(12.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, paní poslankyně. Nemám žádnou další přihlášku do obecné rozpravy a také nikoho nevidím. - Vidím paní poslankyni Gruntovou, která se hlásí do obecné rozpravy. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Jitka Gruntová: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, při projednávání tisku 281 v prvém čtení jsem podle mého názoru dostatečně podrobně rozebírala důvody, pro které navržené změny v článku I § 4 odst. 1 jsou pro mě jako historika nepřijatelné. Usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doporučuje slovní označení všech významných dnů a širší vyjádření významu 27. ledna, a to v duchu stanoviska vlády, sněmovní tisk 281/1. I toto nové slovní označení pro 27. leden - Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti - však zužuje význam Osvětimi a není objektivní.
Pro podporu svého tvrzení i jako reakci na vystoupení pana ministra Dostála si dovolím uvést vyjádření, které mi nedávno zaslal kolega z Památníku Terezín. Cituji: "Rád bych uvedl několik poznámek na téma vztahu mezi 27. lednem, Osvětimí a holocaustem v kontextu záměru ustanovit na toto datum významný den. Své hodnocení významu Osvětimi pro Česko Památník Terezín vyjádřil v úvodním textu stálé české expozice ve Státním muzeu v Osvětimi. Pro názornost si dovolím nejpodstatnější fragment ocitovat.
"Osvětim představuje pro občany České republiky nejvýraznější symbol represí v období nacistické okupace, místo spojené s utrpením a smrtí desetitisíců vězňů z českých zemí. Do koncentračního tábora Osvětim byli od počátku 40. let deportováni představitelé českého odbojového hnutí. Oznámení o úmrtích vězňů v tomto místě hrůzy byla tak četná, že se stala jedním ze zdrojů neklidu mezi obyvatelstvem protektorátu Čechy a Morava a vyvolávala znepokojení i u domácí kolaborace. Okupanti nakonec byli v roce 1943 nuceni podstatnou část protektorátních vězňů přesunout jinam a omezit deportace politických vězňů z českých zemí do Osvětimi. Do Osvětimi směřovaly od podzimu 1942 také transporty s desetitisíci židovských vězňů určených k likvidaci v rámci 'konečného řešení židovské otázky'. Přestupní stanicí pro ně bylo ghetto Terezín. Naprostá většina z nich zahynula v osvětimských plynových komorách, další byli zahubeni v procesu 'ničení prací'. Jen nemnozí se po nepředstavitelných útrapách dožili osvobození. Do Osvětimi byly z českých zemí deportovány také tisíce Romů, rovněž určených k vyhlazení. Nejprve přijížděli v transportech tzv. asociálů spolu s pachateli hospodářských, kriminálních a jiných deliktů, později směřovali do 'cikánského tábora' v Osvětimi. V tomto táboře zahynula většina původního romského obyvatelstva Čech a Moravy."
Citovaná pasáž zcela jasně uvádí, že Osvětim pro Česko není jen symbolem holocaustu ve smyslu fyzické likvidace Židů, je symbolem zločinů spáchaných na všech skupinách obyvatel z českých zemí. Den 27. leden je, jak známo, dnem osvobození tohoto největšího nacistického koncentračního tábora. Má-li být tento den zvolen jako významný den, měl by připomínat památku všech obětí nacismu, a nejen jedné skupiny. Důležitý v tomto kontextu je snad také fakt, že v Německu tento den byl vyhlášen spolkovým prezidentem Romanem Herzogem v roce 1996 jako den vzpomínky na oběti nacionálního socialismu. Nelze přehlédnout i skutečnost, že Den vzpomínky na oběti holocaustu Jom ha-šoa se připomíná v židovském světě, včetně diaspory, ve zcela jiné době.V Izraeli se připomíná 27. nisanu, rovněž v Terezíně a Osvětimi se tehdy konají vzpomínkové akce, čtení jmen a pochod živých a v diaspoře také někdy ve výročí povstání ve varšavském ghettu, a sice 19. dubna. Doufám, že výše uvedené poznámky vám budou nápomocné."
Vyjádření mého kolegy z Památníku Terezín tedy doplňuje a podporuje mé stanovisko, jak jsem vás s ním seznámila v prvém čtení. Text slovního označení významu 27. června zůstává nezměněn a svůj odmítavý postoj jsem vyjádřila už v prvém čtení. K tomu jsme zde vyslechli výklad kolegy Janečka. Osobně nepovažuji za důstojné na jeho slova na tomto místě reagovat. Jen konstatuji, že můj odborný a morální profil jej bohužel zaujal více než věci podstatné.
Předložený návrh na zařazení 27. ledna a 27. června mezi významné dny České republiky nemohu podpořit s ohledem na neobjektivní, nepřesné a předpojaté zdůvodnění významu obou dnů. Proto navrhuji sněmovně, aby návrh zákona předložený jako tisk 281 zamítla. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. O slovo se přihlásil ministr kultury Pavel Dostál. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Paní místopředsedkyně, dovolte jen, abych vzkázal paní poslankyni, že nerozumím jejím slovům, v čem se mnou nesouhlasí. Dovolte jen, abych namátkou řekl jména několika velkých komunistů, které komunistický režim popravil. V procesu s Miladou Horákovou to byl pan Záviš Kalandra, Mejerchold v Rusku. Majakovskij se zastřelil doštván komunistickým režimem k této sebevraždě. U nás se zastřelil Jiří Frejka v okamžiku, kdy pro něj jela státní bezpečnost. Mohl bych pokračovat velkým slovenským komunistickým intelektuálem Clementisem. Těch jmen velikých komunistických intelektuálů zavražděných za komunistického režimu bychom asi udělali velkou řadu. Nevím, proč tedy se mnou nesouhlasí.
A proto znovu chci říci svým komunistickým kolegům, tedy poslancům: hlasováním pro zákon o obětech komunistického režimu hlasují také o tom, že mnozí z oněch dobrých a statečných komunistů byli během komunistického režimu nebo komunistických režimů ve světě zlikvidováni. Myslím, že by měli pro památku těchto lidí, pro pietu a pro velikost těchto lidí hlasovat pro tento zákon.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu ministrovi Pavlu Dostálovi. Jako první se s faktickou poznámkou přihlásila paní poslankyně Gruntová, potom pan poslanec Ransdorf.
Poslankyně Jitka Gruntová: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně a kolegové, chtěla bych jenom upřesnit, že moje poznámka se týkala doporučení pana ministra, abychom jako poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy hlasovali pro 27. leden jako Den památky obětí holocaustu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní faktická poznámka pan poslanec Miloslav Ransdorf. Pane poslanče, hlásil jste se s faktickou poznámkou.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Mohl bych samozřejmě ve výčtu, který zahájil kolega Dostál, pokračovat, třeba sjezdem z roku 1934, sjezd vítězů, který byl nakonec sjezdem vystřílených, protože většina delegátů se dalšího sjezdu nedožila. Já sám jsem napsal knihu Nové čtení Marxe, která je jednou velikou polemikou vlastně se Stalinem a stalinismem. Myslím si, že toto není jenom téma nás komunistů, ale má širší platnost.
***