(16.10 hodin)
(pokračuje Martínek)
O tom, jak výrazný je to problém, hovoří čísla, kdy téměř 70 % veškerých státních dotací je tímto způsobem napadeno, a z těch 70 % zhruba 90 % je napadáno z formálních důvodů. Proto bych vás velmi prosil, abyste přijali tento návrh zákona v senátním znění. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Ptám se, jestli ještě někdo se hlásí do rozpravy. Pokud ne, rozpravu končím.
Snažím se přivolat poslance, kteří jsou mimo jednací síň. Protože už nikdo nechce závěrem nic sdělit, ani ministr, pak pravděpodobně vše, co potřebujeme vědět, jsme vyslechli. Žádám tedy ještě jednou, abyste se dostavili do jednací síně. Odhlašuji vás všechny a prosím vás, abyste se přihlásili.
Přistoupíme tedy k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je potřeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.
Přednesu vám nyní návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, podle sněmovního tisku 296/3, ve znění schváleném Senátem podle sněmovního tisku 296/4." O tom nyní budeme hlasovat.
Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro přijetí tohoto usnesení, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto usnesení?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 854 se z přítomných 169 pro vyslovilo 165 poslanců, proti byl jeden. Návrh byl přijat. Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem přijali.
Děkuji panu ministrovi, děkuji panu senátorovi a končím projednávání bodu č. 171.
Žádám pana místopředsedu Kasala, aby se ujal řízení schůze a zahájil projednávání dalšího bodu programu.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Dámy a pánové, dalším bodem bude bod číslo
128.
Informace o pozici vlády na Mezivládní konferenci
k návrhu ústavní smlouvy pro Evropskou unii
Domnívám se, že v tuto chvíli vystoupí předseda vlády Vladimír Špidla, takže mu uděluji slovo.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, ve dnech 12. a 13. prosince proběhlo v Bruselu jednání Mezivládní konference k budoucí podobě Evropské unie na úrovni Evropské rady. Jak známo, jednání Mezivládní konference se v Bruselu nepodařilo dotáhnout do úspěšného konce. Nebyla odsouhlasena podoba Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu. Jedná se o příležitost nenaplněnou, jedná se o příležitost, která mohla vést již nyní k dohodě o modernizaci základních smluv.
Na druhé straně česká vláda již v dobách jednání evropského Konventu doporučovala neohraničovat čas konference stávajícím předsednickým obdobím, což účastníci konference posléze ani formálně neučinili. Jakkoli bylo snahou dosáhnout dohody nejlépe již nyní, česká vláda vždy dávala přednost kvalitě smlouvy před brzkým termínem jejího uzavření. Možná že jste mnohokrát zachytili výrok, který říkal, že upřednostňujeme kvalitu před časem. K tomuto názoru se pak v Bruselu přiklonili i ostatní účastníci jednání, když se ukázalo, že prostor pro životaschopný kompromis se neotevřel.
Jednání konference se zastavila především na otázce váhy jednotlivých zemí a stanovení prahu potřebného k dosažení rozhodnutí při hlasování kvalifikovanou většinou v Radě Evropské unie. Na otázce, která již předtím byla nejvíce kontroverzní a kde proti sobě stál návrh ústavní smlouvy s případnými modifikacemi, podporovaný většinou účastníků, a systém přijatý na summitu v Nice.
Jednání probíhala v podstatě ve třech různých rovinách. Původní a závěrečné jednání Mezivládní konference mělo plenární charakter. Mezitím se uskutečnila dvoustranná setkání některých národních delegací s italským předsednictvím. Třetí způsob jednání a konzultací představovaly bilaterální schůzky.
Česká delegace postupovala ve shodě s mandátem. Vystupovala aktivně, a to jak na plenárním zasedání, tak v bilaterálních jednání s předsednickou zemí, které neabsolvovaly zdaleka všechny země. Na bilaterální úrovni jsme dále uskutečnili substantivní jednání s lucemburským premiérem Jeanem-Claudem Junckerem, s německým spolkovým kancléřem Gerhardem Schröderem a s rakouským kancléřem Wolfangem Schüsselem. Na okraji jednání pak byly rozhovory s některými dalšími členy Evropské rady. Samozřejmostí byly i permanentní kontakty na nižší úrovni.
Z institucionálních otázek jsme prosazovali zachování principu "jeden stát, jeden komisař" ve složení Evropské komise. Za touto variantou stál převažující většinový názor.
Pokud jde o systém kvalifikované většiny, zcela v intencích mandátu jsme byli ochotni přistoupit jak na řešení vycházející ze smlouvy z Nice, tak na alternativu nového systému dvojité většiny, ale jen v poměru parity mezi hlasy států a podílem občanů při rozhodování kvalifikovanou většinou.
Model předsednictví, který Česká republika navrhovala - týmové předsednictví se zachováním rotačního prvku v koordinační linii - byl plně převzat do předlohy italského předsednictví.
V zásadních neinstitucionálních prioritách, kam náleží např. víceletá finanční perspektiva, Česká republika obhajovala jednomyslné rozhodování.
Byl bych uvítal, kdyby se v Bruselu podařilo dosáhnout životaschopného řešení institucionálních otázek, za nimiž by všichni účastníci mohli stát. To se bohužel nestalo. Je to však podle mého mínění lepší situace, než kdyby se někdy v ranních hodinách dospělo ke kompromisu, který by následně nesnesl denní světlo a ukázal by se postupem času jako nevyhovující.
V historii evropské integrace se již nejednou stalo, že dohody nebylo dosaženo hned napoprvé, že k záležitosti bylo třeba se vracet, ať již jde např. o jednotný trh, či o měnovou unii.
***