(16.10 hodin)
(pokračuje Říman)
Souběh těchto politik se po téměř pěti a půl letech prokazatelně ukazuje jako vysoce nefunkční. Dochází k synergii negativních jevů, k zpomalování ekonomického růstu, růstu nezaměstnanosti a v posledních měsících i k pádu do deflace. Povzbuzování poptávky prostřednictvím státních deficitů tlačí pouze na spotřebu domácností nebo z menší části na růst investic, které však mají málo, nebo někdy vůbec žádný stimulující charakter, třeba předražené úřednické budovy nebo neuvěřitelně předražená infrastruktura apod. Nezdravý vývoj pak podtrhuje i stále se horšící bilance běžného účtu a snižující se příjmy na účtu služeb, které dosud bilanci vyrovnávaly. Souběh dvou vysokých deficitů - státního rozpočtu a běžného účtu - je mimochodem potenciálně velmi nebezpečným národohospodářským faktorem.
Nepochybně se na tomto vývoji podílí i stagnace eurozóny. Tento argument se však nemůže stát automatickou výmluvou, jak to v úvodní řeči předvedl pan ministr Sobotka, a pobídkou k pasivnímu čekání na to, až se to v Evropě vyřeší, a doufat, že pak se vyřeší a vzroste i dynamika růstu v České republice.
Za prvé v žádném případě není pravda, že zpomalování růstu v České republice je jen odrazem zpomalování evropských a zejména ekonomické (poznámka stenografa: zřejmě německé) ekonomiky.
Za druhé. Příčiny potíží zejména německé ekonomiky jsou tak hluboké, že nelze očekávat jejich řešení v krátkém čase. Naopak evropská krize by mohla být jedním z růstových impulsů pro českou ekonomiku, pokud by poskytla dostatek komparativních výhod ve srovnání se zkostnatělou a nad poměry žijící západní Evropou.
Ozdravení soustavy veřejných financí je jen nutnou podmínkou k nastartování dynamického růstu české ekonomiky. Nezbytné jsou změny na úrovni mikroekonomické, které umožní využít potenciál soukromého sektoru. Proto paralelně se skutečnou reformou veřejných financí - ne touto hrou na reformu - musí probíhat především uvolnění zatuchlé a těžkopádné státní regulace. Jinými slovy - reforma veřejných financí a změna hospodářské politiky by měly vést k odstranění značné části distorzí, ke kterým díky selektivním ingerencím vlády dochází.
V neposlední řadě v květnu příštího roku Česká republika vstoupí do Evropské unie. Je nutno počítat s významným růstem konkurenčního prostředí, se kterým se budou obtížně vyrovnávat především malé a střední firmy. Ty v podstatné většině vykazují komparativní nevýhody ke svým konkurentům ze stávajících zemí EU. Slabá kapitálová vybavenost, neznalost prostředí a v mnoha případech také asymetrické podmínky, které byly dojednány ohledně našeho vstupu. České firmy mohou středně- a dlouhodobě disponovat pouze jedinou komparativní výhodou, a tou je nižší míra regulace, a tedy nižší náklady na produkci, nižší odvodové zatížení a nižší náklady na pracovní sílu. Pokud naše firmy nebudou disponovat těmito nástroji, nelze předpokládat, že by mohly obstát v zesílené konkurenci, což by mělo další negativní vliv na hospodářský růst.
V tomto kontextu, který jsem se snažil velmi stručně naznačit, je nutno posuzovat i návrh státního rozpočtu. Je bohužel evidentní, že se v něm zesilují negativní tendence než naopak. Je to proto, že 1. deficit razantně roste, 2. selektivní stimulace neklesá, 3. vytlačování soukromého sektoru pokračuje a zesiluje, 4. rychlost likvidace malých a středních podnikatelů byla v rámci takzvané reformy přeřazena vládou na podstatně vyšší rychlostní stupeň. 5. S tím vším souvisí i ztráta komparativních výhod ve vztahu ke konkurenčním ekonomikám. (Potlesk opozičních poslanců.) Výslednicí těchto pohybů nemůže být nic jiného než pokračování ve zpomalování růstu.
V tomto smyslu znovu opakuji, že odhad Ministerstva financí na příští rok a následující léta je z říše snů, a můžeme si o tom za rok za dva promluvit. Loni jsem svou řeč ke státnímu rozpočtu na letošní rok uzavřel prognostickou úvahou, že po započtení skrytého deficitu tvořeného dominantně fondem dopravní infrastruktury se skutečný deficit státních výdajů v letech 2003 až 2005 bude pohybovat v průměru kolem 150 miliard korun ročně. Připomínám, že to bylo v době, kdy vláda o reformě veřejných financí nemluvila ani šeptem. Musím dnes bohužel konstatovat, že má prognóza se naplňuje velmi přesně. Kromě toho, že se ukazuje, že povolání prognostika v této sněmovně má své zdatné následovníky. Nemám z toho žádnou radost, a tím spíše, že jsme mezitím byli svědky hry na reformu. Jak bylo řečeno, byla to pouze hra pro obecenstvo, na které někteří ztrácejí, aby ti druzí mohli vesele pokračovat ve své hře na Mikuláše.
Struktura předloženého rozpočtu nedává žádnou naději na změnu trendu. Jako takzvané reformní zákony nepřinesly žádnou kvalitativní strukturální změnu, tak ji nenabízí teď v rovině exekutivy ani tento rozpočet. Vláda evidentně nemá žádnou systémovou představu, co s černými děrami typu Českých drah, co se zoufale rostoucími náklady na vlastní fungování provozu státu, co s evidentně zpackanou reformou veřejné správy, která stála už desítky miliard a bude ještě stát, co s obrovitou dírou už ve zmiňované údržbě a výstavbě dopravní infrastruktury - abych jmenoval alespoň některé, ale všechny v řádu miliard, případně desítek nebo stovek miliard korun.
Shrňme závěrem, co ODS tomuto rozpočtu vyčítá.
1. Tento návrh dále výrazně akceleruje růst státního dluhu.
2. Vzdaluje nás od maastrichtských kritérii a Paktu stability.
3. Vzdaluje nás od možnosti - zdůrazňuji slovo možnosti - přijmout společnou evropskou měnu euro.
4. Postrádá jakékoli prorůstové prvky pro domácí ekonomiku.
5. Definitivně posouvá českou ekonomiku na trajektorii stagnace a potenciální finanční krize.
Loni jsem konstatoval, že rozpočet, který vyvolává takové tendence, tedy tendence k pravidelným stopadesátimiliardovým schodkům ročně, nelze podpořit. To samozřejmě platí i dnes, navíc s tím, že se už nejedná o tendenci - loni to bylo poprvé - ale o nastavený trend.
Navíc bych dodal, že nelze podpořit rozpočet, který bych ve zkratce charakterizoval tím, že jde o snahu údržbářským způsobem udržet auto v chodu v okamžiku, kdy odpadávají plechy a motor každou vteřinu hrozí zadřením. Proto navrhuji neschválení tohoto státního rozpočtu. Děkuji za pozornost. (Potlesk opozičních poslanců.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pokud jsem správně pochopil, s faktickou poznámkou se hlásí Michal Kraus. Řádně je pak přihlášen pan poslanec Patočka. Nyní s faktickou Michal Kraus.
***