(10.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

Myslím si, že takový postup velmi výrazně snižuje právní jistotu - právní jistotu účastníků trestněprávního řízení. Myslím si, že v právě oblasti trestního práva a trestního řízení má být jistota právních účastníků co možná nejvyšší. Domnívám se proto, že novela nedostatečně reflektuje to, co si sama předsevzala, tzn. inkorporovat požadavky Evropské unie do našeho trestněprávního procesu. To je má první poznámka.

Ta druhá poznámka se týká toho, že tato novela chtěla a snaží se opravit a inkorporovat určité změny v trestněprávním procesu, které vznikly v praktické rovině, které vznikly při aplikaci novely trestního řádu. I zde se domnívám, že novela není kompletní, že nereflektuje většinu podnětů z trestněprávní praxe a že pouze kosmeticky upravuje některé největší chyby. Chci upozornit, že zpráva Nejvyššího státního zastupitelství, kterou má Poslanecká sněmovna k dispozici, obsahuje kolem 20 stránek připomínek a podnětů k současné trestněprávní kodifikaci v oblasti procesu a jen minimum podnětů z této zprávy se promítá do předloženého návrhu.

Shrnu-li svůj první koncepční argument, domnívám se, že předložená novela nevyčerpává to, co si sama předsevzala, tzn. neinkorporuje evropské právo v rozsahu, v jakém by měla, a nereaguje také na většinu relevantních připomínek z oblasti trestněprávní praxe. To je prosím má první poznámka.

Má druhá poznámka se týká obsahu předložené novely. Připravil jsem si relativně rozsáhlý a podrobný rozbor jednotlivých ustanovení předložené novely, z nichž některá jsou podle mého názoru velmi prospěšná, posilují právní pozici poškozeného, posilují jeho ochranu, jeho možnost účastnit se trestního řízení, a posilují též práva a ochranu veřejnosti před výraznými recidivisty. O některých institutech zde podrobně mluvila paní zpravodajka.

Já však v tuto chvíli mám s novelou zásadní problém - a ten zásadní problém podle mého názoru tkví v tom, že předložená novela je protiústavní, a co více, předložená novela je podle mého názoru v rozporu s nálezem Ústavního soudu 424/2001, který jasně a bez jakýchkoliv pochybností řekl, že stížnost pro porušení zákona, která nemá akademickou podobu, je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Toto prosím zcela jasně řekl Ústavní soud. Aby zde má citace byla přesná, dovolím si ocitovat několik pasáží z tohoto nálezu Ústavního soudu.

První věc, kterou chci zmínit, je pasáž, která se týká postoje bývalého ministra spravedlnosti pana doktora Bureše. Ten ve svém přípisu Ústavnímu soudu jasně řekl - cituji: "Ministr spravedlnosti vyjadřuje souhlas s tím, že jestliže stát, za který vystupuje státní orgán jako procesní strana v trestním řízení, disponuje ve srovnání s obviněným dalším, byť mimořádným opravným prostředkem zakládajícím možnost dosáhnout zrušení pravomocného rozhodnutí v trestní věci, je toto v rozporu s Listinou základních práv a svobod, konkrétně pak s čl. 37 odst. 3."

Dámy a pánové, toto je prosím citace z přípisu ministra Bureše, ministra spravedlnosti sociálně demokratické vlády! Ptám se proto pana ministra spravedlnosti, který zastupuje stejnou koalici, stejnou stranu, proč po dvou letech dochází k tak výraznému obratu a k tak výrazné změně stanoviska na resortu Ministerstva spravedlnosti, kde nedošlo ke změně politické reprezentace tohoto úřadu. Tolik má první citace ze stanoviska ministra Bureše.

K nálezu Ústavního soudu se též vyjádřil Nejvyšší soud, který explicitně konstatoval, že institut stížnosti - opět cituji: "Institut stížnosti pro porušení zákona je v rozporu s koncepcí demokratického právního státu, protože právo použít tohoto mimořádného opravného prostředku je svěřeno pouze do rukou představitele exekutivy - ministra spravedlnosti." - Takže i Nejvyšší soud ve své době zaujal stanovisko, že institut stížnosti pro porušení zákona je zcela v rozporu s pojetím demokratického právního státu.

Na závěr odcituji z nálezu Ústavního soudu. Ústavní soud explicitně konstatoval: "Zavedení institutu stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného v trestním řádu z roku 1950 bylo projevem posílení moci exekutivní vůči moci soudní, a to zejména prokuratury jako strážce takzvané socialistické zákonnosti. Vycházelo tehdy z nedůvěry ve spolehlivost justice, v pozici represivního aparátu totalitního státu, a představovalo instalování možnosti centrálním rozhodnutím dosáhnout revokace jakéhokoliv pravomocného trestněprávního rozhodnutí, a to i ve prospěch obviněného."

Prosím, dámy a pánové, toto je pozice Ústavního soudu k institutu stížnosti pro porušení zákona. Ústavní soud proto na závěr konstatoval, že na rozdíl od všech ostatních opravných prostředků upravených v trestním řádu toliko stížnost pro porušení zákona přísluší pouze jediné procesní straně, a to státu. Jestliže stát jako procesní strana v trestním řízení - přičemž nelze považovat za rozhodné, který státní orgán ve kterém stadiu trestního řízení je oprávněn takto jednat - disponuje ve srovnání s obviněným dalším procesním prostředkem zakládajícím možnost dosáhnout zrušení pravomocného rozhodnutí v trestní věci, nelze než z této skutečnosti dovodit dotčení obviněného na rovnosti zbraní v trestním procesu, a tudíž porušení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 96 odst. 1 ústavy a čl. 6 odst. 1 úmluvy.

Dámy a pánové, na základě těchto citací si dovolím konstatovat, že stížnost pro porušení zákona, která nemá akademickou povahu, vždycky bude vnímána jako institut, který je v rozporu s principy demokratického právního státu. Je víceméně právně irelevantní, je právně jedno, zda tuto instituci bude moci využít ministr spravedlnosti, či nejvyšší státní zástupce. Vždy se jedná o orgán státu, vždy se jedná o orgán, který stojí proti obviněnému, resp. odsouzenému, vždy se jedná o orgán, který je ve vztahu k obviněnému konkurenční. Proto se domnívám, že nemůže protiústavnost zhojit to, že institut stížnosti pro porušení zákona přeneseme z ministra spravedlnosti na nejvyššího státního zástupce.

Tolik tedy k této instituci.

Dále se ještě zmíním o tom, že by stížnost pro porušení zákona ve prospěch pachatele měla být přenesena na ombudsmana. V tomto směru souhlasím s tím, co řekla paní zpravodajka, a to že posílení role ombudsmana, posílení jeho pozice v rovině iniciace nějakého - byť mimořádného - trestněprávního prostředku, dle mého názoru je zcela v rozporu s pojetím ombudsmana v našem právním řádu a posouvá nás to směrem k jiným modelům a k jiným systémům ústavní dělby moci a k jinému fungování ombudsmana. Považuji za relevantní o tom diskutovat. Domnívám se však, že se jedná o tak zásadní změnu v uspořádání orgánů veřejné moci, že by to mělo být veřejně diskutováno v rámci obecného pohledu na postavení ombudsmana, nikoli jako jakási drobná novela zákona o veřejném ochránci práv a jakési drobné přilepení k tomuto zákonu.

Dámy a pánové, tolik několik mých obecných úvah na téma předložená novela trestního řádu. Domnívám se, jak jsem řekl již v úvodu, že by bylo možné na tomto místě diskutovat o dalších ustanoveních, z nichž některá jsou podle mého názoru ku prospěchu a posílí právní pozici obviněného. Mám však za to, že některé části - a mám tím na mysli stížnost pro porušení zákona - jsou natolik závažné a natolik porušují principy demokratického právního státu, že jsem povinen zde podat návrh na vrácení k přepracování a trvat na tom, aby tato věc před projednáním v ústavně právním výboru byla nejprve opět posouzena navrhovatelem. Myslím si, že tento návrh bychom měli (?) projednat a schválit i za situace, že otázka protokolování nesnese odkladu, a že by měla být nějakým způsobem řešena.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Marie Rusová.

 

Poslankyně Marie Rusová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, předložený vládní návrh novely trestního řádu nepřináší snad s jedinou výjimkou žádné podstatné změny. Předkladatel se však domnívá, že navržené úpravy, které reagují jednak na závazky plynoucí z práva Evropské unie, jednak na zkušenosti s uplatňováním tzv. velké novely trestního řádu, provedené zákonem 265 z roku 2001 Sb., nesnesou odkladu. Měly by nabýt účinnosti již počátkem roku, tedy 1. 1. 2004.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP