(15.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Druhá varianta vychází ze statistiky Ústavu pro informace ve vzdělávání, podle které by mělo být formou individuální integrace včleněno do hlavního vzdělávacího proudu 1645 žáků. Z toho předkladatelé dovozují potřebu 500 až 600 asistentů na všech školách v České republice. Celkový dopad na státní rozpočet z pohledu druhé varianty by pak znamenal podle navrhovatelů 37 až 38 milionů korun. Tak je to tam uváděno.
Za čtvrté. V důvodové zprávě je konstatováno, že navrhovaná norma je v souladu s právním řádem České republiky a mezinárodními smlouvami.
Bod pátý se týká stanoviska vlády, která dne 6. 8. 2003 vyslovila s tímto návrhem zákona nesouhlas. Podle vlády nejsou dostatečně vymezeny funkce asistenta učitele a speciálního pedagoga pro děti se zdravotním postižením. Dále je vláda přesvědčena, že předpokládaný dopad návrhu na státní rozpočet je nepřijatelný. Vláda se domnívá, že navíc by přijetí novely zákona způsobilo nárůst počtu zaměstnanců na Ministerstvu školství. Třetím důvodem, proč vláda nesouhlasí s touto předlohou, jsou legislativně technické nedostatky, které návrh zákona obsahuje.
Pane místopředsedo, tolik moje zpravodajská zpráva.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Sděluji, že mám do ní tři písemné přihlášky - kolega Kvapil, Vykydal a Kohlíček. První jmenovaný má slovo.
Omlouvám se. Ještě se chci zeptat pana zpravodaje, zda se hlásí do pořadí. Děkuji.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi několik slov k předloženému návrhu. Spíše bych se chtěl věnoval stanovisku vlády, která vyjádřila nesouhlas s tímto návrhem zákona.
Vláda mu vytýká, že nedostatečně vymezuje funkce asistenta a neobsahuje ustanovení, které by vymezilo náplň činnosti osob vykonávajících uvedené funkce. To je tedy ten první důvod nesouhlasu. Chtěl bych říci, že náplň činnosti osob třídních asistentů už dávno vyřešil život. Je-li potřebné to, co v životě už vlastně běží, dát tomu jakousi formulační podobu určitě není problém, aby i toto bylo v rámci projednávání ve výborech - věřím, že i za přispění Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva školství - dáno do pořádku. Takže to vymezení funkce asistenta je podle mého názoru v rámci druhého čtení napravitelné a odstranitelné.
Za druhé. Vláda vytýká tomuto návrhu, této předloze, resp. negativní stanovisko dává z důvodů dopadu na státní rozpočet a považuje z těchto důvodů návrh za nepřijatelný. V současné době funkci třídního asistenta na hraně zákona vykonávají civilkáři nebo ji vykonávají i z pověření úřadů práce lidé, kteří by byli jinak nezaměstnaní. Samozřejmě i za tuto činnost pobírají jakousi odměnu. Tudíž bude-li zde součinnost mezi příslušnými resorty, i ten dopad na státní rozpočet podle mého názoru může být zanedbatelný nebo velmi malý.
Za třetí. Vláda vytýká nějaké legislativně technické nedostatky, ke kterým se ani nebudu vyjadřovat, protože podle mého názoru je opravujeme i v rámci třeba až třetích čtení a nejsou nejmenším problémem.
V minulých dnech jsem dostal dopis od jedné maminky, která sama má postižené dítě. Nechci do našeho jednání vnášet nějaké emoce, přesto z tohoto dopisu si dovolím ocitovat jeden odstavec.
Situace rodičů dětí se zdravotním postižením by se dala přirovnat k situaci plavby na ledové kře, přičemž ještě navíc mají každý tu svou kru jinak velkou a musí se nepopsatelně snažit o přežití. Jednak o přežití dítěte, ale také o přežití rodičů, protože kdo jiný by byl schopen tu kru ovládat tak, aby se po celý život nepřeklopila. Proto jakákoli cílená pomoc v tomto případě umožní dětem se zdravotním postižením docházet do školy za podpory třídního asistenta, kterou vy poslanci budete schopni pro tyto skupiny českých občanů vytvořit, jim může pomoci překlenout část jejich životního období. A samozřejmě maminka žádá o podporu zřízení takovéto funkce.
Milé kolegyně, vážení kolegové, velmi vás žádám, abyste umožnili projednání tohoto zákona ve výboru. Je to vlastně v našem zatím poměrně krátkém funkčním období již druhá možnost, jak tuto věc vyřešit. Předtím ji navrhovalo zastupitelstvo Olomouckého kraje. Byly vůči ní výhrady, nakonec nebyl zákon schválen ve třetím čtení. Domnívám se, že tento tu šanci má. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan poslanec Ivo Vykydal. Připraví se pan poslanec Jaromír Kohlíček.
Poslanec Ivo Vykydal: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, při minulém projednávání obdobné novely školského zákona jsem začal své vystoupení řečnickou otázkou - zda si umíme představit, co to znamená, když rodiče slyší od dětského lékaře větu: Maminko, tatínku, máte postižené dítě. Dnes, 10. prosince, v den, kdy si připomínáme Den lidských práv, začnu opět otázkou. Diskriminace. Víte, co to je diskriminace? Pro mnohé z nás je význam slova diskriminace tak vzdálený jako Česká republika a Nový Zéland. Dovolte mi použít konkrétní příběh, který jsem slyšel.
Má žena a já máme dceru s postižením. Jmenuje se Patricie. Když se narodila, mysleli jsme, že by Patricie mohla žít jako její bratr Michal. Hodně jsme se snažili, abychom našli službu, kterou Patricie potřebuje. Přesto má Patricie velmi rozdílný život od života Michala. Michal chodil do školy, sportoval, studoval na univerzitě, oženil se, má práci a rodinu s dětmi. Patricie vyrůstala mimo své vrstevníky. Pečovali jsme o ni, lidé se k ní chovají přátelsky. Dostává hodně podpory. Přesto nemá stejné místo ve společnosti jako její bratr Michal. Nemá stejná práva jako ostatní. Problémem nejsou obtíže Patricie. Společnost jí dělá odlišnou, a proto ji nepřijala.
Jsme diskriminováni, když nemáme stejná práva. Jsme diskriminováni, když se nemůžeme účastnit života ve společnosti, protože jsme rozdílní. Jsme diskriminováni, když pravidla společenského chování nejsou dobrá, nebo jsou příliš zastaralá. Například když děti s postižením nemají asistenta ve škole, přestože ho nutně potřebují. Jsme diskriminováni, když jsme odstrkováni, protože máme některé rozdíly. Jsme diskriminováni, když nám společnost nedokáže připravit podmínky.
Práva jsou stejná pro všechny. Lidé s postižením mají právo na služby. Mnoho jejich práv však není respektováno. Lidská práva znamenají spravedlnost. Spravedlnost je tehdy, když každý má své místo bez ohledu na to, je-li odlišný. Lidská práva znamenají integraci, inkluzi a přijetí. To znamená, že lidé se účastní života společnosti. Lidská práva znamenají také důstojnost - důstojnost znamená, že lidé respektují, že za tebe ve všem nerozhodují. Lidská práva znamenají rozdílnost - rozdílnost znamená, že každý dává rodině a společnosti něco jiného. Lidská práva znamenají také rovnost. Každý musí něco dávat a musí něco dostávat.
Moje žena a já víme, že Patricie je jiná, ale rovnocenná. Tím problémem není její postižení. Tím problémem je diskriminace, se kterou se setkává kvůli svému postižení. Musíme to změnit.
***