(12.00 hodin)
(pokračuje Janeček)
Jinak bych chtěl říci, že i v důvodové zprávě říkáme o tom, že je potřeba dát ve společnosti rodině, abych tak řekl, větší hodnotu, podtrhnout i existenci tohoto zákona, a opět budu citovat kolegu Plevu, jak to skutečně je. Rodina není pouze ekonomická jednotka a je potřeba ji podpořit jasnou deklarací, je potřeba ji podpořit i existencí zákona, který hovoří o tom, že si rodiny vážíme, že ji podporujeme a žádáme všechny organizace, které k tomu mají kompetenci, aby se k této činnosti na podporu české rodiny připojily. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo zpravodajka paní poslankyně Hana Orgoníková.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, budu mít velice stručnou závěrečnou zprávu a zároveň bych ji potom spojila s tím, jakou formou budeme hlasovat, pokud je ukončena obecná rozprava.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Je ukončena obecná rozprava.
Poslankyně Hana Orgoníková: Já bych zde chtěla říci, že tady skutečně nikdo nezpochybnil, nikdo z těch, co vystupovali, ať už navrhovali cokoliv k tomuto návrhu zákona, že by zpochybňoval rodinu. Nikdo to zde neudělal. Všichni víme, že rodina je důležitá, že by měla být funkční, ale poněvadž zde zaznělo mnoho slov, tak bych chtěla také upozornit na to, že rodina má několik členů. Je to žena, je to muž, jako manželé, a jsou to děti. Jsou i neúplné rodiny, ale já teď hovořím o tom, na co se zde mnoho lidí soustřeďovalo. Podpora rodiny také znamená to, aby byla práce ženy v rodině ohodnocena. Přece není možné, aby se to bralo jako samozřejmost, že se stará o děti, že vaří po pracovní době, kdy skutečně chodí do práce atd. Já vím, že žena může zůstat až do šesti let dítěte doma atd., ale poněvadž ženy jsou v současné době vzdělané, mnoho našich předchůdkyň nebo předkyň o to bojovalo, aby mohly mít vzdělání, tak se domnívám, že je to potřeba také zhodnotit v rodině.
Hovořit o tom, že to je o vzájemné úctě, ano, strašně bych si to přála, ale dnes ráno jsme zde projednávali domácí násilí. Uvědomme si souvislosti, a pokud chceme něco řešit ve vztahu k rodině, tak to řešme komplexně. Domnívám se, poněvadž předseda vlády nás informoval, že bude podán nový návrh zákona o rodině, ať už jakoukoliv formou, pokud se bude takto jmenovat, či nikoliv, tak pojďme na něm pracovat všichni. Zaznělo to zde od mnoha lidí, že se na tom chtějí podílet. Já také samozřejmě děkuji všem, kteří se zúčastnili této diskuse. Myslím si, že to je důležité. Zároveň chci poděkovat i těm, kteří předkládali tento návrh zákona, že učinili tento krok a vyvolali tuto diskusi. Domnívám se, že všichni se budeme podílet na tvorbě návrhu zákona, ať už bude zamítnut, nebo bude postoupen do dalšího čtení, a všichni na tomto návrhu zákona budeme pracovat.
Já bych níž navrhla způsob hlasování nebo bych zhodnotila rozpravu.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji paní zpravodajce. V obecné rozpravě padly návrhy na zamítnutí. Domnívám se, že žádný jiný návrh nepadl.
Poslankyně Hana Orgoníková: Ne, nepadl žádný jiný návrh, pouze tam bylo požadováno, aby byl návrh zákona propuštěn do druhého čtení. Čili můžeme hlasovat.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Přistoupíme k hlasování. Pokusím se vás všechny přivolat. Na žádost z pléna vás všechny odhlašuji a prosím vás, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami.
Pro kolegy, kteří přicházejí, oznamuji, že budeme hlasovat o návrhu na zamítnutí.
Zahajuji hlasování. Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 720 z přítomných 167 poslanců pro 105, proti 35. Tento návrh byl přijat.
Končím tento bod. Děkuji panu navrhovateli i paní zpravodajce.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, je mi to líto. Je to chyba, těším se na projednávání dalších zákonů.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Budeme pokračovat podle schváleného pořadu jednání bodem č. 46, kterým je
46.
Návrh poslanců Viléma Holáně, Josefa Janečka a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 413/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 413/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Vilém Holáň, a vás, kolegyně a kolegové, prosím, abyste se ztišili a umožnili panu navrhovateli panu poslanci Holáňovi návrh odůvodnit. Prosím vás ještě jednou o klid.
Poslanec Vilém Holáň: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, hlavním důvodem předložení návrhu zákona, kterým se mění zákon o rodině a občanský soudní řád, je dlouhodobá nespokojenost s nepřiměřenou délkou řízení o osvojení. Časový úsek mezi odložením dítěte do ústavu a jeho příchodem do náhradní rodiny je podle našeho názoru neúnosně dlouhý. Trvá mnohdy několik let, než se dítě dostane z ústavu do náhradní rodiny, která přitom o jeho svěření do péče usiluje prakticky od jeho narození. Dává se tak v sázku perspektiva co nejméně narušeného osobnostního vývoje dítěte. Neblahý stav v oblasti adopcí se promítá i do statistických údajů. Například v roce 2001 bylo osvojeno 545 dětí, přičemž počet žadatelů o osvojení byl několikanásobně vyšší - 2 100. Řady dětí v ústavech se přitom v tomto roce rozšířily o 2 130 dětí. Vidíme tedy, že kdyby systém adopcí fungoval, mohly se teoreticky všechny tyto děti dočkat své náhradní rodiny. Jistě tomu tak nebude nikdy zcela. Mnoho dětí tuto šanci nedostane. Nikoliv však vinou nezájmu ze strany potenciálních adoptivních rodičů.
Jednu z příčin tohoto neutěšeného stavu vidíme v nedokonalé legislativní úpravě, která jde v některých případech proti zájmům dítěte, které jeho biologičtí rodiče odložili do ústavu. Přitom stát by měl mít zájem na tom, aby pobyt dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech byl co nejkratší. Kromě zásadního argumentu vztahujícího se ke zdravému vývoji dítěte je tady i argument finančního rázu. Ústavní péče je zdaleka nejnákladnější. Jeden den pobytu dítěte v ústavu přijde státní pokladnu zhruba na tisíc korun.
Cílem našeho návrhu je zefektivnění procesu adopcí tak, aby do náhradní rodiny mohlo být umístěno více dětí a v podstatně kratší lhůtě, než je tomu dosud. Meritem návrhu zákona je jednak urychlení adopcí v případech, kdy matka dítěte je již v době jeho narození rozhodnuta svěřit je k adopci, jednak zajištění rychlejšího rozhodování soudů o tzv. kvalifikovaném nezájmu, který je ve většině případů podmínkou osvojení. V současnosti matka může udělit souhlas s adopcí nejdříve po šesti týdnech od narození dítěte. V praxi se však matka mnohdy po porodu takzvaně vytratí a po šesti týdnech není dosažitelná. To má za následek neudělení souhlasu a nutnost čekat další dobu na uplynutí další lhůty absolutního nezájmu, kdy teprve není třeba souhlasu biologického rodiče k osvojení. Z dosavadní praxe kojeneckých ústavů a dětských domovů přitom vyplývá, že 99 % matek, které již před porodem deklarovaly svůj záměr dát dítě k osvojení, tento svůj záměr neodvolalo.
***