(10.10 hodin)
(pokračuje Zajíček)
Ale to by bylo to nejmenší. Chápal bych, že se může stát taková věc i přehlédnutím, ale je tam celá řada flagrantních porušení ústavy, což panu místopředsedovi na jedné straně vadí, že Národní park Šumava není zřízen zákonem a je podle ústavy, která již mezi námi není. A na druhé straně dává možnost v místních referendu se rozhodovat lidem o tom, zda jejich obec či její část bude, či nebo nebude součástí parku, což je prostě nemyslitelné.
Těchto chyb, které v zákoně jsou, je hrozné množství a já nechápu, proč by Poslanecká sněmovna měla vyndávat z návrhu zákona hned povinnosti okresním úřadům a další věci. Já prostě se bráním tomu, aby takové předlohy byly do sněmovny dávány, zvlášť ještě podepsány lidmi, kteří s tím původním návrhem, s původní verzí neměli nic společného.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: To byla faktická poznámka na hranici limitu faktické poznámky. Slovo má paní kolegyně Bayerová, poté má řádnou přihlášku v pořadí pan poslanec Zajíček.
Poslankyně Marta Bayerová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, jsem teď v určité nevýhodě, protože spousta toho, co jsem si připravila, bylo řečeno, takže budu naprosto věcná.
Navržená úprava je ve znění minulé sněmovny a obsahuje některé nedostatky věcné i legislativně technické, protože vychází z právního stavu před rokem 2000. Například v § 1 odst. 2 se jmenuje povinnost okresních úřadů, obcí, na kterých mají být uloženy mapy národního parku, přičemž okresní úřady byly k 31. 12. 2002 zrušeny.
V § 4 odst. 1 by mohli občané místním referendem rozhodnout o příslušnosti zastavěných a zastavitelných území na území národního parku, na což existují různé právní názory a je nutno tuto otázku vyjasnit.
V § 8 odst. 2 se chybně odvolává na § 7 odst. 2 písm. d), které vůbec neexistuje. Navržená zpětná účinnost zákona ode dne 1. 1. 2002 je upravena v dodatku novým dnem účinnosti 1. července 2004.
Dále navrhuji, aby se podobným způsobem řešily společně i další dva zbývající národní parky, a to je Podyjí a Krkonošský národní park, které jsou rovněž ustanoveny nařízením vlády. Úpravu je proto nutno projednat na Ministerstvu životního prostředí a zapracovat ve druhém čtení změny, ke kterým došlo v právním řádu dodnes.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní má slovo s avizovanou přihláškou pan kolega Tom Zajíček. Poté pan kolega Ambrozek.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte, abych splnil to, co jsem slíbil, a v obecné rozpravě dal návrh na zamítnutí poslaneckého návrhu, který je obsažen ve sněmovním tisku 471 o Národním parku Šumava. Dávám návrh na zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Ambrozek.
Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já bych se chtěl jménem vlády, která s tímto návrhem vyjádřila jednomyslný nesouhlas, a říkám to především poslancům vládní koalice, připojit k návrhu kolegy Zajíčka na zamítnutí v prvním čtení. Vláda má v legislativním plánu návrhy zákonů o národních parcích Šumava, Krkonoše a Podyjí na druhé pololetí příštího roku, protože je nejprve nutné přijmout obecnou úpravu, která souvisí se vstupem České republiky do Evropské unie.
Problematika národních parků je upravena velmi podrobně deseti paragrafy v zákoně o ochraně přírody a krajiny, a když si z tohoto návrhu poslaneckého vyškrtáte všechno, co už je upraveno v zákoně o ochraně přírody a krajiny, zbude vám kromě názvu a hranic pouze § 4, z něhož jedna část je na hranici ústavnosti a druhá část je řešena dotací z ministerstva prostředí. Proto příliš nechápu - kromě kolegy Filipa, který jako opoziční poslanec má na vedení této diskuse právo, a samozřejmě my se starosty šumavských obcí také diskutujeme - nechápu snahu kolegů vládní koalice takovýto návrh podávat.
Proto ještě jednou svůj návrh zopakuji - navrhuji zamítnutí v prvním čtení.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Tomíček, připraví se pan kolega Martínek.
Poslanec Rudolf Tomíček: Dámy a pánové, vážení členové vlády, proběhnuvší diskuse mě vyprovokovala k tomu, abych přece jenom něco málo zde řekl. Velice mě zaujala konstrukce kolegy Filipa ohledně toho, proč ten zákon byl předložen právě tak, jak byl předložen. A když vzpomenu klasika českého všeho, to znamená Járu da Cimrmana, který tvrdil o metodě slepých uliček, že tudy cesta nevede, tak já si myslím, že tady právě kolega Filip v tomto asi povědomost nemá, protože úpěnlivě pokračuje právě tam, kde jsme skončili, že tudy cesta nevede.
Myslím, že musíme začít někde jinde. A právě ten předložený návrh skončil pro svoji neprůchodnost tam, kde skončil. Ve své podstatě my opravdu budeme muset udělat nějakou diskusi, i když si nemyslím, že bychom to měli vést přímo na Poslanecké sněmovně, ohledně náplně tohoto zákona a já si myslím, jak tady řekl pan ministr Ambrozek, že určitě asi na úplně jiné platformě. Nicméně bych chtěl jenom připomenout, že za prvé budeme muset se zabývat existencí a umístěním člověka vůbec v přírodě, protože někdy mám za to, že některé zákony na ochranu přírody počítají se vším možným kromě člověka. A bohužel musíme vzít na vědomí, že člověk do přírody patří. Na jeho rozvoj, rozvoj jeho sídel, jeho hospodářské působení musí být vzat zřetel. Takže to je jedna připomínka.
Druhá věc je, když se podíváte do zvláštní části předloženého návrhu, tak tam se vlastně hned v § 1 píše, že území Národního parku Šumava je jedinečné jako rozsáhlá oblast hlubokých jehličnatých lesů. Pak to pokračuje dál. Já chci jenom říct, že jehličnaté lesy, tak jak tam jsou, jednak v současné době, jakož i několik let zpátky probíhají těžkým přerodem v rámci kůrovcové kalamity, a my, a to si taky myslím, že musíme mít na zřeteli, pokud chceme ochraňovat přírodu, zvlášť přírodu, kde člověk hospodařil a kde působil několik set let, kam se chceme k ochraně té přírody vrátit. Jestli zpátky o 50 let, o sto let? Přesně tak, jak to bylo diskutováno u Národního parku České Švýcarsko, kde skutečně i tyto věci byly diskutovány a ve své podstatě technicky toto dořešeno není.
Takže já si myslím, že to, co tady padlo, bylo řečeno. Myslím si, že pokud se sejdeme nad diskusí nad jinou předlohou zákona o Národním parku Šumava, bude jenom dobře. A že to má být zákon, je taky jasné. Takže spíš přeju větší úspěch při projednávání u příštího podání tohoto návrhu. Děkuju.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Martínek.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, byl jsem účastníkem poměrně vzrušených jednání, která se v minulém volebním období týkala Národního parku Šumava, a myslím, že mohu potvrdit mnohé věci, které tady byly řečeny. Pro mne je velmi významné především to, že starostové měst a obcí šumavských jednomyslně vyjádřili názor, že potřebují zákon. Že ovšem potřebují zákon dobrý, zákon, který by byl schopen řešit problémy, které vyplývají z jedné strany z ochrany parku a z druhé strany nutnosti, aby v tom parku se taky dalo žít.
***