(16.40 hodin)
(pokračuje Čermák)
Půjde o tzv. řízení o exequatur, které je českým procesním normám neznámé. Nepřejímáme doslovná znění z nařízení, lze-li je aplikovat bez dalších problémů. Prakticky se věc provádí tak, že za dosavadní § 68 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním se vkládá oddíl 4, který právě upravuje otázky spojené s uznáním a výkonem rozhodnutí justičních orgánů členských států Evropské unie.
Prosím, aby předloha novely zákona byla propuštěna do druhého čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu ministrovi a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Stanislav Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, začínáme projednávat několik zákonů, které ale jsou spojeny s blížícím se naším vstupem do Evropské unie, resp. s přiblížením našeho práva tomuto evropskému právu a tomuto důležitému kroku.
Jak už pan ministr řekl ve svém úvodním slově, tento zákon umožňuje uznání jiných soudů a také našich soudů v Evropě. Je to ten jednodušší zákon, který budeme v této oblasti projednávat, a doporučuji proto, aby byl propuštěn do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Otevírám obecnou rozpravu. Nemám do ní žádné písemné přihlášky. Táži se na přihlášky z místa. Není žádná taková, končím obecnou rozpravu.
Budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak. Přistoupíme tedy k hlasování.
Bude to hlasování s pořadovým číslem 940, které jsem zahájila, a táži se, kdo je pro přikázání ústavně právnímu výboru. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 940 z přítomných 101 pro se vyslovilo 79, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.
Konstatuji tedy, že tento návrh zákona byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru. Končím prvé čtení sněmovního tisku 513 schváleného bodu pořadu naší schůze 93. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.
Můžeme přistoupit k dalšímu bodu. Tím je
94.
Vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 2/1993 Sb.,
Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.
/sněmovní tisk 513/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede opět ministr spravedlnosti Karel Čermák, kterého poprosím, aby se ujal slova.
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Vážená paní předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, tento vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod, má na ústavně právní rovině implementovat rámcové rozhodnutí rady o evropském zatýkacím rozkazu a o postupech předávání osob mezi jednotlivými státy. Tento institut, to je evropský zatýkací rozkaz, předvídá předávací proceduru, která ve vztazích mezi členskými státy EU nahradí dosavadní extradici. Na základě evropského zatýkacího rozkazu budou mezi členskými státy namísto vydávání osob tyto osoby předávány, a to v podstatě bez ohledu na státní občanství. Tento proces má být rychlý a efektivní, protože o předání nebudou rozhodovat ministerstva, ale přímo soudy.
Evropský zatýkací rozkaz byl schválen Radou Evropské unie 13. června 2002, a toto rámcové rozhodnutí přijala Rada Evropy jako nejdůležitější z řady opatření, která reagovala na teroristické útoky na Spojené státy. V tomto rámcovém rozhodnutí lze nalézt tři nové základní prvky. Prvním z nich je zrušení rozhodovací pravomoci ústředního správního orgánu v těchto věcech. U nás a ve většině států Evropské unie je to ministerstvo spravedlnosti. Druhou zásadou je, že se prolamují principy tzv. dvojí trestnosti u vymezených jednání. Za třetí se prolamuje zásada, že vlastní občany nelze vydat třetímu státu.
Je-li vydán evropský zatýkací rozkaz, je to soudní rozhodnutí vydané členským státem Evropské unie. Tímto rozhodnutím se vyžaduje zatčení a předání požadované osoby jiným členským státem. Velmi dobře vidíme tu souvislost s teroristickými útoky už v této souvislosti. Zatýkací rozkaz může být vydán na osoby, které jsou podezřelé ze spáchání takových trestných činů, za které je možno uložit trest odnětí svobody s horní hranicí alespoň dvanáct měsíců, nebo na osoby, které už byly odsouzeny k trestu odnětí svobody v délce alespoň čtyř měsíců. Dále jsou taxativně uvedena jednání, za která je možno uložit v dožadujícím členském státě trest odnětí svobody s horní hranicí alespoň tří let, a u těchto jednání je prolomena zásada dvojí trestnosti, což znamená, že postačí, aby skutek, pro který je požadováno předání, byl trestný podle práva dožadující země, a není nutné, aby byl trestný také podle práva dožádané země. Kromě terorismu a s ním spojených trestných činů, jako jsou únosy letadel nebo braní rukojmí, je v tomto výčtu uvedeno např. obchodování s lidmi, pohlavní zneužívání dětí včetně dětské pornografie, obchodování s drogami, vražda, loupež, znásilnění a některá další trestná jednání. Jde ve všech případech o taková trestná jednání, která jsou trestná i podle našich předpisů.
V tom rámcovém rozhodnutí se též stanoví možnost odmítnout výkon zatýkacího rozkazu, příp. stanovit taxativní podmínky, při jejichž splnění bude teprve ten zatýkací rozkaz realizován. V případě, kdy je předáván občan dožádaného státu, může být předání podmíněno tím, že bude po případném odsouzení ve státě, který zatýkací rozkaz vydal, vrácen zpět domů k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření.
***