(10.50 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Jak řekl pan premiér, je před námi velký projekt. Naši občané řekli jasně a demokraticky "ano, vstupujeme do Evropské unie". Řekli "vstupujeme za podmínek, které byly dojednány". Byly dojednány, byly podepsány, a přístupovou smlouvu podepsal nejenom předseda vlády, ale i prezident republiky, a to jsou podmínky, za kterých my jsme vstoupili do Evropské unie.
Smlouva, kterou diskutujeme, nezakládá dnes novou integraci, ale bude-li výsledkem prohloubení spolupráce v některé z oblastí, potom je jasně namístě, že budoucí smlouva musí být schválena v referendu. Já si myslím, že je dobré, abychom předložili obecný návrh o referendu, aby tento návrh zahrnoval i tuto možnost, abychom mohli položit otázku o této smlouvě do referenda.
Kolegyně a kolegové, na závěr si dovolím odcitovat několik citátů. Jeden citát je: "Já jsem přesvědčen, že dnešní Evropská unie není budoucností Evropy. Je žalostné, co je předkládáno Evropskou chartou z Nice. Nebylo dodrženo nic z toho, co nám bylo před vstupem slibováno. Euro přinese masivní recesi. Euro způsobí nárůst nezaměstnanosti. Silný šilink místo slabé vlády." Mohl bych pokračovat dále. Cituji J. Haidera.
A jiný citát, který se mi zdá také dobrý, abychom věděli, co je většinový a menšinový názor v Evropě: "Federální evropský systém se buduje pokoutně proti zájmům národů, v duchu balkanizace a rozkladu historických a sociálních hranic, ve službách snu o světové nadvládě, a jde o ideologickou revoluci internacionalismu nového typu." Cituji Le Pena.
Chci tím říci, že naše vláda - a doufám, že i celá koalice - se jasně hlásí k většinovému proudu, proudu, který je proudem integračním, protože to je správné pro Českou republiku, je to správná odpověď na řešení globálních problémů. Integrace posílí Českou republiku, integrace posílí naši suverenitu, protože budeme mít podíl na spolurozhodování globálních problémů, a svět je globálně ohrožen, svět potřebuje globální spolupráci, a toto je jedinečná šance, abychom nejen u toho byli, ale abychom se na tom aktivně podíleli.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji ministru zahraničí Cyrilu Svobodovi a zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se do této chvíle písemně přihlásilo 13 poslanců. Jako prvního bych požádal o slovo předsedu výboru pro evropskou integraci Pavla Svobodu. Dalším přihlášeným do diskuse je pan poslanec Jan Zahradil. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Pavel Svoboda: Děkuji, pane předsedo. Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, dlouho jsem přemýšlel, jak parlamentní debatu o návrhu smlouvy zakládající ústavu Evropské unie uchopit, dlouho jsem přemýšlel nad tím, jaký by měl být praktický výsledek této debaty. Myslím si, že výsledkem by určitě nemělo být opakování skandální a urážlivé rozpravy naší sněmovny nad výsledkem kodaňského summitu, kterým se uzavřel negociační proces České republiky s Evropskou unií v prosinci loňského roku. Myslím si též, že výsledkem by nemělo být ani vetování mandátu vlády pro Mezivládní konferenci, která tuto sobotu začala v Římě, protože tím, kdo má právo a povinnost vyjednávat, je dle našeho ústavního pořádku vláda České republiky.
Proto vidím smysl dnešní rozpravy v tom, že bychom se měli pokusit konsensuálně podpořit vládu České republiky na počátku vyjednávání na Mezivládní konferenci včetně její vstupní pozice, tedy vlastně jejího vstupního mandátu, o kterém se později zmíním. Ve slušných demokratických zemích je zvykem, že v otázkách mezinárodního charakteru, v otázkách mezinárodně politického postavení státu, demokratická opozice hledá a nachází shodu s vládou. Nemám žádný důvod se domnívat, že bychom nebyli civilizovanou zemí, že by naše demokratická opozice nebyla opozicí státotvornou, a proto věřím, že tato debata povede ke konsensuálnímu usnesení, kterým vládě dáme prostor jednat.
Osobně však vidím ještě jeden smysl dnešní diskuse nad ústavou Evropské unie. Máme, dámy a pánové, výbornou možnost začít srozumitelnými slovy seznamovat naši veřejnost s tím, co to vlastně ta evropská ústava je, jaké změny oproti dnešku přináší a co přinese našim občanům.
Mám-li já sám charakterizovat změnu, kterou přináší návrh ústavní smlouvy oproti dnes existujícímu stavu, napadají mě dvě slova: za prvé zpřehlednění nebo zprůhlednění, za druhé částečné prohloubení.
Až doposud byla Evropská unie popsána a charakterizována v mnoha stovkách vzájemně se překrývajících smluv, kde jedna nahrazuje části druhé, a to vše zastřešeno takzvaným třípilířovým chrámem. Návrh ústavy nedělá nic jiného, než že ve své první části popisuje všechny instituce Evropské unie, ve druhé části zařazuje soupis základních práv občanů shrnutý do tzv. Charty základních práv, třetí část popisuje základní politiku Evropské unie, základní činnosti Evropské unie a čtvrtá část se zabývá mimo jiné určitou společnou evropskou symbolikou, jako je společná vlajka, hymna, znak apod.
Můžeme argumentovat, že výše zmíněné zpřehlednění mohlo být ještě výraznější, avšak není možné popřít, že se tímto návrhem ústavní smlouvy opět zvětšuje počet osob, občanů Evropské unie, které se v samotné architektuře Evropské unie začnou orientovat, které se v ní vyznají. To je výsledek nanejvýše žádoucí.
Není zde prostor rozebírat celý text ústavy Evropské unie podrobně. Co je však velmi zajímavé, je abstrahovat z celého rozsáhlého textu, který obsahuje 465 článků, pouze novinky, neboli změny oproti stávajícímu stavu. Zde jsou:
1. Evropská unie získá právní subjektivitu a bude se moci stát subjektem mezinárodních smluv. - Ptám se, jestli je tento fakt pro Českou republiku nežádoucí, a musím si odpovědět, že samozřejmě není.
2. Každý občan členské země Evropské unie získává zároveň občanství unie, a tak získává možnost obracet se formou petice k Evropskému parlamentu, získává též právo volit a být volen do obecních zastupitelstev nebo Evropského parlamentu kdekoliv v Evropské unii, kde dlouhodobě pobývá. - Ptám se, jestli tento fakt nějak komplikuje situaci českých občanů, a musím odpovědět "ne, právě naopak".
3. Bude ustavena funkce ministra zahraničních věcí Evropské unie, který bude zároveň místopředsedou komise. Ten by mohl sehrát určitou koordinačně sjednocovací roli a zabránit tak v budoucnu fiasku evropské zahraniční politiky, jak se stalo zcela nedávno v případě konfliktu v Iráku. Národní stát si samozřejmě ponechává v této oblasti právo veta, i když já osobně, a berte to jenom jako můj osobní názor, si v nedaleké budoucnosti umím představit i v této oblasti hlasování kvalifikovanou většinou. - Musím se opět zeptat, jestli ustavení ministra zahraničí EU nějak ohrožuje roli České republiky na mezinárodní scéně, a musím si opět odpovědět, že ne.
4. Výrazně se zvětšují pravomoci Evropského parlamentu, který bude se svými 736 poslanci spolurozhodovat s Radou ministrů Evropské unie. Jak známo, Evropský parlament je nejdemokratičtější instituce Evropské unie, protože jako jediná je přímo volena občany zemí Evropské unie. Od příštího roku tuto výsadu budou mít i občané České republiky. - Ptám se, jestli toto je moment, pro který bychom měli proti návrhu ústavy brojit, a odpověď je, jak je již z výše zmíněného jasné - není, právě naopak.
5. Zvětšuje se hlasování kvalifikovanou většinou na úkor hlasování jednomyslného. Nevidím v tom žádný problém. Je přece zcela zřejmé, že něco jiného je způsob hlasování uvnitř seskupení o šesti členech, něco jiného o patnácti členech a něco jiného o dvaceti pěti členech.
Pokud si neklademe za cíl další postup evropské integrace zastavit či zvrátit, pak s čím dále častějším hlasováním kvalifikovanou většinou musíme souhlasit. Vždyť ve všech orgánech Evropské unie bude mít, a mnohdy již dokonce má, Česká republika svého zástupce a svůj hlas. Ano, síla našeho hlasu se nám může jevit malá, ale naprosto přesně odpovídá a bude odpovídat celkovému počtu obyvatel Evropské unie. To je nezpochybnitelně spravedlivé kritérium. Podle mého názoru neexistuje spravedlivější. A už vůbec nemluvím o tom, že přibližně dvojnásobná, než by odpovídalo počtu obyvatel, je síla množství poslanců České republiky v Evropském parlamentu.
***