(16.00 hodin)
(pokračuje Parkanová)
Při bližším pohledu na tyto obavy lze říci, že nevycházejí z konkrétních dopadů, které přijetí ústavy přinese, ale především upozorňují na obecně platná rizika.
Nejde tedy o to, že by ústava zaváděla nadměrnou harmonizaci v oblasti daní či požadavků na životní a pracovní prostředí, na politiku zaměstnanosti či sociální politiku, která bude nad naše finanční možnosti. Jde pouze o to, že údajně k takovým krokům otevírá prostor, a to i přesto, že v oblastech politické citlivosti se má rozhodovat jednomyslně. A proto například v zahraniční a bezpečnostní politice nehrozí nebezpečí, které nedávno v jednom sdělovacím prostředku ventiloval jeden z představitelů ODS, totiž že prý díky většinovému hlasování budeme posílat české vojáky bojovat za francouzské zájmy - cituji - "někam do buše". Já tvrdím, že nic takového nehrozí, pokud se k tomu my sami nerozhodneme.
Myslím si, že postrádá smysl, abychom se strašili něčím, co se reálně neděje, co by se jen za určitých okolností stát eventuálně mohlo. K tomu, aby se tak nestalo proti naší vůli, existují v ústavě dostatečné pojistky. Na druhou stranu ale nemá smysl zastírat, že evropská ústava je dalším krokem, kterým se sjednocování Evropy ubírá už od Maastrichtu, a to je směřování od Evropy národů k Evropě občanů. Dokladem této tendence může být posílení úlohy Evropského parlamentu, který se má obecně legislativním postupem účastnit na vytváření celého sekundárního práva unie. A vedle tohoto ustanovení lze v ústavě nalézt ještě řadu dalších ustanovení, která jsou zřetelně vedena snahou po nalezení nástrojů, které by umožnily vyjadřovat vůli evropského politického národa bez nutnosti zprostředkování této vůle na národní úrovni. Ustanovení ústavy, která říkají, že činnost unie je založena na principech zastupitelské reprezentativní demokracie, však zatím zůstává pohříchu spíše zbožným přáním než realitou.
Dámy a pánové, náš budoucí vliv v rozšíření Evropské unie jistě nelze přeceňovat. Ale jednoduchá rovnice, která říká, že budeme malou zemí s malým vlivem, ta prostě neplatí. Česká republika nebude v Evropské unii jedinou malou zemí a nebudeme ani zemí se zaostávající ekonomikou. Evropská integrace až doposud byla především vzájemně výhodným společenstvím, ve kterém nad řevnivostí, alespoň doposud, vždy vítězilo hledání kompromisů a vyvažování různých zájmů. I tento předložený návrh ústavy je jedním z takových kompromisů a já nevidím důvod, aby tomu tak nebylo nadále. Bude záležet jen na nás, jakou pozici si v těchto procesech dokážeme vydobýt a jak využijeme šanci, kterou nám jako státu i jednotlivcům evropská integrace nabízí. A z tohoto pohledu už vůbec není tak podstatné, zda samotná Česká republika bude mít při hlasování 3,7 % nebo 2,1 %, protože obojí je samozřejmě příliš málo na prosazení čehokoliv. Ale je to málo jen tehdy, pokud se ocitneme sami, v izolaci a bez spojenců. A já dodávám, že odmítnutí evropské ústavy by bylo krokem tímto směrem.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Vlastě Parkanové. Hovořit bude pan poslanec Jiří Karas a připraví se pan poslanec Hynek Fajmon.
Poslanec Jiří Karas: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, dovolte mi krátce se vyjádřit k návrhu ústavní smlouvy z pohledu křesťanskodemokratického poslance.
V České republice je přes deset milionů obyvatel, z toho se ke křesťanství hlásí přes tři miliony, to znamená třetina populace. Lidé hlásící se ke křesťanství tvoří většinu v devíti z deseti přistupujících zemí. Je evidentní, že budou tvořit významnou část populace unie i po jejím rozšíření. Křesťané jsou nedílnou součástí moderní demokratické společnosti, na jejímž vzniku mají svůj velký podíl. Jestliže se tato společnost v evropském prostoru integruje a navrhuje společnou ústavu, není možné se vyhnout identifikaci společných znaků. Tuto genealogii není možné vyjádřit jinde než v preambuli nové ústavy Evropské unie.
Víme, že ačkoliv Konvent o tomto problému jednal, k závěru, který by respektoval kulturně náboženský základ Evropy, bohužel nedošel a odkaz na tyto kořeny do návrhu ústavní smlouvy nezačlenil. Chtěl bych proto připomenout, že Evropská unie nevznikla ani se nerozšiřuje na zelené louce. Vedle antických má i své židovsko-křesťanské kořeny. Menší úlohu v jižní Evropě, především ve Španělsku a na Balkáně, hrál v určitých obdobích i islám. Není proto žádný důvod, proč by mezi kořeny evropské státnosti měla být vynechána úloha náboženství, a to zejména výrazně převládajícího křesťanství.
Bylo to právě křesťanství, které změnilo barbarskou tvář našeho kontinentu, osvobozovalo otroky, pěstovalo kulturu a vědu, organizovalo státní systémy, zakládalo péči o nemocné a sociálně potřebné. Křesťanské hodnoty Evropu formovaly a zušlechťovaly v průběhu dvou tisíciletí a pomohly jí přežít i novověké totalitní režimy. Jsem přesvědčen, že v Evropské unii je dost místa pro ty, kteří chtějí žít podle evropských tradic, a bůh k těmto tradicím neodmyslitelně patří. Jeho popíračům se nepodaří vrazit klín ani mezi evropské křesťanské, židovské a muslimské věřící. Bůh je jen jeden pro ty i ony, a koneckonců i pro pochybovače o něm, neboť věřící jsme přece všichni - ti, kteří věříme, že bůh je, i ti, kteří věříme, že bůh není.
Profesor Joseph Weiler, praktikující žid mezinárodního významu, pokládá za absurdní, že v budoucí evropské ústavě dosud chybí zmínka o křesťanství, a říká: Nebojte se vlastní minulosti a vlastní křesťanské identity. Evropa, která ve jménu falešně pojatého laicismu vyřazuje z ústavy křesťanské kořeny, může ve jménu stejné světské tolerance vystoupit nepřátelsky naladěna i proti židovským a muslimským menšinám. Navíc při dnešním stavu etiky a morálky v mnoha evropských zemích představuje právě náboženství důležitou alternativu návratu k respektování hodnot důležitých pro zachování dosaženého civilizačního stupně. Chce-li se sjednocená Evropa stát skutečnou velmocí, nejen hospodářskou či vojenskou, ale také kulturní a mravní, chce-li v těchto ohledech předčít velmoci již existující, nemůže ctít pouze ekonomická hlediska, konzum a požitek. Druhou stranou téže mince musí být solidní zakotvení v hodnotách, z nichž evropská civilizace povstala a po staletí žila.
Dámy a pánové, proto doporučuji a navrhuji zařadit jako český příspěvek k jednání o evropské ústavě doplněk její preambule, který by zachytil význam náboženství a zvláště křesťanství v životě Evropy v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Nemusí jít o žádný traktát, stačí jediná věta. Dovoluji si navrhnout například tuto: "Společenství států Evropské unie respektuje a ctí úlohu všech náboženství, která formovala lidskou civilizaci, a chce na ně navazovat tak, aby hodnoty, které tato náboženství evropskému kontinentu přinesla, vzkvétaly a pomáhaly evropskému lidu i v budoucnu k ušlechtilému prožití jeho lidskosti."
Závěrem bych rád připomněl, že tato formulace bude přijatelná například i pro kosovské Albánce, takže s ní může souhlasit i pan státní tajemník Jan Kohout.
Děkuji za pozornost.
***