se jedná o takzvané právo unijní, to znamená o právo, které ve vztahu k našemu právnímu řádu nemělo mít takový vliv jako právo komunitární. Prosil bych proto pana ministra, aby se i k tomuto vyjádřil. Zajímá mě jako opozičního poslance, nakolik by prameny unitárního práva měly být podnětem k novelizaci našeho ústavního pořádku, nakolik by se na základě rámcového rozhodnutí, které bylo přijato exekutivním orgánem, orgánem složeným z ministrů a předsedů vlád, nakolik na základě takovéhoto pramene práva bychom měli novelizovat ústavní pořádek suverénního státu.
Pokud se na tom shodneme a vysvětlíme si tyto otázky, pak samozřejmě je to věcí nás. Chci upozornit, že všechny tyto závažné okolnosti by na půdě parlamentu měly být velmi podrobně prodiskutovány.
Další věc, kterou chci zmínit k otázce evropského zatýkacího rozkazu, se týká samotného obsahu tohoto institutu.
***