(11.50 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Jsem přesvědčen o tom, že problémy Evropy, jako je neklesající nezaměstnanost, nízká produktivita, nízký ekonomický růst, se nevyřeší žádnými dalšími smlouvami, ať už je nazveme ústavními, nebo neústavními. Ty se vyřeší pouze reformami, které jsou zcela jednoduché, jasné a zřetelné. Jsou to reformy, které budou orientovány na zpružnění pracovního trhu, které budou orientovány na méně reglementace, méně státního dirigismu a méně komunitárního práva. Ale to se neděje. Evropská unie postupuje opačným směrem a vláda České republiky věří argumentaci, že za prvé nadnárodní princip nahrává malým zemím a za druhé, že je třeba být součástí úzkého integračního jádra, které se tady vytváří, a ne stát mimo něj. Zase je to představa, která je jistě legitimní, ale je zapotřebí proti ní stavět alternativy a protiargumenty.
Na závěr se vrátím k Mezivládní konferenci. Hovořil jsem tady o atmosféře v Konventu, kde převládla reálná politika, kde převládlo obchodování, kde převládly určité mocenské nebo velmocenské tlaky, a myslím, že naprosto stejná atmosféra zavládla i na Mezivládní konferenci. Můžeme si přečíst i v otevřených zdrojích, v novinách, že Německo a Francie v podstatě vydírají ostatní, že spojují osud této smlouvy s nějakými finančními toky ze strukturálních fondů. Myslím si, že to je jasný důkaz toho, že tady bude docházet k politickému nátlaku, že tady bude snaha o nakupování neposlušných, že tady bude snaha o jejich jakési pomyslné eurouplácení třeba politiků z tzv. problémových zemí tím, že se jim budou přislibovat různé funkce, což se ostatně již dělo na Konventu, a podobně. Myslím si, že to nevytváří dobrý základ pro smysluplnou dohodu a že je to skutečně ukázka mocenské politiky, machtpolitiky v té nejkrystaličtější podobě. Ať tady prosím nikdo nehovoří o tom, že evropská integrace a příprava této smlouvy je právě něčím, co by mělo zabránit mocenské politice, když právě mocenské politiky jsme na Mezivládní konferenci svědky.
Já bych to na závěr shrnul. Myslím si, že obsah ústavní smlouvy je výrazným a viditelným posunem k nadnárodnímu principu oproti stávajícímu stavu, který je kodifikován smlouvou z Nice, tedy proti té Evropské unii, do které jsme v referendu odsouhlasili vstup. Je tedy dalším nepochybným omezením státní svrchovanosti České republiky.
Za druhé. V některých ohledech tento návrh zcela viditelně zhoršuje postavení České republiky uvnitř Evropské unie oproti stávajícímu stavu.
Za třetí. Pokud by k takovému zhoršení nemělo dojít, byly by zapotřebí výrazné úpravy, a ne pouhé kosmetické změny.
Za čtvrté. Domnívám se, že pozice vlády, tak jak si ji vláda definovala a jak nám ji tady představila, je pozice naprosto minimální a podle mého názoru je to pozice nedostatečná.
Já jsem přesvědčen, že chování vlády je odhadnutelné. Vláda si vytyčila poměrně lehké a dosažitelné cíle, mezi nimi na prvním místě dosažení požadavku "jedna země - jeden komisař", a já myslím, že toho se dosáhnout dá. Myslím si, že tady se jakási dohoda rýsuje. Až bude v tomto bodě dosaženo dohody, vláda velmi pravděpodobně to bude vydávat za své diplomatické vítězství a ostatní problémové body nechá takříkajíc plavat.
Zcela otevřeně říkám, že pokud by se vláda měla vrátit z Mezivládní konference s tím, že jediným výsledkem, kterého dosáhla, je jedna země - jeden komisař, a pokud se bude domnívat, že o takovémto výsledku přesvědčí veřejnost, tak pro nás je takový výsledek neakceptovatelný a s podporou opozice v takovém případě vláda nemůže počítat. Jsem přesvědčen, že je povinností vlády dbát na kvalitu, a ne na kvantitu, jsem přesvědčen, že je povinností vlády nenechat se hnát žádným časovým scénářem, žádným tlakem jakékoliv silné země Evropské unie do kouta, a jsem přesvědčen, jak už jsem řekl, že tady není žádný kategorický imperativ, který by nás nutil k dohodě, který by nás nutil k přistoupení na něco, co by pro nás bylo nevýhodné.
Evropská unie funguje, Evropská unie i v rozšířeném stavu na 25 členů může fungovat podle současného smluvního základu, může fungovat podle smlouvy z Nice.
Dámy a pánové, protože česká vláda - podle mého názoru ze všeho, co jsem řekl, to vyplývá - má jeden základní úkol a to je nedopustit, aby podmínky pro existenci České republiky se v budoucím uspořádání, v budoucí architektuře Evropské unie zhoršily oproti stávajícímu stavu, pak si dovolím jménem klubu ODS navrhnout usnesení, které by k tomuto vládu vybídlo, tedy usnesení, kterým by Poslanecká sněmovna požádala vládu, aby nepřipustila v budoucí smluvní konstrukci zhoršení podmínek pro Českou republiku oproti podmínkám, které vyplývají z přístupové dohody o vstupu České republiky do Evropské unie a které vyplývají ze současného smluvního základu Evropské unie, tedy ze smlouvy z Nice.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, já bych teď požádal paní kolegyni Kupčovou, jestli by mě vystřídala, a já bych si s dovolením vzal slovo.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Slovo má předseda Poslanecké sněmovny pan Lubomír Zaorálek, poté vystoupí ministr zahraničních věcí pan Cyril Svoboda.
Ale faktická má přednost, takže vystoupí pan kolega Křeček s faktickou poznámkou.
Poslanec Stanislav Křeček: Paní předsedající, kolegyně a kolegové, nechci obtěžovat, ale jenom jsem chtěl vyslovit přesvědčení nebo víru, že žádný právník se v noci nebude na tento přenos dívat. Pokud by některý právník vyslechl výklad pana kolegy Zahradila, že Evropský soud pro lidská práva bude rozhodovat o zákonnostech v oblasti zdravotnictví, tak by do rána neusnul, pokud by ho okamžitě neranila mrtvice. Já se obávám, že takovéto výklady k pochopení evropské problematiky rozhodně nenapomohou.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má předseda Poslanecké sněmovny pan Lubomír Zaorálek.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosil bych o klid.
Chtěl bych se vyjádřit k vystoupení pana poslance Zahradila, které bylo poměrně dlouhé, a napadlo mě, že možná bylo lépe vrhnout část této energie přímo do jednání Konventu. Protože pan poslanec Zahradil nám vylíčil Konvent jako někoho vůči nám nepřátelského, jako instituci nám nepřátelskou, dokonce i ústava je v jeho vystoupení chápána jako nepřítel. A to, co jsem slyšel v jeho doporučení, bylo především toto: Nebojte se útočit, nebojte se blokovat, vyhodit nás nemohou. To, co tady bylo řečeno a opakováno, bylo: Nebojte se. Pokud cokoliv zablokujeme, nemohou nás vypudit. Prostě nás už teď nevynesou. - Chci se jenom zeptat, jestli tento způsob uvažování o Konventu a ústavě je dobrou strategií pro Českou republiku. Rozumíte, je dobré chápat tyto instituce jako instituce, ve kterých je třeba bouchat dveřmi, opouštět jednací stoly a protestovat takovýmto způsobem? Jak efektivní a jak velké máme šance takovým způsobem a takovým jednáním uspět?
Chtěl bych oproti tomu, co tady řekl pan kolega Zahradil, říci, že Konvent nebyl žádný Mnichov na Českou republiku, protože tam jsme byli pozváni, dokonce v zastoupení tří našich delegátů, stejně jako Němci, Francouzi, Britové a Italové. To znamená výroky, citace z Konventu, které byly charakteristikou toho, jak nepřátelské je to pro nás prostředí, a které pravděpodobně mají evokovat naši špatnou zkušenost, kterou máme s Evropou v minulosti, tak jak (já?) říkám naopak, tady je přece jiný trend oproti tomu, když kolega Zahradil říká, že žádné nové trendy nevidí.
***