(12.10 hodin)
(pokračuje Holáň)

Dochází tak ke zbytečným průtahům s negativním dopadem především na dítě. Vždyť jenom soudní řízení o určení nezájmu, které v takovém případě musí proběhnout před vlastním řízením o osvojení, trvá mnohdy rok i dva roky, jak ukazují údaje z dětských domovů. Dítě je tak odsouzeno strávit v ústavu léta, která jsou pro jeho osobnostní vývoj klíčová.

Navrhujeme proto, aby matka měla možnost vyjádřit souhlas s osvojením před odchodem z porodnice s tím, že tento souhlas nabude účinnosti až po uplynutí šesti týdnů od narození dítěte. Během této doby jej může kdykoliv vzít zpět a v takovém případě se souhlas považuje na neudělený. Jsme přesvědčeni, že tato navrhovaná úprava neodporuje Evropské úmluvě o osvojení dětí, jak tvrdí ve svém stanovisku vláda.

Druhá část návrhu, spočívající v urychlení rozhodování soudů o tzv. kvalifikovaném nezájmu, je pro zefektivní systému adopcí neméně důležitá. Nezřídka se totiž stává, že soud o této otázce rozhoduje rok i dva roky, přitom v převážné většině nejde o složité případy. Soudy totiž často čekají s projednáváním a rozhodnutím věci až na dobu, kdy se biologičtí rodiče dostaví k soudu, což mnohdy trvá déle než rok. Stanovení procesní lhůty pro rozhodnutí znamená, že na první místo stavíme zájem dětí před zájem biologických rodičů.

Vláda nezaujala k návrhu pozitivní stanovisko, nicméně zdá se, že oba body, které tam uvádí, jsou kritizovatelné. Máme dobrou vládu, ale to neznamená, že je neomylná.

Chci zdůraznit v závěru, že běží o reálný problém. Reálný problém! Ty děti skutečně v domovech strádají a je možno jejich péči nahradit náhradní péči v nových, adoptivních rodinách. Za druhé chci zdůraznit, že dětí, které přicházejí z porodnice přímo do kojeneckých ústavů, je 200 až 300 ročně. 200 až 300 dětí ročně přichází přímo z porodnice do kojeneckých ústavů.

Klíčový problém je jistě v interpretaci Evropské úmluvy o osvojení dětí, která umožňuje dát souhlas k osvojení po uplynutí šestinedělí. Nicméně znalci se dělí na dva tábory. Jeden tábor má za to, že tento zákaz je absolutní, druhý tábor má za to, že souhlas k adopci udělený v době šestinedělí není sice v tu dobu platný, nicméně není bez právních důsledků po ukončení šestinedělí.

V závěru chci říci, že běží vlastně o rozhodnutí, které vyrovnává stávající nerovnováhu v hájení zájmu dítěte, zájmu biologických rodičů a zájmu adoptivních rodičů. Dnešní zákonná úprava je velmi posunutá směrem k hájení zájmu biologických rodičů. Přitom samotná úmluva o právech dětí, úmluva OSN, říká, že na prvním místě našeho snažení by v tomto případě mělo být právě dítě. Proto vás žádám, abyste tento zákon projednali v debatě ve druhém čtení.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji a nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Hana Orgoníková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, opět z iniciativy poslanců Josefa Janečka, Viléma Holáně a dalších se budeme zabývat návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a zákon číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk číslo 413.

Vláda ve svém stanovisku vyjádřila s tímto návrhem zákona nesouhlas. Zde budu stručnější oproti minulé předloze návrhu zákona. Tento předložený návrh zákona je v části týkající se novely zákona o rodině v rozporu s mezinárodněprávními závazky, které Česká republika přijala, a je nejasný v úpravě kompetencí státního orgánu a v postavení matky dítěte. V části, která se týká novely občanského soudního řádu, není předložený návrh zákona dopracován a je v rozporu se zájmy dítěte.

Z těchto důvodů navrhuji, aby návrh zákona byl vrácen předkladatelům k dopracování.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím dvě přihlášky, pana poslance Jiřího Pospíšila a poté pana poslance Tomáše Kvapila. Prosím, pana poslance Jiřího Pospíšila, aby se ujal slova.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nejsem specialistou na oblast rodiny, proto mi dovolte se vyjádřit pouze k dílčí části předložené novely zákona o rodině a novely občanského soudního řádu, a to té části, která se zabývá zavedením procesní lhůty do určité oblasti rozhodování soudů v rámci občanského soudního řízení. Já jsem o tom hovořil relativně podrobně v rámci rozpravy nad otázkou zrušení trestného činu pomluvy, proto zde pouze zopakuji některé základní teze, které podle mého názoru platí i v tomto případě.

Osobně nemám námitek, aby meritorní rozhodnutí soudu bylo omezeno určitými zákonnými lhůtami. Mám však za to, že pokud přistoupíme k takovémuto zásadnímu průlomu do procesní úpravy, je nutno postupovat komplexně, to znamená zavést lhůty u všech soudních rozhodování. Je nutno učinit seriózní analýzu, která řekne, jaké lhůty pro rozhodování soudu jsou vůbec reálné, a za třetí je nutné stanovit, jaké právní účinky nastanou v případě, že lhůty nebudou soudy dodržovány. Přesto říkám - samotné zavedení lhůt není lékem pro pomalost rozhodování soudů, není lékem, který okamžitě zrychlí rozhodování soudní agendy. Je to pouze prostředek podpůrný, který může mít význam v situaci, kdy provedeme i ostatní kroky reformy soudnictví.

Z tohoto pohledu, dámy a pánové, si dovolím kritizovat předložený návrh. Mám totiž za to, že zavedení jedné lhůty do určité dílčí agendy občanského soudního řízení je krokem nesystémovým, krokem, který může způsobit dle mého názoru upřednostňování této agendy před jinými agendami v rámci občanského soudního řízení.

Dále pak podle mého názoru není zcela zřejmé z důvodové zprávy, a ani to pan navrhovatel neřekl, nakolik ona lhůta tří měsíců a šesti měsíců je reálná, nakolik je odvozena z náročnosti předmětné agendy a nakolik lze tedy vůbec předpokládat, že soudy budou schopny tuto lhůtu dodržet.

Dámy a pánové, na základě tohoto mám obavu, že pokud se uchýlíme k zavedení dílčí procesní lhůty do našeho občanského soudního řádu bez seriózních analýz, pak hrozí to, o čem jsem hovořil, to znamená, že soudy budou upřednostňovat vyřizování této agendy, v lepším případě. V horším případě pak hrozí, že lhůty nebudou dodržovány, protože soudy nebudou schopny tuto lhůtu dodržet, a lze tedy předpokládat, že hrozí, pokud lhůtu už dodrží, posílení formalistického principu v rámci soudního řízení a oslabení principu materiální pravdy. To znamená, že soudy, aby dodržely danou lhůtu, budou nuceny urychlit soudní řízení a vše bude na úkor kvality soudního rozhodování.

Dámy a pánové, já nebudu podávat konkrétní procesní návrh na zamítnutí. Prosím vás pouze, abyste přesto, že navrhovatelé byli vedeni dobrým úmyslem, posoudili, nakolik tento dobrý úmysl není cestou do pekel a nakolik tento dobrý úmysl nemůže poškodit a znehodnotit rozhodování naší justice. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Pospíšilovi. Nyní má slovo pan poslanec Tomáš Kvapil.

 

Poslanec Tomáš Kvapil: Vážená paní předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, nejprve, než se budu věnovat předloženému tisku, dovolte mi, abych se ještě kratince vyjádřil k zákonu o podpoře rodin a k proběhlé diskusi. Nejsem poslanec, který má právo vystoupit kdykoliv, proto využívám této příležitosti v tuto chvíli. Chtěl bych všem diskutujícím, kteří v tom předcházejícím bodě vystoupili a postavili se za rodinu, opravdu upřímně poděkovat.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP