(17.30 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Znovu se omlouvám - já jsem se odpověď na tuto otázku doposud nedozvěděla.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Evě Dundáčkové a děkuji jí také za to, že nám připomněla, že projednáváme bod, který se jmenuje Informace vlády České republiky o jejím postoji k návrhu Ústavy pro Evropu. Myslím, že toto připomenutí bylo důležité.
Nyní se hlásí s faktickou poznámkou pan poslanec Jičínský. Prosím.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Jen krátká poznámka ke kolegyni Dundáčkové, když hovořila o tom, co jsem říkal o vztahu ODS k členství v unii. Nevzpomínám si přesně na svou formulaci, mluvil jsem spatra, ale měl jsem dojem, že většina zástupců ODS se vyslovuje proti návrhu ústavy, ať už bude v jakékoliv podobě přijat. To si myslím, že pokud by se to stalo většinovým stanoviskem v rámci unie, bude to znamenat její krizi a možná rozpad. Pokud by toto stanovisko převládlo v rámci České republiky a byli bychom jednou z mála zemí, která se tak zachová, budeme v rámci Evropského společenství izolováni.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám za faktickou poznámku. A nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Laštůvka. Po něm je zde ještě dalších pět písemných přihlášek do rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, paní předsedající. Rozumím vašemu apelu a stejně jako někteří předřečníci se zdržím opakování toho, co zde bylo řečeno, i když bych se chtěl přihlásit k vývodům, které tady řekl kolega Kavan, kolega Holáň, kolega Jičínský. Tím bych chtěl se současně ztotožnit s jejich postoji, aniž bych je musel opakovat. Nicméně přes toto konstatování cítím potřebu a chtěl bych několik poznámek k projednávanému tématu rovněž sdělit.
Především k některým formálním debatám, které tady byly od samého začátku, bych chtěl říci tolik, že nepochybně nejenom já, ale i mnozí další v této Poslanecké sněmovně z koalice si přáli, aby v Poslanecké sněmovně tak závažné téma, které dnes diskutujeme, diskutováno bylo. Tady žádná zlá vůle nebyla ze strany sociální demokracie, Unie svobody nebo KDU-ČSL. Prostě měli jsme před sebou téma, k němuž jsme potřebovali podklad. Tak jsem to také na minulém zasedání, když jsem odůvodňoval, když jsem uváděl usnesení zahraničního výboru, uvedl. Takže v tom není nejmenší problém. Já považuji debatu v Poslanecké sněmovně o tak závažném tématu za naprosto samozřejmou a vycházející z ústavního pořádku. Koneckonců v této sněmovně diskutujeme podstatně méně významné věci a významné zprávy, než je tato.
To druhé, co bych chtěl říci a proč vítám tuto debatu, je nejenom ten první faktor, který jsem uvedl, ale především to, že otevíráme fakticky debatu, která je nutná ve vztahu k veřejnosti, a to proto, abychom se cítili my, občané České republiky, nejenom nájemníky v budoucím evropském domě, ale také domácími v tomto budoucím evropském domě. Ta identifikace je naprosto nezbytná a já jsem pevně věřil a předpokládal, že i tato debata bude příspěvkem k takovéto reflexi. Bohužel, myslím si, že se nám to ne zcela bezezbytku zdařilo a daří. Předpokládal jsem, že ta debata bude věcná, korektní, neideologizovaná, že nebude instrumentalizovat některá národovecká, nacionální témata, která mohou být velmi riziková v takovýchto debatách a ve vývoji v této zemi vůbec.
Nečekal jsem, a v tomto směru nejsem ani nijak zvlášť překvapen, že uslyšíme něco podstatně nového, protože všichni tuto debatu, kteří se tímto tématem zabýváme, jsme absolvovali, známe své názory velmi důvěrně. Nicméně je dobře, aby zazněly v takovémto grémiu, v takovémto plénu.
Co však po té debatě, která tady byla, není zcela zřejmé - a obracím se teď na pravou stranu Poslanecké sněmovny - jaká je skutečná, faktická, věcná pozice Občanské demokratické strany k tomu tématu, které právě nyní projednáváme. Slyšel jsem tady řadu názorů, s nimiž hluboce nemůžu třeba souhlasit, ale respektuji je, protože jsou to názory, které každý může vyslovit. Ale rád bych věděl, jaká je tedy pozice Občanské demokratické strany k návrhu ústavní smlouvy, tedy k návrhu smlouvy, kterou projednáváme. Je to krok, k němuž se Evropa odhodlala, krok potřebný. Občanská demokratická strana se shoduje s tím, že je třeba takovéto zjednodušení, zprůhlednění, zefektivnění smluv učinit, či nikoliv? Pokud ano, pak se ptám, jestli tento krok je potřebný, zda ta předloha, která je na stole, dává základ k takovéto debatě. A pokud ne, tak bych rád rozuměl a chtěl bych to vědět, protože zaznívá z mnoha stran, že nic takového nepotřebujeme, že to, co je, je třeba odmítnout. Zda to, co je na stole, je možné z pohledu Občanské demokratické strany, je modifikace, která by byla přijatelná i pro opozici v České republice, či vůbec nikoliv. To je přece to základní, s čím bychom měli z této sněmovny dneska odejít, protože je evidentní, že sociální demokraté, Unie svobody, KDU-ČSL jasně a zřetelně řekli, že ano, a identifikují se s tím, co je na stole v té míře, že je to východisko k debatě, východisko, které je lidským dílem. A každé lidské dílo je chybující, nebo není dokonalé, je to kompromis. A ten kompromis se projevil při vzniku tohoto dokumentu a bude se projevovat nepochybně i při jeho dalším přijetí. Já bych strašně rád věděl, jaká je pozice Občanské demokratické strany jako politického subjektu nyní při odchodu z této sněmovny. A musím říci, že mi to zcela zřejmé není.
Chtěl bych říci, že nesouhlasím především s názorem, který tady zazněl, aniž vím tedy zřetelně, jaký ten postoj vlastně je, zda je jedno, jestli Česká republika bude, či nebude tento dokument ratifikovat. Chtěl bych říci, že tak jednoduché to opravdu není. Takovýmto způsobem se s tímto problémem nemůžeme… Máme na to samozřejmě řadu ještě měsíců a následně dva roky po přijetí a podpisu dokumentu k tomu, aby Česká republika tento dokument ratifikovala, či neratifikovala. Ale zlehčovat riziko toho, že Česká republika nepřistoupí k takovéto smlouvě, to je opravdu podle mého názoru příliš velké riziko a příliš velký hazard. Těch scénářů, které potom následují, je řada a kolega Zahradil a další je nepochybně zcela dobře a bezpečně znají. Chtěl bych říci, že v sázce je podle mého názoru příliš mnoho. Můžeme odejít z Konventu, můžeme vystoupit z Evropské unie, ale nemůžeme odejít z Evropy. Tady stále ještě zůstaneme.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych se teď velice krátce dostal k tomu, o čem tady byla řeč a k čemu jsme byli i vyzýváni, teď právě poslankyní Občanské demokratické strany. Jsem hluboce přesvědčen, že celá ta debata, kterou tady vedeme a která není často příliš hluboká, není příliš systematická, vychází z jednoho ústředního pohledu, z jednoho ústředního bodu - a někdo to tady z poslanců Občanské demokratické strany řekl. Je představa, jakou Evropu vlastně chceme. To všechno ostatní je podle mého názoru jenom vedlejší produkt tohoto postoje. Zda chceme jenom zónu volného obchodu, zda chceme jenom ekonomický prostor, anebo chceme prostor politický. Tady zaznělo mnohokrát a hauzírovalo se s pojmy superstát, hauzíruje se s pojmy ztráta suverenity. Já opravdu neznám, ale tady to zaznělo, že jsou státy v Evropě, které mají obavu, a představitelé vlády vyslovili obavu, ze ztráty suverenity toho či onoho státu. Já takovou vládu prostě neznám, rád bych ji slyšel. Ano, debatuje se o dokumentu, který je na stole z mnoha zorných pohledů, ale nikdy ne takovýmto brutálním způsobem.
Jestliže hovoříte o superstátu, ptám se, kde je ten superstát. V tom dokumentu, který je před námi, a na tom jsme se shodli, pokud ho prolistujeme velmi pozorně, žádný takovýto náznak, takový fakt, taková skutečnost neexistuje, pokud si ji tam nedosadíme sami.
***