(17.40 hodin)
(pokračuje Laštůvka)
Pokud superstát je plíživá revoluce, plíživá integrace, tak vás ubezpečuji, že ta probíhá už nějaká desetiletí. A bude pokračovat dále, protože je to v logice evropského vývoje. A pokračovat bude, ať budete chtít, nebo ne, s vámi, nebo bez vás. Pro mě je důležité, aby pokud bude bez vás, to nebylo bez nás. To je pro mě v tento okamžik to naprosto nejdůležitější, proč jsem ochoten se pro tuto smlouvu, pro tento návrh třeba i pohádat. Myslím si, že to je opravdu naprosto klíčová otázka toho, co je před námi.
Já jsem hluboce přesvědčen, a připomínám to z tohoto místa opakovaně, že Evropa je především projekt politický, a to od samého začátku, je to projekt společných hodnot. A je to otázka toho, zda Evropa bude významným subjektem světového dění, faktorem stabilizace, modelem nového uspořádání, modelem nových vztahů, modelem pro zbytek světa. Zda to bude společenství, které odmítne sociální a ekologický (ekonomický?) dumping. Zda to bude prostor, kde žádná lidská bytost nebude nadbytečná, prostor, kde sociální práva jsou nedělitelnou součástí lidských práv. Chápu, vám tam charta v tomto směru vadí. Já ji považuji za naprosto klíčovou součást směru a směřování evropské integrace po Amsterodamu.
Jsem hluboce přesvědčen, že evropská integrace je i politický projekt od samého začátku. Od samého začátku - a souhlasím s tím, co říkal kolega Jičínský - bezprostředně po válce, s tím, že na začátku tento projekt měl regionální charakter, regionální význam, evropský význam. Jestliže tady někdo zlehčoval evropskou integraci a její význam a vliv na klima Evropy, tak prosím vzpomeňte vztah Francie a Německa staletí předtím a vztah Francie a Německa v těchto posledních 50 letech. A takových příkladů lze v Evropě nalézt více. Ale to není podstatné.
V tento okamžik je podstatné to, že Evropa, ať se vám to líbí, nebo nelíbí, je jediným racionálním způsobem, jak odpovědět na proces globalizace, globální odpovědnosti. Je to odpověď Evropy, jak být aktérem a spoluúčastníkem vytváření nového světového pořádku. A to není samoúčelný cíl Evropy. Já bych chtěl říci, že to je přímo naše povinnost, aby Evropa jako celek byla aktérem, který bude spoluurčovat světový řád, světový pořádek, převezme za něj spoluodpovědnost, aby byla schopna tuto spoluzodpovědnost nést. Není to samoúčelné, je to v našem vlastním zájmu. Evropa nežije ve vzduchoprázdnu, nebude žít ve vzduchoprázdnu. To, jaké budou mocenské, sociální, ekonomické, politické poměry ve světě, v globálním světě, pro život zde v Evropě je a bude naprosto rozhodující.
Všichni se shodujeme na tom, že návrh, který máme na stole, není průlomový z hlediska smluv, které platí v současné době, není tedy nejmenšího důvodu tento návrh dramatizovat. Není nejmenší důvod vytvářet dojem, především před občany této země, že přijetím a přistoupením k tomuto návrhu přicházíme o jakousi suverenitu. Nepřicházíme. Tuto suverenitu v míře, na níž se občané této země shodli, kterou podpořili v referendu v červnu tohoto roku, jsme ochotni předat. To, co v této smlouvě je nad rámec dosavadních smluv, se přece dá kvantifikovat. Kolega Zahradil je zná. Je to 38 oblastí, v nichž přechází hlasování kvalifikovanou většinou, a jedna jediná oblast, v níž se dá hovořit o tom, že z národní předáme na nadnárodní působnost, nadnárodní úroveň jakési kompetence, a to v oblasti migrace a přistěhovalectví. Všechno ostatní vidím a shledávám jako pouhé kosmetické změny, pouhé naznačení čehosi, v čem chcete vidět možná zásadní změnu, ale ta není.
V každém případě pro mě ta smlouva, která je na stole, se všemi chybami, je krokem správným směrem, protože i když se problematikou Evropské unie nějakou dobou zabývám, musím říci, že tento dokument, který je na stole, se všemi nedokonalostmi je průhlednější, srozumitelnější a přijatelnější. Mnozí z nás, není nás tady mnoho, ale nepochybně tací tady jsme na všech stranách politického spektra, známe předchozí smlouvy, vidíme, že tento text, který je na stole, je textem přijatelnějším, srozumitelnějším jak z hlediska orientace, tak z hlediska pochopení.
Chci říci, že vycházíme všichni z toho, že dokument, který je na stole, není dogma. Také to tak nechápeme. Nechápe to tak ani vláda. Bylo tady řečeno, že vláda si uzurpovala jakési právo, jakýsi mandát. To, jak vláda postupuje, je naprosto v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Mohou být výhrady, věcné výhrady, okrajové výhody k jejímu konání, to všechno samozřejmě beru, ale není možné říci, že si vláda cosi uzurpuje.
Co bych chtěl říci závěrem. Závěrem bych chtěl říci, že vysoce oceňuji - a myslím to s upřímností a vážností - současný postoj a mandát vlády pro mezivládní konferenci. Náš postoj totiž je věcný, není ultimativní. Identifikuje místa, o kterých se domníváme, že je třeba je změnit, ale o nichž také víme, že je možné je změnit. Myslím si, že to je z realistického a reálného pohledu na vztahy, které jsou kolem nás, v tomto světě jedině správné.
Vážím si toho, že jeden z nejzávažnějších problémů, které vláda identifikuje - a koneckonců zaznívá to i ze strany ctihodné opozice - je snaha zabránit tomu, aby v Evropské unii v budoucnosti rozhodoval jakýsi jeden jediný hegemon nebo skupina hegemonů. I když se domnívám, že to nehrozí, přesto vnímám, že takovéto riziko je třeba vyloučit. Že to je vážný problém, tomu rozumím. Rozumím mu o to více, oč přesně a více si uvědomuji riziko jednoho globálního hegemona v rámci celého světa. To riziko je příliš veliké všude, jak ve světě, tak v Evropě. Je podle mého názoru třeba ho odmítnout a zamezit mu.
Chtěl bych říci několik slov k těm konkrétním bodům mandátu, s nímž vláda odchází, ale domnívám se, že to tady bylo řečeno a nemá smyslu to v tomto okamžiku dále rozmělňovat. Chtěl bych jenom říci jednu jedinou a podstatnou věc, a to k posílené spolupráci. Posílená spolupráce možná predikuje to, co tady říkáte z mnoha stran, že predikuje vícerychlostní Evropu, vznik tvrdého jádra. Vícerychlostní Evropa je faktem už dneska. A na tom nemůžeme změnit vůbec nic tím, zda to budeme přijímat, nebo odmítat. Na tom můžeme změnit něco jenom tehdy, když se jí zúčastníme a budeme právě na straně těch, kteří jdou rychleji kupředu. Je to v logice vývoje, v logice věci, bez ohledu na to, jestli se nám to líbí, nebo nelíbí.
Já bych chtěl říci, že si musíme dneska, ale především v budoucnosti uvědomit, že nás nikdo k ničemu nenutí. Všechno, co učiníme, je naše svobodná volba. Se vším, se vší odpovědností, se všemi důsledky, které na sebe touto volbou převezmeme. Já bych si přál, abychom byli této odpovědnosti v budoucnu hodni, abychom cítili dostatečnou odpovědnost před sebou samými a před našimi dětmi.
Děkuji vám za pozornost. (Koaliční poslanci tleskají.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. S faktickou poznámkou Jan Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Paní předsedající, já myslím, že projev pana kolegy Laštůvky byl velmi zajímavý, přesvědčivý a emotivní - jako vždy. Já věřím, že pan kolega Laštůvka skutečně věří tomu, co říká. Já si toho velmi vážím. U řady ostatních ten pocit nemám, tam mám spíš pocit, že jde o přeříkávání nějakých naučených frází z různých učebnic či příruček Evropské komise.
***