(17.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Úvodní mandát byl schválen ještě před zahájením Mezivládní konference, a vycházel tedy z návrhu Konventu a z předkládané agendy Mezivládní konference. Mandát pro závěry jednání reflektuje vedle východiska Mezivládní konference, kterým byl návrh Konventu, a vedle našeho úvodního mandátu také dosavadní průběh a výsledky Mezivládní konference. Na Mezivládní konferenci sice jednoznačně platí zásada, že není definitivně dojednáno nic, dokud není dojednáno a uzavřeno všechno, nicméně se znalostí dosavadního průběhu Mezivládní konference můžeme identifikovat otázky dosud skutečně otevřené a otázky de facto již uzavřené. Do těchto dvou kategorií jsou v mandátu pro závěr jednání také rozděleny priority České republiky, které byly obsaženy v úvodním mandátu, priority České republiky, u nichž projednávání již bylo ukončeno.
Mohu potvrdit, že během Mezivládní konference naše delegace prezentovala veškeré priority, které byly zakotveny v úvodním mandátu. Některé otázky byly uplatněny na úrovni právních expertů, zde šlo např. o formulační vyjasnění různých ustanovení nebo o názvy jednotlivých součástí Evropského soudního dvora, většina na úrovni politické. Při zopakování výše uvedené výhrady, že vše podléhá závěrečnému schválení Mezivládní konference, mohu poukázat na řadu otázek, ve kterých se Česká republika výrazně podílela na vytvoření konsensu, který odpovídal našim prioritám.
Na prvním místě chci jmenovat otázky předsednictví v Radě EU, která v úvodním mandátu figurovala jako jedna ze tří hlavních priorit České republiky na Mezivládní konferenci. Rada EU je hlavním mezivládním orgánem unie, který má legislativní i exekutivní kompetence. Předsednictví v Radě EU, které je v současnosti vykonáváno formou šestiměsíční rotace, má důležitou roli koordinační, organizační a do značné míry také iniciační díky programům a prioritám, které jednotlivá předsednictví během svého působení prosazují. Proto má Česká republika zájem na zachování rovnoprávného rotačního principu, který zajistí přístup k předsednictví v Radě Evropské unie všem členským zemím.
Na druhé straně je zřejmé, že současná podoba předsednictví by v Evropě 25 byla jen velmi obtížně uskutečnitelná, nehledě na 12,5 roku dlouhou periodu mezi dvěma předsednictvími téže země. Břemeno administrace setkávání 25 zemí v 10 různých resortních skupinách by bylo značné a zde musíme uvážit, že předsednictví vykonává fungující předseda vlády dané země vedle svých premiérských povinností. Z tohoto důvodu je vhodné kombinovat rotační prvek s modelem týmovým. Česká republika konkrétně prosazovala týmové předsednictví tří zemí po dobu 18 měsíců, kdy by každý z členů týmu stabilně předsedal 2 - 3 sektorovým radám, zatímco by se po šesti měsících vystřídali v čele koordinační rady pro všeobecné záležitosti a výboru stálých zástupců. Přesně tento model získal na Mezivládní konferenci většinovou podporu.
V oblasti institucí se České republice podařilo naplnit i další prioritu, kterou bylo zpřesnění vymezení postu ministra zahraničí Evropské unie. Opět můžeme konstatovat, že dosažený konsensus plně odpovídá návrhům České republiky, jak pokud jde o způsob zakotvení ministra v radě a v komisi, tak pokud jde o jeho role a způsob odvolávání. Konkretizací postu ministra zahraničí a ustanovením modelu předsednictví v Radě EU se zároveň podařilo vymezit také prostor pro post předsedy Evropské rady tak, že je vyloučeno, aby přerostl v jakéhosi prezidenta Evropské unie.
V duchu solidarity jsme rovněž podpořili zachování dolní hranice mandátu v Evropském parlamentu na pět, jak předpokládá Nice, oproti návrhu Konventu, který chtěl minimální počet snížit na čtyři.
Pokud jde o otázky spojené s rozhodováním, k definici kvalifikované většiny se vrátím později, ta patří nadále k otevřeným otázkám. Naopak rozsah aplikace většinového rozhodování byl během Mezivládní konference již opakovaně diskutován. Zde je třeba konstatovat, že na Mezivládní konferenci proti sobě stojí hned tři tendence. Ta nejsilnější je ponechat v platnosti koncepční rozhodnutí Konventu. Některé země ovšem v určitých otázkách vidí prostor pro rozšíření většinového hlasování, např. v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, sociální politiky či daní. Na druhé straně stojí požadavky různých zemí na zachování jednomyslnosti ve specifických oblastech. Zde se často objevuje opět oblast daní a sociálního zabezpečení.
Česká republika v úvodním mandátu zakotvila jako východisko podporu rozsahu většinového rozhodování podle návrhu Konventu. Jednomyslnost jsme oproti návrhu Konventu chtěli zachovat při schvalování víceleté finanční perspektivy v daňové oblasti a v celé oblasti rozhodování o vlastních zdrojích Evropské unie. Docílili jsme dílčího úspěchu. U finanční perspektivy bylo rozhodnutí Konventu o zavedení kvalifikované většiny po roce 2013 nahrazeno klauzulí, podle které zůstává zachována jednomyslnost, pokud Evropa po roce 2013 nerozhodne jinak, a to konsensem. U daní Konvent zavedl většinové rozhodování do oblasti potírání daňových úniků a podvodů. Mezivládní konference přidala pojistku, že takováto rozhodnutí nebudou narušovat národní daňové systémy. U vlastních zdrojů zatím k posunu oproti Konventu nedošlo.
V oblasti politik se nám podařilo prosadit naše preference v oblasti justice a vnitra, kde jsme usilovali o vymezení kompetencí evropského žalobce jen pro oblast finančních zájmů unie a o vyjasnění možnosti členských států nadále sjednávat mezinárodní smlouvy v této oblasti. Naopak náš požadavek na vypuštění dle našeho názoru duplicitního hodnoticího mechanismu většinovou podporu nezískal.
Z jiných politik považuji za důležité, že bude pomocí deklarace potvrzena suverenita členských zemí nad energetickými zdroji a že bude doplněn článek o evropské podpoře výzkumu a modifikován článek týkající se sportu.
***