(11.40 hodin)
(pokračuje Zahradil)
A bod c) tohoto seznamu výjimek je skutečně velmi půvabný, protože v bodě c) se říká, že zákaz se netýká podpory poskytované hospodářství určitých oblastí Spolkové republiky Německo postižených rozdělením Německa, pokud jsou potřebné k vyrovnání hospodářských znevýhodnění způsobených tímto rozdělením. - Jinými slovy, v ústavě máme zakotveno jedním z paragrafů, že do bývalé NDR se státní podpora poskytovat může, do ostatních bývalých zemí komunistického bloku se poskytovat nemůže. Myslím, že z hlediska ústavnosti nebo toho, že by takovýto paragraf vůbec měl ve smlouvě být, je tedy v zásadě nepřijatelné.
Když zde hovořil pan předseda vlády Špidla, byla jedna část jeho projevu taková velmi obecná, popisoval tam kořeny evropské integrace, popisoval, jak a kam by se evropská integrace měla vyvíjet. Myslím, že je to legitimní názor, co zde předseda vlády představil, je to jeden z legitimních názorů na evropskou integraci, je určitým způsobem ideologicky zdůvodněn, je určitým způsobem vyargumentován, ale je nutné si zvyknout na to, že existují a budou existovat i názory jiné.
Myslím, že stojí za to, abychom se ještě zamysleli nad tím, k jakému modelu posunuje tento návrh takzvané ústavní smlouvy celou Evropskou unii a jaké bude postavení České republiky v takové Evropské unii. Myslím, že je pravdou, že tato smlouva, pokud jde o trendy, nic nového nepřináší. Ona prostě pokračuje v trendu, který byl nastoupen Maastrichtskou smlouvou, prohlubuje stávající tendence, které jsou odvozeny od určitých zahraničněpolitických ideologií, blízkých k funkcionalismu, je to víra v jakousi administrativně řízenou politickou, ekonomickou, institucionální a právní konvergenci evropských zemí, a tato konvergence má údajně změnit Evropu v ekonomickou a politickou velmoc, jakéhosi globálního hráče, v pilíř světové stability a váhu jiných světových center, zejména USA.
Hybridní povaha Evropské unie, nadnárodní princip a princip komunitární, je založena podle mého názoru na právní konstrukci toho, že existuje něco jako evropský politický národ, který je schopen artikulovat nějaké agregované zájmy, a že tedy Evropská unie může posilovat svou přímou legitimitu, odvozenou od tohoto politického národa.
Myslím, že omyl o existenci evropského politického národa je jedním z nejhrubších omylů evropské integrace. Myslím, že nic takového neexistuje a že v dohledné době ani nevznikne. Myslím, že právě demokratické dějiny Evropy ukazují, že zde nejsou splněny základní předpoklady k tomu, aby něco takového vzniknout mohlo. Jakýsi zárodek něčeho, co by se mohlo nazývat "evropským politickým národem", existuje. Jsou to určité intelektuální a akademické kruhy, je to část státní administrativy, je to část politických elit, je to část úředníků, je to prostě taková velmi tenká vrstva, která sama sebe zřejmě za evropský národ považuje a domnívá se, že to tak musí cítit i všichni ostatní. Jsem toho názoru, že drtivá většina běžných obyvatel členství v zemí Evropské unie takto necítí, a proto jsem přesvědčen, že princip dvojí legitimity a snaha o posilování tzv. přímé legitimity je prostě cestou špatným směrem.
Nicméně i kdybychom připustili, že něco takového se odehrávat může a že je to v zájmu evropských národů, tak je přece zcela jasné, že právě to se na mezinárodní konferenci neodehrává. Všichni jste četli novinové titulky, všichni jste snad četli zprávy ČTK a všichni jste byli svědky toho, jaký velice lítý souboj probíhá z hlediska obhajoby národních zájmů a jak se především velké státy snaží protlačit své představy do toho uspořádání takovým způsobem, aby to byl právě kartel tří nebo čtyř velkých evropských zemí, který prostě bude určovat dění, ekonomické politiky i zahraničněpolitické priority, a ti ostatní tam budou v roli nějakých více či méně poslušných satelitů.
Jsem dokonce přesvědčen, že s určitou nadsázkou můžeme říci, že v návrhu ústavní smlouvy vzniká jakýsi pokus o něco, co by se dalo nazvat "nový koncert velmocí", něco, co zde již bylo po roce 1815, po Vídeňském kongresu. Bude to uspořádání, kde silná čtyřka nebo silná trojka bude rozhodovat o všem, a je předem známo, kdo bude v roli statisty. Ptám se, zdali takové uspořádání je skutečně v zájmu České republiky, nebo jestli se někdo domnívá, že je to uspořádání, které přinese nějakou zvýšenou stability evropskému kontinentu, které přinese třeba nějakou zvýšenou ekonomickou prosperitu evropskému kontinentu.
Jsem přesvědčen, že je samozřejmě daleko jednodušší sepsat takovýto návrh ústavy, takové smlouvy s nejrůznějšími administrativními a arbitrárními postupy, než se pustit do skutečných reforem hospodářských a politických, které by z Evropy nebo z členských zemí Evropské unie hospodářskou a politickou mocnost udělaly.
***