(9.50 hodin)
(pokračuje Kužvart)
Jeho hranice jsou podle mého soudu velmi rozumné. Musím ale říci, že po jednáních se starosty jsme došli k tomu, že řada těch okrajových částí, kde to již zabíhá do intravilánu, bude vyčleněna z území národního parku, čili nebudou podléhat těm restrikcím, těm omezením, jako tomu je v těch zónách národního parku normálně. Byl to ústupek starostům, samosprávám. A musím tady zdůraznit velmi pozitivní roli při projednávání dalších subjektů, to znamená krajských samospráv, jihočeské a plzeňské; za druhé musím konstatovat, že i příslušné instituce, jako je regionální rozvojová agentura, aktivně zasáhly do přípravy tohoto zákona.
To, co je před námi, je tedy návrh zákona o Národním parku Šumava. Tuším a chci předejít tomu, že budou někteří z vás konstatovat, že by bylo rozumné, aby z těch čtyř národních parků, z nichž pouze jeden má svůj vlastní zákon, zákon o Národním parku Českosaské Švýcarsko, byl přijat jeden zákon pro zbývající tři, to znamená pro Podyjí, Krkonoše a Šumavu. Proč přijímat zvláštní právní úpravu pouze pro Národní park Šumava? Ta výhrada má svoji logiku a opodstatnění a upřímně řečeno, uvažovali jsme delší dobu o tom, že by byl navržen jeden obecný zákon, který by stanovil určitá práva, povinnosti a záležitosti obecného charakteru pro území národních parků jako takových, a tento zákon by měl tři přílohy, které by se týkaly oněch zmíněných parků Podyjí, Krkonoše a Šumava. Problém je v tom, že specifika těchto tří národních parků jsou taková, že by ani v oné obecné části nebylo možné jít do příslušné konkrétnosti této právní úpravy. Víceméně by zákon v obecné části měl jakousi preambuli, že jsme se usnesli na tom, že bude přijat zákon o národních parcích, ale pak by do příloh přecházely i takové záležitosti, jako jsou např. pravidla pro zonace, pravidla pro práci rad jednotlivých parků. Tady chci zdůraznit, že oproti stávající praxi jsou zde v této navrhované poslanecké materii navrhována velmi výrazná posílení pravomocí rad, rady Národního parku Šumava.
Musím zdůraznit, že pochopitelně pro jiné národní parky tyto záležitosti budou po dohodě se samosprávami, obcemi či kraji možná úplně jiného charakteru, budou možná úplně jinak formulována tato pravidla, a nemělo by smysl ten zákon přijímat jakoby jeden, ale ve skutečnosti by to byly zvláštní separátní tři úpravy, které by měly společných jenom několik základních paragrafů. Proto tedy byla zvolena cesta přijetí právní úpravy týkající se pouze Národního parku Šumava.
Dotaz, který evidentně padne, se bude týkat toho, jakým způsobem je možné reagovat na současný vývoj legislativy ochrany přírody a krajiny, to znamená především na tu oblast implementace některých směrnic Evropské unie, konkrétně Natury 2000. Ano, jistě ta právní úprava se chystá, jak jsem informován, k Natuře 2000 jak v resortu, tak řadě z vás jsem předložil příslušný návrh poslanecký k vašemu posouzení a v případě vašeho souhlasu i spolupodpisu a společnému předkladu, odhaduji, na první schůzi sněmovny v příštím roce. Musím zdůraznit, že to není v žádném rozporu, projednávat paralelně takovéto dva sněmovní tisky, tzn. zvláštní právní úpravu Národního parku Šumava a paralelně projednávat onu novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, která bude implementovat příslušné nové směrnice Evropské unie. Takže ani v tom není problém z hlediska časové souřadnosti.
Vážená sněmovno, mám za to, že nyní jsme v jakémsi pomyslném bodě jedna, který navazuje na to, kde skončilo projednávání minulé sněmovny u tohoto zákona. Je to záměrně z toho důvodu, že tehdy bohužel nad podle mého soudu věcným projednáváním tohoto problému převládlo uvažování ryze politické, nechci říci přímo ideologické, a bylo to ke škodě věci, protože většina obcí šumavského národního parku souhlasí s tím, jak tato záležitost byla zpracována tehdy Ministerstvem životního prostředí, a jak zdůrazňuji, poslanci dvou parlamentních klubů.
Takže to je na úvod vše a doufám, že při projednávání se budeme snažit, aby byla přijata právní norma, která Národnímu parku Šumava umožní, aby to bylo území, na které budeme moci být pyšní, která umožní, aby se rozhodovalo o záležitostech, jako jsou např. zóny ochrany přírody, transparentním způsobem, s tím, že příslušné obce a kraje budou mít svoji roli při projednávání těchto záležitostí, které mají velký vliv na jejich život, na jejich rozvoj. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má nyní zpravodaj pro prvé čtení kolega Tom Zajíček.
Poslanec Tom Zajíček: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se ujal své zpravodajské povinnosti, tedy zpravodajské zprávy ke sněmovnímu tisku č. 937, návrhu zákona o Národním parku Šumava. Ti, kteří mě právě sledují - a myslím, že jich není mnoho - se pravděpodobně domnívají, že jsem se zmýlil v čísle sněmovního tisku, a mají pravdu. Je to opravdu sněmovní tisk 471, ale podle mého soudu se vlastně nic podstatného nestalo. Tato moje zmýlená jenom naznačuje, že předkladatelé se dopustili něčeho, co ve sněmovně nebývá zvykem. Vzali zákon, který byl předložen v minulém volebním období, ofotografovali ho se všemi chybami, které v tom zákoně byly, to znamená, že v tomto zákoně, v jeho návrhu, předkladatelé ukládají povinnosti okresním úřadům. V té původní předloze samozřejmě to mělo svůj smysl; dnes neexistujícím úřadům ukládat nějaké povinnosti, chápete, že asi není vhodné. Předkladatelé nezměnili ani jedno jediné písmenko, protože to kopírka jednoduše neumí. Proto navrhují účinnost od 1. 1. 2002. Já se domnívám, že takovýto nekolegiální přístup k Poslanecké sněmovně, který hraničí s pohrdáním Poslaneckou sněmovnou, by si tento ctihodný sbor neměl nechat líbit.
V minulém volebním období byla tedy naprosto identická norma zamítnuta Poslaneckou sněmovnou a pan předkladatel tady seřadil celou řadu poloprázdných slov v proklamacích o tom, jak se máme starat o přírodu, ale zapomněl poznamenat, že vlastně do jisté míry zcizili předkladatelům jejich návrh z toho minulého volebního období a učinili to, co jsem tady naznačil.
Vláda vyjádřila nesouhlas, a to překvapivě konzistentně, jak v uplynulém období ke stejné navrhované normě, tak k tomuto sněmovnímu tisku, tedy ke sněmovnímu tisku 471. Důvody, pro které vláda vyjadřuje nesouhlas, jsou obdobné. Některé už pominuly, když porovnáváme její stanovisko z minulého období, některé k tomu přibyly. Protože máte k dispozici stanovisko vlády, nebudu zdržovat sněmovnu čtením tohoto stanoviska, ale dovolíte mi jistě z něj zacitovat jen některé věci.
Nesouhlas, který vláda vyjádřila, se především týká ustanovení, které předkladatelé také nechali i proti nesouhlasu vlády z minulého období, a to je kritika ustanovení § 4 odst. 1 návrhu zákona, v němž by, pokud by taková norma přijata, občané v místním referendu mohli rozhodovat o tom, že zastavěná a zastavitelná území obcí na území národního parku jsou, anebo nejsou součástí - podle toho, jak by dopadlo referendum. Že je tato věc protiústavní, je myslím každému jasné. Vláda kritizuje také navržený termín účinnosti, ale to velmi diplomaticky, s tím, že říká, že předložený návrh obsahuje nepřípustnou retroaktivitu.
***