(10.00 hodin)
(pokračuje Schling)
Takto bych mohl pokračovat dále a vyjmenovávat celou řadu legislativně technických nedostatků, které v návrhu jsou.
Domnívám se, že už jenom z těchto důvodů ten návrh není způsobilý k dalšímu projednávání, a proto navrhuji tento návrh zamítnout.
To ovšem neznamená, že tím jsme tu problematiku odsoudili někam do nenávratna nebo do daleké budoucnosti. Je připraveno legislativní řešení, které se zde ve sněmovně objeví, předpokládám, již na příští schůzi, a bude možno tento návrh projednat a doufejme i schválit již na příští schůzi.
Je připraven návrh zvláštního zákona. Proč návrh zvláštního zákona? Protože právě námitku, kterou zde správně uplatnil zpravodaj, je možno vyřešit právě zvláštním zákonem, a nikoliv tím způsobem, který použil Moravskoslezský kraj, tedy novelou zákona 157. Legislativa dotčených ministerstev, to je dopravy a financí, i legislativa sněmovny shodně upozorňují, že vstupovat do zákona 157 je z právního hlediska velmi nevhodné, chybné až nepřípustné. Domnívám se, že bychom měli respektovat výjimečně shodný právní názor řady expertů a vyřešit tuto tematiku jiným způsobem, to je vydáním zvláštního zákona.
Znovu zdůrazňuji - i mně záleží na tom, aby regionální letiště byla co nejrychleji převedena do vlastnictví krajů, protože to skutečně bude jednak ku prospěchu krajů, jednak to usnadní transformaci České správy letišť, státního podniku, na akciovou společnost, která bude provozovat pouze letiště Ruzyně.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako další se přihlásil do rozpravy pan poslanec Sehoř. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Sehoř: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych říci, že mám podobný názor jako pan poslanec Schling, co se týká techniky návrhu. Mám ale jiný názor na to, jakým způsobem se s tímto zákonem dnes vypořádat.
My v podstatě máme dvě cesty. Jedna cesta je to, co navrhuje Občanská demokratická strana - vyrovnat se s "devadesátkou", snížit dobu projednávání a řekněme komplexním pozměňovacím návrhem změnit zákon tak, aby vyhovoval tomu, o čem tady pan poslanec Schling mluvil. Druhá možnost je to, co navrhuje on - zamítnout zákon a navrhnout nový zákon v příštím projednávání. Ten první návrh by umožnil, aby zákon mohl začít platit do konce roku. Druhý návrh posouvá celou záležitost do příštího roku.
Já si myslím, že my bychom se měli hlavně zamyslet nad tím, jestli souhlasíme s tím, aby vyjmenovaná tři regionální letiště přešla do vlastnictví krajů, nebo ne. Pokud s tím souhlasíme, tak vás prosím, abyste podpořili náš návrh.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Do rozpravy se ještě hlásí pan poslanec Martin Říman. Máte slovo.
Poslanec Martin Říman: Dámy a pánové, já jsem pečlivě poslouchal to, co tady řekl pan poslanec Schling, a musím konstatovat, že jeho vystoupení bylo plně podle pravidla "když chci něco zabít, tak prostě hledám důvody pro to, aby to nešlo". Pokud argumentuje tím, že návrh má legislativní nedostatky, tak já musím říci, že kdybychom se podle toho měli zařídit a zamítat každý vládní návrh zákona jen proto, že má legislativní nedostatky, tak bychom v této sněmovně neprojednávali vůbec nic. (Potlesk zprava.)
Prostě kolega Schling chce kance zabít, tak jde na to s dynamitem. Měl dva roky na to jako ministr dopravy, aby ten bohulibý čin, jak to nazval - prostě převést regionální letiště na kraje - realizoval. Neudělal za ty dva roky vůbec nic, tak ať nám teď nevykládá, jak je to obtížné, jak to nejde, jak je to složité.
Paní předsedající, prosím vás, sdělte ministrům Palasovi a Škromachovi, aby diskutujícím neskákali svými nejapnými poznámkami do řeči.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Domnívám se, pane poslanče, že oba páni ministři vás dobře slyšeli, takže nemusím vaši žádost reprodukovat.
Poslanec Martin Říman: Děkuji. Je jasné, že regionální letiště v Ostravě, Brně a Karlových Varech budou vždy ve stínu zájmu České správy letišť prostě proto, že jejich velikost ve srovnání s letištěm v Praze-Ruzyni je markantnější než rozdíl velikosti Davida a Goliáše. Uvědomte si, že letiště Praha-Ruzyně obhospodařuje ročně kolem několika milionů cestujících, letiště v Brně něco přes 100 tisíc, letiště v Ostravě necelých 200 tisíc. To je fatální rozdíl a regionální letiště díky tomu také patřičně trpí z hlediska péče České správy letišť. Já jim to nezazlívám, prostě je to tak. Mají na starosti obrovskou Ruzyň, není čas na Karlovy Vary, Brno ani Ostravu. Proto je nanejvýše logické, aby co nejdříve tato letiště přešla do správy krajů, tedy veřejných organizací, které naopak mají zásadní zájem na tom, aby vylepšovaly tuto infrastrukturu.
To, co tady předvedl se svým návrhem na zamítnutí pan ministr Schling, není nic jiného než obstrukce, aby k tomu nedošlo a aby "nerozvoj" těchto letišť dále pokračoval.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Jako další se do rozpravy přihlásil pan poslanec Svatomír Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Paní místopředsedkyně, vládo, pane hejtmane, kolegyně a kolegové, já si myslím, že ve sněmovně panuje většinová shoda o tom, že je potřebné věcně řešit problém letišť, která jsou uvedena v návrhu Moravskoslezského kraje, to znamená letiště Mošnov, Brno a Karlovy Vary. Vycítil jsem, že se na tom shoduje předkladatel, který dal vlastní návrh zákona a navrhl způsob, jak to řešit, tak zpravodaj, a jsem přesvědčen, že i vláda. Podle informací, které mám, vláda se nebrání převést tato letiště na regionální samosprávy, nicméně, a ten problém vidím i já, způsob řešení, to znamená obsah zákona, neodpovídá současně platným zákonům a řekl bych, že je v rozporu s určitou částí naší legislativy. Proto jsem přesvědčen, že myšlenka na věcné řešení je správná a podporuji ji, nicméně je potřebné precizovat návrh zákona v tom smyslu, aby byl v souladu s našimi zákony.
Z toho důvodu se mi zdá návrh mého předřečníka pana poslance Schlinga na zamítnutí zákona předloženého Moravskoslezským krajem jako příliš tvrdý. Jsem pro to, abychom ponechali návrh Moravskoslezského kraje ve hře, v soutěži na způsob řešení převodu těchto letišť na jednotlivé kraje.
Myslím si, že jednací řád je v tomto směru dost jednoznačný. Máme tři možnosti řešení. První zde zazněla, je to zamítnutí návrhu zákona. Přiznám se, že se k tomuto návrhu nekloním, že jsem odpůrcem zamítnutí. Druhá možnost je vrátit zákon navrhovateli k přepracování. Toto řešení se mi zdá optimální. Třetí způsob řešení je propustit návrh zákona do druhého čtení. Pak máme rovněž dvě možnosti. Tou první je přerušit projednávání tohoto bodu ve druhém čtení a odročit je do doby, než vláda nebo poslanci předloží návrh zákona jako svoji iniciativu, a projednávat tyto tisky společně na schůzi Poslanecké sněmovny. Pak samozřejmě můžeme rozhodnout, který z předložených tisků bude vzat za základ pro jednání. Druhá možnost, kterou zde zmiňoval pan poslanec Sehoř, je otázka komplexního pozměňovacího návrhu a zde rovněž například pracovní verze vlády nebo poslanecká iniciativa k návrhu Moravskoslezského kraje ve druhém čtení.
***