(18.40 hodin)
Poslankyně Michaela Šojdrová: Já si dovolím velice stručně reagovat na vystoupení kolegy Bartoše, jehož příspěvek přesně naplnil pravidlo "kdo chce psa bít, hůl si najde".
Bohužel upozorňuji, že jeho úvaha o poklesu podílu výdajů kapitoly školství na celkovém rozpočtu, a to i po přičtení transferů krajů, prostě není pravdivá. Protože kraje na provozní výdaje svých škol dostaly již peníze do svých daňových příjmů. Navíc rozpočet jasně upozorňuje na předpokládaný transfer rovněž do rozpočtů krajů na soukromé školy, což není zanedbatelná položka - přes 3 mld. korun.
Druhé tvrzení o tom, kolik zájemců o vysokoškolské vzdělání opět zůstane neuspokojených, tuto obavu prostě nesdílím a nepovažuji ji rovněž za reálnou. Stačí se podívat na skutečné výsledky, kolik je přijímáno na vysoké školy - 61 tisíc uchazečů, s tím, že maturantů je kolem 66 tisíc.
Já se domnívám, že příslib paní ministryně o navýšení rozpočtu pro vysoké školy, zhruba požadovaných 5,2 miliardy, a ta výše, která se nakonec podařila obhájit pro tuto kapitolu, jsou peníze, které nepůjdou na navyšování počtu míst, ale půjdou na zkvalitnění výuky na vysokých školách. Domnívám se, že kolega si měl najít věcně správné argumenty, když chtěl tento rozpočet kritizovat. A přiznám se, našly by se.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Pan poslanec Bartoš chce ještě reagovat.
Poslanec Walter Bartoš: Děkuji, pane předsedo. Já tedy paní kolegyni Šojdrové položím otázku, když říká, že peníze jdou přes kraje. Řekněte, kolik procent výdajů na školství dělají procenta z celkového rozpočtu. Zkuste říci to číslo, když říkáte, že nemám pravdu. Řekněte, kolik je procent na vzdělávání vzhledem k celkovému státnímu rozpočtu. Pokud řeknete jiné číslo...
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pane poslanče, nepředpokládám, že to myslíte vážně, aby vám paní poslankyně odpovídala takto.
Dívám se, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy, protože žádnou písemnou přihlášku nemám. Hlásí se pan poslanec Doležal. Klid prosím. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vladimír Doležal: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, vážené trosky vlády, nebo vláda v troskách. Já bych chtěl vystoupit.
Já tady se zájmem poslouchám celé odpoledne rozpravu a kritiku opozičních poslanců tohoto rozpočtu. Pan ministr nám přečetl na začátku určitý materiál, který byl výcucem toho, co jsme obdrželi všichni. Jistě celá vládní koalice ho pečlivě četla, možná část koalice ho čte ještě teďko, protože nedorazila do lavic. Ale mrzí mě jedna věc. Nevystoupil jediný resortní ministr, který by nám nějakým způsobem obhájil jednotlivé kapitoly a reagoval na kritiku, která zde zazněla. Nevystoupil předseda vlády, který tady ani není. Vždyť co to je? Je projednáván pouze státní rozpočet na příští rok.
Já bych chtěl vyzvat pana ministra financí, aby zkusil reagovat v obecné rozpravě na jednotlivé připomínky, vyvrátit to, co zde zaznělo. Jednotlivé ministry, aby řekli, že jejich kapitoly jsou přesně a správně naplněny tak, jak tento rozpočet umožňuje, a řekli své vize, co z tohoto rozpočtu bude vyplývat, a neschovávali si toto až na závěrečná slova, kdy začnou rozebírat, podobně jako kolega Kraus, modrý úděl a něco podobného, přestože toto tady dneska neprojednáváme. Já bych rád, aby vláda zkusila reagovat na jednotlivé připomínky a neschovávala se tady a netlačila ten rozpočet tímto způsobem a neválcovala, protože asi na některé dotazy odpovědět neumí.
Takže prosím - zareagujte, pánové. Nenechávejte si to na závěrečné slovo. Reagujte na ta čísla, reagujte na ty výsledky. Děkuji. (Potlesk v pravé části sněmovny.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí pan poslanec Petr Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové. Myslím si, že je docela charakteristické, co si vláda myslí o svém rozpočtu, že za něj ani nebojuje, protože projednávání návrhu státního rozpočtu, ve kterém se neobtěžuje pořádně vystoupit premiér, ve kterém se neobtěžují pořádně vystoupit předsedové koaličních vládních stran, kteří jsou v pozicích místopředsedů vlády, je docela signifikantní pro to, aby se česká veřejnost dozvěděla, co si možná sama vládní koalice o tomto rozpočtu myslí.
Tento rozpočet, který je nám předkládán jako takzvaný reformní rozpočet, není ani pravdivý, to zde bylo dokumentováno, není ani reformní, není ani spořicí. A tento třetí termín je zvlášť absurdní za situace, kdy dostáváme naprosto obludný návrh deficitu, který přesahuje všechny deficity, které měla například minulá vláda, ve které taky hrála dominantní, resp. jednomyslnou úlohu sociální demokracie.
Musím také konstatovat, že je velmi nevěrohodné, jak k této reformě a jak k tomuto rozpočtu vystupuje nejenom vláda, ale především její ministerský předseda. Já musím konstatovat, že pan ministerský předseda velmi často mění své názory na veřejné finance i na rozpočtové priority. Je to ten známý výrok, který si určitě všichni připomenou, kdy sliboval všechno všem, kdy říkal, že zdroje jsou, aby vzápětí svůj názor po několika měsících dramaticky obrátil a řekl, že samozřejmě zdroje a peníze nejsou a musí se provádět reforma veřejných financí. Dá se to dokumentovat dalšími jeho výroky, kdy ještě v lednu letošního roku sliboval na velkém armádním shromáždění vojákům z povolání, že reforma armády je a zůstane rozpočtovou prioritou, že vláda dodrží svůj slib na 2,2 % hrubého domácího produktu, aby o pouhých pár týdnů později dramaticky změnil tento názor a rozmetal svůj původní slib naprosto napadrť. Je otázka, jak dlouho toto tzv. reformní zanícení a tyto názory na reformu veřejných financí panu ministerskému předsedovi vydrží.
Zvláště tehdy, když si přečteme některé mediální výstupy, ve kterých nás například pan ministr práce a sociálních věcí ujišťuje, že v roce 2006 určitě budou plošné dětské přídavky, čili jinými slovy slibuje, že vbrzku budou. Tady již byl jeden politik, který říkal, že vbrzku bude dobře, a pan ministr práce a sociálních věcí tento slib znovu dal.
Všichni představitelé vládní koalice ujišťují, jak chtějí nalívat investiční prostředky do takzvané znalostní ekonomiky, že v roce 2006 půjde do těchto složek velká část peněz. Já nevím, dámy a pánové z vládní koalice, jak chcete skloubit na jedné straně nalívání prostředků do vzdělání, do tzv. znalostní ekonomiky, do plošných přídavků na děti, s tím, že v roce 2006 současně chcete podle vládního konceptu reformy provádět masivní a v podstatě největší škrty ve státním rozpočtu. To prostě popírá elementární matematické zákony a je otázka, zda elementární počty, které jsou vyučovány na prvním stupni základní školy, jsou skutečně dostupné všem členům vlády. Protože není možné na jednu stranu dávat bombastické sliby a na druhou stranu říkat, že v tomtéž roce, kdy tyto rozpočtové zdroje budu mimořádně vynakládat, od plošných přídavků až po vzdělání, budu současně provádět největší rozpočtové škrty.
Musím také konstatovat, a tady se vrátím k té své poznámce na téma vojenské reformy, protože kdo si možná vzpomene na projednávání programového prohlášení vlády, kde jsem označil pana ministerského předsedu za mražáka jakéhokoli reformního úsilí, tak tady máme další příklad a další reformu, kterou pan předseda vlády docela neomylně rozmetal na kousky, v tomto případě armádní reformu. A docela by mě zajímalo, jaký bude z tohoto pohledu osud této reformy veřejných financí.
Nakolik můžeme mluvit o hospodárném chování vlády? Řada mých kolegů tady dokumentovala, jak ve skutečnosti tato vláda nešetří, jak ordinuje dietu pouze těm ostatním, jak ve skutečnosti -
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte, pane poslanče.
Mohl bych vás požádat, abyste se posadili a abychom dokončili tuto rozpravu v prostředí, ve kterém se budeme navzájem poslouchat?
***