(11.30 hodin)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Křečkovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Karel Vymětal, připraví se pan poslanec Radim Turek.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, myslím si, že je dost pamětníků i v této sněmovně, kteří zažili inkriminované události. Já sám jsem v té době jako student dělal v Praze diplomovou práci. Byl jsem na strahovských kolejích a nikomu nepřeji, když mi lítaly kulometné dávky kolem okna, v jakém jsem byl asi stavu. To jenom proto, aby to někdo nebral, jako že nevím, o čem mluvím.
Na druhé straně mi dovolte ke dvěma otázkám. Náš klub se už vyjádřil ústy paní poslankyně Bayerové, k tomu není co dodávat. Pan předkladatel nebo zástupce předkladatelů Fajmon ovšem hovořil ve svém úvodním expozé v některých termínech, o kterých já si myslím, že je použil nesprávně. Mluvil o tzv. spojeneckých vojscích. Myslím, že nelze popírat, že nešlo o tzv. spojenecká vojska, ale tehdy byla Československá republika součástí vojenského paktu Varšavské smlouvy, který vznikl jako odezva na vznik vojenského paktu NATO, takže nejde o tzv. spojenecká vojska. Myslím si, že kdybychom přijali tuto logiku, tak bychom časem mohli mluvit o spojeneckých vojscích NATO, jichž jsme dneska členem, taky o tzv. spojencích. To asi by nebylo dobře. To je jedna poznámka.
Druhá poznámka. Teď zde hovoříme o odškodnění obětí okupace Československa. Záhy, zdá se, bude mít Česká republika další novou zkušenost. Ráno jsme odhlasovali, že Česká republika se stane součástí okupačních jednotek v Iráku, a to prosím na rozdíl od předkladatelů používám terminologii Rady bezpečnosti OSN. Jsem zvědav, zda předkladatelé následně přijdou taky s návrhem zákona na odškodnění obětí okupace Iráku jednotkami, jichž budeme členem.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vymětalovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Radim Turek a připraví se pan poslanec Václav Mencl.
S faktickou poznámkou pan poslanec Vrbík.
Poslanec Tomáš Vrbík: Já si nemůžu odpustit krátký komentář na to, co tady teď zaznělo k tomu takzvanému spojeneckému vojsku, srovnání Varšavské smlouvy a NATO.
Kdybychom to takto přijali, já jen doufám v jednu věc, že se nikdy nedožiju toho, že do České republiky přijdou takzvaní spojenci NATO bez vědomí české vlády, bez vědomí České republiky, protože pak to podle mého názoru budou opravdu takzvaní spojenci.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Pan ministr Dostál bude reagovat.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Já bych chtěl poprosit kolegy z komunistické strany, aby tu záležitost neposouvali tímto směrem, protože se stane z toho škaredá, ošklivá debata. Já si myslím, že pan poslanec se dopustil v podstatě v této chvíli opravdu hluboké urážky obětí okupace z roku 1968, a prosil bych své komunistické kolegy, aby chápali toto jednání pouze věcně, nikoliv v rovině, ve které to samozřejmě oni cítí. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi. Hovořit bude pan poslanec Turek.
Poslanec Radim Turek: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, já skutečně chci být věcný. Nakonec prozrazuje datum mého narození, že nepatřím k pamětníkům, já jsem byl ještě v té době na houbách, takže jsem se nemohl zúčastnit těchto tragických dnů, ale i přesto to považuji za jeden z nejčernějších dnů v české, československé, novodobé historii. Je to čin, který opět srazil a potupil český národ, a dílem si to způsobili i sami Češi. O to je to tragičtější. (Nesouhlasný šum zprava.)
Já jsem se ale chtěl držet jiné věci. Patřím k těm, kteří tady už několikrát předkládali zákony, které řadíme k zákonům, které se chtějí vyrovnat s minulostí, snaží se alespoň napravit křivdy, které byly napáchány, a proto bych se chtěl předkladatelů zeptat, protože akt usmíření je taky o tom, že se nebudou jiné strany cítit poškozeny, proč se rozlišuje, když to tak řeknu, cena smrti, která byla vlastně součástí zákona 39 z roku 2000, zákona 261 z roku 2001, kde se odškodňovaly oběti a samozřejmě i hrdinské činy našich legionářů a domácích odbojářů, a tam se bralo za základ 120 000 korun i v případě úmrtí.
Můj názor je, že je třeba tento návrh poslanců ODS propustit do druhého čtení. Také můžu říci, že je to i většinový názor poslanců sociální demokracie, a myslím si, že ve druhém čtení se budeme muset, tak jak již říkal kolega Křeček, velice citlivě zabývat - jsou tady právníci - záležitostmi o způsobu dokazování, o způsobu prezentace toho, co se vlastně stalo, protože odbojáři musí se prokazovat osvědčením podle zákona 255 z roku 1946, jinak Česká správa sociálního zabezpečení nevyplatí požadovaný oprávněný nárok hrdinovi či oběti té doby.
Já mám dojem, že tady právě se dává až příliš velká právní benevolentnost, a mám velké obavy, že poté kdy zákon třeba bude schválen, nemusí česká správa vlastně uznat požadavek, který se bude opírat pouze o dvě svědecké výpovědi. Podotýkám, že třeba v případě těch zákonů, o kterých jsem hovořil, nejsou uznány ani nároky těch, kteří skutečně bojovali v československých legiích, v československých armádách, ale proto - a jsou to většinou muži, kteří přišli do armády ze Slezska, v té době bylo Slezsko, část Slezska, součástí německé říše - museli narukovat do wehrmachtu, poté padli do zajetí. Než se dostali k armádě československé, tak se mohlo stát, že doba, kterou strávili jako němečtí vojáci, byla třeba i o pár týdnů, o nějaký měsíc delší než doba, kterou strávili v československých legiích, a česká správa, protože nejsou nositeli zákona 255 z roku 1946, tudíž nemají jeden jediný vlastně nárok a dokument, kterým by se mohli prokázat u české správy, přestože mají vojenské knížky, nástup k legiím, nedostanou vyplacen tento nárok a následně chodí zpět do Poslanecké sněmovny desítky, ne-li stovky dopisů občanů, kteří se cítí právem poškozeni nedokonalostí zákona, který poslanci schválili v Poslanecké sněmovně.
Poprosil bych právě odpověď a samozřejmě ve druhém čtení budeme velice pečlivě sledovat rozpravu a snahu legislativně změnit tento návrh zákona, proč se rozlišuje v tuto chvíli cena smrti, kterou položil český občan v boji proti fašismu, a cena smrti, kterou zaplatil český občan v době okupace v roce 1968, případně až do let 1991.
Druhá otázka. Myslím si, že je možné z historických análů dohledat, kolik obětí zaplatilo smrtí tuto okupaci dvacetiletou, kolik občanů takto bylo postiženo a kolik životů bylo zmařeno, ale ani z toho předloženého dokumentu nejsem si jistý, zda jsme schopni vůbec dojít na základě toho, co tady říkal i pan poslanec Křeček, k závěru, kolika vlastně obětí by se to mohlo alespoň hypoteticky týkat. Protože i já, jak jsem předkládal ty zákony, jsem vždycky uváděl: ano, legionářů je evidovaných cca 1 500, předpokládá se, že 3 000 až 6 000 lidí tehdy se zapojilo do odboje či do legií. Ale tady si zcela nejsem jistý, kolik lidí vlastně se může cítit poškozeno okupací v letech 1968 až 1991. Docela rád bych slyšel představu předkladatelů.
Děkuji vám.
***