(11.20 hodin)
(pokračuje Dostálová)
Takže naše vláda se s naším návrhem na odškodnění obětí okupace vyrovnala tím způsobem, že v prvé řadě uvedla falešný argument a "zamítáme", v druhé řadě si udělala jakousi pojistku - nechala projít do druhého čtení zákon, který de facto i de iure znemožní zkoumat zločiny tohoto období a znemožní odškodnit oběti období okupace z roku 1968.
Vážení kolegové, ve světle těchto faktů bych vás chtěla moc poprosit o to, abychom nechali projít tento návrh do druhého čtení. Stejně jako moji kolegové jsem ochotna diskutovat o výši odškodnění.
Slyšela jsem argumentaci pana ministra Dostála a chtěla bych na ni reagovat. Já, pane ministře, se přiznám, že nerozumím jedné věci. Nerozumím tomu, když jste nám zde řekl, že jste viděl ty mrtvé, že jste jeden z mála, kdo je viděl, jak je možné, že už dávno dávno předtím, než přišli poslanci ODS s touto iniciativou, jste nepožádal Ministerstvo zahraničních věcí jako člen této vlády, aby se začalo zabývat oním odškodněním ze strany okupantů. Vy jste členem vlády, pane ministře. To je jedna věc.
Druhá věc. Když se budeme bavit o výši a částce, která má být vyplacena, a vy říkáte, že vám to není jasné - já se vůbec nedivím, že to není příliš jasné, když tyto dokumenty jsou stále utajovány, jsou v archivech Ministerstva vnitra a archiváři historici k nim nemohou. Znovu použiji zákona o archivnictví - nebudou k nim moci i nadále, pokud projde tento návrh zákona.
Vážení kolegové, děkuji vám za pozornost a moc vás prosím, nechejte projít tento návrh do druhého čtení.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Dostálové. Přihlásil se o slovo ministr kultury Pavel Dostál, potom bude hovořit paní poslankyně Marta Bayerová.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Nebudu debatu vyhrocovat, když jde i o to, jak vidím, ji vyhrotit. Chtěl bych jen v této souvislosti připomenout paní poslankyni to, co neví, ani to nemůže zřejmě vědět. Že tato otázka se probírala ve Federálním shromáždění v letech 1990 - 1991, kde padaly návrhy ze strany nikoliv ODS na řešení této věci v rámci tehdy přijímaných rehabilitačních zákonů. Všechno, paní poslankyně, všechno jste tedy tehdy odmítli. Všechno ODS po roce 1991 odmítla. To už nebylo Občanské fórum.
Znovu jsem říkal, že vítám, že přichází tento problém znovu k projednávání, protože si uvědomuji, že ta bolest zde existuje, ale prostě se domnívám, že by se mělo postupovat jinými způsoby, než aby to hradila země, která byla napadena. Říkal jsem to v dobré vůli a chtěl jsem této věci tímto pomoci. Mluvil jsem s panem navrhovatelem, bohužel vy to hrotíte. A já si vašeho hrotu prostě nebudu všímat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Dostálovi. Bude hovořit paní poslankyně Bayerová. Ale pan navrhovatel má právo. Paní poslankyně, vaše vystoupení bude muset ještě počkat.
Poslanec Hynek Fajmon: Chtěl bych vystoupit se stručnou faktickou poznámkou a reagovat na vystoupení pana ministra. Chtěl bych říci, že bych byl rád, abychom si při debatě uvědomili, že v roce 1968 jsme byli okupováni všichni, nikoli pouze voliči ODS, ČSSD nebo jakékoliv dnešní parlamentní strany, tak abychom k tomu přistupovali z tohoto pohledu, nikoli z pohledu dnešních stranickopolitických soubojů, protože ty do této věci podle mého pohledu nepatří. Děkuji. (Potlesk ze strany ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Paní poslankyně, máte příležitost. Pak bude hovořit pan poslanec Křeček.
Poslankyně Marta Bayerová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, v tisku 475 navrhují poslanci ODS odškodnění občanů České republiky za křivdy spáchané v období od 21. srpna 1968 do 27. září 1991, a to nejbližších příbuzných těch občanů, kteří byli zabiti příslušníky zahraničních armád, a občanů, kteří byli zraněni nebo znásilněni. Návrh obsahuje některé problémy a nedostatky věcně a legislativně právní, jak je také konstatuje odborný historický posudek o obětech okupace Československa vojsky bývalé Varšavské smlouvy, který je přílohou důvodové zprávy. Z nich nejpodstatnější je to, že návrh nebere v úvahu sice tady již zpochybňovanou částečnou realizaci předchozích náhrad. Jedná se právě o již jmenovanou vyhlášku 11/1969 Sb., Ministerstva zahraničních věcí, o Smlouvě mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky, a na základě tehdy platných právních předpisů, např. zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánů státu nebo jeho nesprávným postupem.
S ohledem na nedostatky ve zpracování návrhu zákona nemůže poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy sněmovní tisk 475 podpořit, i když s myšlenkou odškodnění souhlasí. Navrhuji vrácení návrhu zákona, připojuji se tak návrhu pana ministra Dostála, navrhovatelům k dopracování. Jestli tento návrh neprojde, připojuji se k návrhu kolegy Vlčka na prodloužení o 40 dní. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Bayerové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Křeček, připraví se pan poslanec Karel Vymětal.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, projednáváme závažný zákon, který se zejména týká závažné problematiky, která je bolestná v našich dějinách. Skutečně se týká každého z nás, ať v té době ty mrtvoly viděl před Českým rozhlasem, nebo jinde, nebo v té době nebyl ještě na světě, ale je to věc velice závažná.
Rovnou říkám - tento zákon podpořím. Domnívám se, že je na místě taková zákonná úprava, ale chtěl bych jen upozornit na to, že není to možná tak jednoduché, protože při každém zákoně musíme počítat také s tou horší stránkou lidské povahy. Nelze vyloučit, že řada lidí tuto velmi světlou záležitost bude chtít zneužíti. Měli bychom s tím rozhodně počítat. Vzpomínám si, že začátkem sedmdesátých let, kdy jsem ještě mohl působit u soudu, že jsme soudili nevidomého podvodníka, který o zrak přišel tím, že si při svém 27. trestu ve vězení pod víčka naškrábal tuhu z inkoustové tužky, aby se dostal do nemocnice. Přehnal to a oslepl. Pro ty mladší - inkoustová tužka byla tužka, která když se olízla, psala jako inkoust. Mimořádně ekologická záležitost. Tento člověk v roce 1969 vybíral peníze u pomníku svatého Václava a tvrdil, že o zrak přišel v důsledku zásahu sovětských vojáků 21. srpna na Václavském náměstí. Nechci to samozřejmě bagatelizovat, ale takovýchto případů může být více. Myslím, že s tím musíme do budoucna počítat.
Druhá věc, která je v tom velmi důležitá a byla zde již několikrát zmíněna od předchozích diskutujících, je to, že řada lidí z tehdy dobrých důvodů ani nehlásila, že byli poškozeni. To je velmi vážný problém. Každý si dobře rozmyslel hlásit, že ho přejelo auto se sovětskými vojáky, že byl v hospodě zbit sovětskými vojáky atd. Myslím, že jestliže tyto věci nemají vyvolat pocit nespravedlivosti u řady lidí, musíme to vzít také v úvahu.
Domnívám se, že věc je třeba posuzovat z právního hlediska. Už paní kolegyně Páralová zde hovořila o řadě soudních rozhodnutí, o rozhodnutí Ústavního soudu v této věci atd. Právní stránka této věci je velmi důležitá. Patrně nemůže při náhradě škody platit obecná zásada "pochybnosti ve prospěch", protože to bychom se asi nedopočítali, ale domnívám se, že tyto věci musíme postavit najisto i z toho právního hlediska, uložit povinnost orgánům, aby byly povinny toto zveřejnit, doklady, které mají k dispozici.
Proto jakkoli jsem nepřítel dávání více výborům, velmi doporučuji, aby tato materie byla dána k projednání i výboru ústavně právnímu, abychom měli stanovisko i tohoto výboru, který si vyžádá příslušné odborné podklady. Děkuji.
***