(11.40 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Radimu Turkovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Václav Mencl.
Poslanec Václav Mencl: Vážené kolegyně a kolegové, v diskusi zazněla od pana ministra Dostála otázka, proč má český daňový poplatník platit za jiné, kteří našim občanům újmu způsobili. To by byla od člena vlády jistě legitimní námitka, pokud by současně řekl, že v této věci vláda vyjednává s vládami zemí, jichž se problém odškodnění týká. Tak tomu ale není.
Nezbývá tedy, než abychom se odškodnění obětí okupace ujali sami, a jako pamětník to dokonce považuji za řešení nejlepší. A to proto, že jejich újma byla přece újmou nás všech. Šlo přece o situaci, proti které od počátku, až na několik zrádců, se postavil celý český národ. A nejen český, i národ slovenský. A proto ti, kteří díky této situaci v okupaci zahynuli, byli zraněni nebo byli jinak poškozeni, byli oběťmi za nás všechny, za všechny nás ostatní, za celý náš národ. A proto si zaslouží nejen naši úctu, ale také její materiální důkaz, jakým je navrhované odškodnění. Proto vás o podání takového důkazu podporou tohoto zákona žádám. Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Václava Menclovi. Nyní vystoupí pan poslanec Josef Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, jenom pár vět k tomuto návrhu zákona. Já ho samozřejmě vítám, protože patří do onoho balíku vyrovnávání se s minulostí, a jsem rád, že jsme pokročili už k letům, jak tady bylo správně řečeno, roku 1968, tedy 20., a nikoliv 21. srpna.
Druhá věc, která tu byla zmíněna, to je rozdíl od jiných zákonů. Je pravda, že když se jedná o odškodňování například vojáků, tak ta věc je skutečně mnohem jednodušší, protože je tam onen zákon 255/1946 Sb., který stanoví jasná kritéria, jasné podmínky. Ale tohleto je věc natolik atypická, protože ta věc probíhala vlastně v prostředí, které bylo právně nepřátelské k těm, kteří byli touto obětí, takže není samozřejmě možno opírat ty věci o žádné právní námitky nebo o žádnou právní podstatu. A to z jednoduchého důvodu - protože ten, kdo by se domáhal práva, tak by dozajista byl jiným právem dále postižen a šikanován. Je tedy pravda, že i lidé, kteří navštěvovali třeba nemocnice, tak se dohodli s lékaři o tom, že byl udáván jiný důvod onoho zranění, byla udávána jiná kazuistika. Lidé, kteří utrpěli škody, udávali jiné příčiny prostě proto, že se obávali střetu s tím, že by se náhodou ta situace mohla obrátit proti nim a běžná nehoda by mohla být vykládána jako pokus o jakýsi politický atak.
Čili to je ta věc, o které potom budeme hovořit a která skutečně může dospět v některých momentech do situace, že lidé, kteří zcela jistě mohli být poškozeni, vlastně budou v oné důkazní nouzi, a v tom případě onen institut dvou nezávislých svědků si myslím, že je institut správný. Je to institut, který jsme aplikovali v onom zákonu, který se týká osob odvlečených do Svazu sovětských socialistických republik nebo do oněch táborů. A je podobný dokonce i v jiné věci, tj. v tom, co tady řekl pan ministr Dostál, tj. aby tyto státy vlastně odškodnily naše spoluobčany. Je to věc, která je z hlediska právního myslím si čistá, že kdyby to bylo možné, byl by to postup správný. Ovšem domnívám se, že je fakticky nerealizovatelná, neboť nevěřím tomu, že by takového odškodnění bylo možno dosíci a že by bylo možno vyjednat takovou mezinárodní smlouvu, která by těmto osobám ono odškodnění zajistila. Proto se domnívám, že i tato konstrukce je správná a přispívá k tomu, co zde bylo řečeno, přispívá k onomu narovnání páteře českého národa.
Je pravda, že jsem kdysi navrhoval návrh zákona, který exkulpoval z potenciálních odškodnění, a týkal se také zahraničních armád, exkulpoval ty, kteří se jaksi poté účastnili na potlačování demokratických principů v Československu. Ale je pravda, že tento návrh nebyl přijat z mnoha různých důvodů. A domnívám se, že to byla chyba, protože jsme nepojmenovali lidi, kteří prožili v jednom životě dva totalitní režimy, a přesto celý život zůstali stát rovně a na konci svého života měli být nějakým podle mě i jiným způsobem vyznamenáni. K tomu bohužel nedošlo, takže i díky za různé takovéto dílčí kroky, kterých si vážím, které je potřeba projednat a o nichž je potřeba jednat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi. Byl posledním z písemně přihlášených a přihlášených z místa, takže rozpravu v tuto chvíli končím.
Slova se ujme pan poslanec Hynek Fajmon, potom dám příležitost panu zpravodaji.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, chtěl bych ještě reagovat na dvě otázky, které během rozpravy byly vzneseny.
Nejprve na poznámku pana ministra Dostála, tedy na otázku, proč máme platit za zločiny jiných států. Myslím, že toto je samozřejmě klíčová otázka a že v následné debatě také na ni někteří řečníci se pokusili dát odpověď, konkrétně pan kolega Mencl a někteří další. Ale je to opravdu tak, a já jsem také v úvodní řeči řekl, že žijeme v době pokusů o reinterpretaci historie Evropy, a to reinterpretace, která je nepřátelská vůči České republice. A ta se týká celých moderních dějin. A my jsme po roce 1989 proti jiným sousedním zemím a vzdálenějším zemím žádné velké nároky nevznášeli. Naše zahraniční politika byla založena na představě, že když my budeme potichu, oni budou také potichu, že naším hlavním požadavkem je, aby konečně šli domů, aby tady ti vojáci nezůstávali. Toho se podařilo dosáhnout a další nároky jsme nevznášeli.
Nicméně vidíme stále více kolem nás, že nároky jsou vznášeny, jsou vznášeny z velmi různých stran a jsou vznášeny velmi často také vůči nám. A myslím, že je dobře v takové situaci také pozvednout hlas a říci, že rozhodně to není tak, že Češi jsou původci válek v Evropě a že my jsme ti, kteří by měli něco platit, a že jsou tady naopak oběti na české straně, na které nezapomínáme a které by měly být odškodněny. A protože žádné odškodnění se nejeví ze strany těch, kteří se na agresi podíleli, a protože také české vlády od roku 1991 nebo 1992, 1993 žádnou velkou iniciativu v tomto směru - a tady říkám, prosím vás, to byly všechny vlády - nevyvíjely, protože se stavěly na bázi té politiky, že když my nebudeme nic žádat, tak oni také po nás nic nebudou chtít, tak prostě jsme žádné takové prostředky nezískali. Navíc, pokud si vzpomenete, tak konkrétně při jednání s Ruskem nakonec jsme ještě ruské dluhy, v jejichž rámci snad i jakési tyto nároky také byly započítány, prodali za nějakých 15 % jejich nominální hodnoty. Já to nijak nehodnotím, pouze říkám, že jsme prostě tyto dluhy prodali a rozhodně jsme nedostali nazpátek všechno, co nám náleželo.
Čili důvod, proč to máme řešit u nás doma, je ten, že na mezinárodní rovině toto řešení se v tuto chvíli nerýsuje.
Pokud pan ministr Dostál má pocit, že takové řešení si vláda chce vzít za úkol a chce se do toho pustit, tak ze strany poslaneckého klubu ODS bude mít určitě plnou podporu v té věci, a pokud vláda se pokusí tyto prostředky pro Českou republiku získat, tak my tomu rozhodně nebudeme bránit, naopak budeme vládu v takovém úsilí rozhodně podporovat.
***