(17.50 hodin)
(pokračuje Langer)
Domnívám se, že to jsou poznámky, kterých bychom se mohli navzájem ušetřit. Myslím si, že bychom tomu předešli, kdybyste vyhověli, kolegyně a kolegové z vládní koalice, tomu apelu, který jsem vůči vám adresoval.
Prosím tedy pana předsedu poslaneckého klubu, vážený pane předsedo, vaším prostřednictvím, aby se zdržel takovýchto poznámek, které zde pronesl, neboť znehodnocují obsah a průběh dosavadní obecné rozpravy k tomuto zákonu. (Potlesk poslanců ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Budeme v této chvíli hlasovat. Jenom vám zopakuji, že jsem se rozhodl vyhovět požadavku pana místopředsedy Langera. Budeme hlasovat tedy nejdříve o prodloužení jednání a hlasování po 19. hodině a pak budeme hlasovat o jednání a hlasování po 21. hodině. Opakuji, nyní první hlasování.
Chcete odhlásit. Odhlašuji vás ještě jednou. Žádám, abyste se znovu přihlásili.
Budeme hlasovat o tom, že dnešní jednání bude probíhat včetně hlasování po 19. hodině.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 33 - z přítomných 177 poslanců pro hlasovalo 109, proti 41. Tento návrh byl přijat.
Nyní budeme hlasovat o návrhu, abychom jednali i hlasovali po 21. hodině.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 34 - z přítomných 177 poslanců pro hlasovalo 92, proti bylo 71. Návrh byl přijat.
Jenom vás prosím o chvilku trpělivosti. Proběhne zřejmě kontrola tohoto hlasování. Myslím, že kontrola proběhla. Námitky nejsou, můžeme pokračovat.
Poprosím pana poslance Oldřicha Vojíře, aby se ujal slova. Tím dalším přihlášeným pak je pan poslanec Walter Bartoš. Prosím pana poslance Vojíře. (Velký hluk v sále.)
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji, pane předsedo. Myslím, že bude praktické, když chviličku počkám, aniž bych si uzurpoval právo na klid. Vážený pane předsedo, pane premiére…
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte. Prosím vás, umožněte panu poslanci Vojířovi, aby přednesl svůj příspěvek. Kdo nechce poslouchat, tak ho žádám, aby se debaty přesunuly do foyer. Děkuji vám za to, že se ztišíte a nepovedete diskuse v této síni.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji, pane předsedo. Ještě jednou. Pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, máme před sebou státní rozpočet, respektive návrh státního rozpočtu pro rok 2004. Už jsem se jednou ve svém vystoupení kraťounce zmínil, že je docela divné a pro mě se přiznám zarážející, že doposud vystoupil k obhajobě státního rozpočtu… (Stále veliký hluk v sále.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Promiňte. vážení kolegové, opravdu bych si přál, aby toto projednávání státního rozpočtu probíhalo v důstojnější atmosféře, a nesmírně na vás apeluji, abyste nejednali v této chvíli v této síni a abychom se opravdu soustředili na vystoupení pana poslance Vojíře. Děkuji vám.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji, pane předsedo. Je cítit, že atmosféra přece jenom trošičku už houstne, jak je večer. Nicméně se vrátím k myšlence, že mě zaráží, že vedle pana ministra financí, což je samozřejmě logické, že vystoupí a obhájí návrh státního rozpočtu jakékoliv vlády, tak že k tomuto rozpočtu pak vystoupí zpravodaj, to je také logické, že je shodou okolností z vládní koalice na tom nic nemění, ale čekal jsem, a to bývalo snad vždycky zvykem - a jsem v této sněmovně již sedmým rokem, jestli se nepletu - že vždycky vystoupil jako jeden z prvních premiér vlády, který vytyčil určité směry, určité úvahy v tom, co je prioritou toho či onoho rozpočtu. Tentokrát se to nestalo. Rovněž bylo zvykem, že když to byla vláda koaliční, tak vystoupil reprezentant každé koaliční frakce a řekl také své stanovisko k tomu, jak takový rozpočet vznikl a co je v něm preferováno případně z jejich pohledu. Ani toto se nestalo. Dokonce jsem byl zvyklý na to, že i k jednotlivým kapitolám případně vystoupí a obhájí svou kapitolu resortní ministr. Ani toto se nestalo. Proto zřejmě nezbude nic jiného, než aby na spíše logicky nedostatky návrhu státního rozpočtu pro rok 2004 upozorňovala opozice.
Chci se zastavit nejprve nad myšlenkou, kterou tady zmínil pan ministr financí ve svém závěrečném vystoupení, kdy řekl, že tento rozpočet je v podstatě reformním rozpočtem, a přidám k tomu větu, kterou kdysi použil premiér Špidla, že je zapotřebí učinit jistou zatáčku. Přiznám se, že tomu docela nerozumím. V jakém smyslu je tento rozpočet reformní, když minimálně ve srovnání s rokem 2003, to znamená s rozpočtem tohoto roku, je zjevné, že schválený deficit rozpočtu roku 2003 byl 111 miliard, k němu byl sice přičten deficit o něco vyšší, ale ten byl díky opravdu nahodilým záležitostem, a já předpokládám, že tyto záležitosti se neopakují pravidelně, takže o nich hovořit nebudu, vyjdu z toho, že měl stojedenáctimiliardový deficit, a návrh rozpočtu pro rok 2004 hovoří o deficitu 115 miliard.
Sám pan ministr financí dodává, že kdyby nebylo takzvané kvazireformy, tak by rozpočet pro rok 2004 měl schodek 183 miliard. Já bych k tomuto číslu přidal deficit Fondu národního majetku, který zjevně vznikne, a myslím si, že bychom byli na astronomickém čísle 200 mld. korun. Vláda se rozhodla přijmout, tak jak jsem nazval, kvazireformu. Pan ministr ji dokonce v jednom svém materiálu spíše označuje za korekci, což si myslím, že je mnohem přesnější výraz.
***