(10.40 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Model financování evropské integrace se nemění. A společná zahraniční politika, o které se mluví, neznamená do budoucna, že dojde k unifikaci zahraniční politiky, ale že dojde ke koordinaci zahraniční politiky, neboť ten nový představitel společný, jestli to bude ministr zahraničních věcí, nebo jak se ta osoba bude jmenovat, o to se ještě vede debata, tento člověk bude vykonávat vůli Rady, tedy opět kolektivního orgánu, kde jsou zastoupeny všechny členské státy Evropské unie.
Když už mluvíme o tomto ministrovi zahraničních věcí, dovolím si připomenout, že to nebude nová funkce, která by dnes v Evropské unii nebyla, protože dnešního dne je stav takový, že Evropská komise má komisaře pro vnější vztahy a má také vysokého představitele Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku. My uděláme jedinou věc - že tyto dvě osoby sloučíme v osobu jednu. To znamená, že bude jedna osoba, která bude splňovat obě dvě kapacity, které dnes vykonávají osoby dvě - Javier Solana a Chris Patten. Ani v tomto případě nedochází ke komunitarizaci, unifikaci společné zahraniční politiky Evropské unie, ale jenom pouze k úzké koordinaci.
Důležité je také i občanům znovu sdělit, že nová smlouva, o které diskutujeme, dává možnost z Evropské unie vystoupit. Pan premiér to už ve svém projevu řekl, že to je možné. Já na to upozorňuji znovu. To je pro ty, kteří mají strach, že nezvládnou žití v Evropské unii, tak je tady šance, že bude možné také z Evropské unie vystoupit.
Česká vláda připravila úvodní mandát pro Mezivládní konferenci. Byli jsme kritizováni, že otevíráme debatu až nyní. Tato debata je ta, která byla iniciována poslanci ODS.
Chci tu sdělit, že postoj naší vlády je takový, že chceme, aby úvodní mandát diskutovala Poslanecká sněmovna, a o tom jsme byli přesvědčeni od samého počátku, že to je nesmírně nutné ve chvíli, kdy vláda mandát projedná, protože má diskutovat mandát vlády, byť úvodní, ale mandát vlády. Aby bylo o čem diskutovat, tak vláda úvodní mandát přijala a tento úvodní mandát budeme doufám dnes i při diskusi podstatně probírat. Než došlo k této debatě v Poslanecké sněmovně, připomínám, že celý problém Mezivládní konference a ústavní smlouvy byl důsledně diskutován v integračních výborech, v zahraničních výborech obou dvou komor Parlamentu. Proběhlo reflexní fórum expertů z akademické a politické obce. Vedl se velmi hluboký dialog nad tématem, které diskutujeme, a doufejme, že to, co jsme si odnesli z těchto debat, obohatí také naši debatu, aby naše debata byla konstruktivní, demokratická a směřovala ku prospěchu České republiky.
Jaké jsou tedy priority české vlády tváří v tvář probíhající Mezivládní konferenci?
Především obecně chceme, aby žádný orgán Evropské unie se nevychýlil ve své moci vůči jinému klíčovému orgánu Evropské unie. Tím myslíme vztah mezi Evropskou radou, kde zasedají hlavy států, Evropskou komisí, což je exekutivní a legislativní orgán Evropské unie, a Evropským parlamentem. Chceme, aby zůstala tato situace vybalancovaná, aby žádný z těchto orgánů nepřevýšil. To je obecný přístup číslo jedna.
Obecný přístup číslo dva znamená, že chceme, aby bylo spravedlivé obsazování těchto orgánů, aby všechny členské státy měly rovný přístup k výkonu funkcí v těchto orgánech.
Pokud jde o Evropský parlament, to je v rukou voličů. To rozhodnou voliči, protože budou volby do Evropského parlamentu. To je demokratický proces, který my všichni budeme respektovat a takto bude obsazen Evropský parlament.
Pokud jde o Evropskou komisi, tam chceme, abychom měli rovné zastoupení ve smyslu, že každá země bude mít svého komisaře a každý komisař bude mít rovná práva v Evropské komisi, to znamená právo hlasovací, a bude plnohodnotným evropským komisařem. Protože znalci problému vědí, že navrhovaná smlouva počítá s tím, že po roce 2009 by se toto změnilo, že by bylo pouze patnáct komisařů s plným hlasovacím právem a zbývající komisaři by neměli plnohodnotné hlasovací právo. Tady argumentují i velké státy jako Německo, že i to je ústupek, protože říkají, že bude-li štíhlá Evropská komise, tak také bude období, kdy Německo nebude mít komisaře s hlasovacím právem. Ale obecná vůle, převažující vůle, většinová vůle v Evropském parlamentu, ale nejenom v Evropském parlamentu, v Evropské komisi, ale především mezi členskými a přistupujícími zeměmi, je v tom, že má být zachováno pravidlo, že každá země má právo nominovat jednoho komisaře a že všichni komisaři musí mít stejné hlasovací právo. O toto budeme zápasit proti těm, kteří si to nepřejí. Doufám, že i v tomto smyslu v Evropské unii uspějeme.
Další orgán, o kterém jsem se zmínil, že má být vyrovnaný vztah, je Evropská rada. V Evropské radě zasedají hlavy vlád a hlavy států. Je to klíčový orgán, který zásadně určuje politiku Evropské unie. To je námitka proti věčně opakovanému pseudoargumentu, že rozhodují něco úředníci v Bruselu, že rozhoduje tato Evropská rada. Tato Evropská rada může rozhodovat jednomyslně, nebo na základě kvalifikované většiny. Spor se vede o to, kde má být jednomyslné rozhodování a kde má nastoupit rozhodování kvalifikovanou většinou.
Pokud jde o jednomyslnost, určitě se to bude vždycky týkat rozšíření finančního rámce, jak jsem řekl, přenosu kompetencí na evropské orgány. Budou to možná ještě další oblasti, kde se udrží ještě konsensus, to znamená princip jednomyslnosti. Ale protože Evropská unie je unií, kde bude fungovat 25, respektive 27 členských států, není chybou rozšíření kvalifikované většiny. Není chybou, protože já si to představuji, jak se často říká, že Evropská unie se buduje jako evropský dům. Když si vezmeme obraz domu, který je ve spoluvlastnictví všech těch, kteří tam bydlí, tak samozřejmě se mohou spoluvlastníci dohodnout, že zásadní otázky, jestli dům se rozšíří, jestli se něco přistaví, že musí být dohodou všech. Ale všichni spoluvlastníci mají společné prostory, společný dům a musí se o něj starat. Nechci, abychom se dočkali toho, že v takovémto domě budeme terorizováni jedním nájemníkem, který bude říkat - to je proti mému národnímu zájmu, nechť to zaplatí Horák, protože má větší byt, nebo Nováček, protože je bohatší. Já chci, aby v tomto případě, půjde-li o běžný chod, o fungování Evropské unie, se zachoval princip kvalifikované většiny. Co sleduje vláda v této kvalifikované většině? Sleduje to, aby se posílila role malých a středních států. To znamená, že chceme, aby neplatila dosud navrhovaná formule, že ke kvalifikované většině musel být návrh poloviny zemí a 60 % obyvatelstva, protože to pomáhá velkým státům, ale chceme, aby tato formule byla 60 % států a 60 % obyvatelstva. To znamená, aby se tím posílila výrazně i role malých a středních států.
Další prioritou, kterou česká vláda má, a je to ve vašem dokumentu, který vám byl rozdán, je evropská bezpečnostní a obranná politika. Pokud jde o společnou bezpečnostní politiku, to už je vtěleno do původních smluv, které jsem citoval v minulosti, a jde o otázku budování společné obrany. Náš postoj, který bude naše vláda zastávat, je, aby tyto kroky zatím šly cestou nezávaznou, aby se nevytvořila hlavně nějaká pevná jádra. A pokud by se měla vytvořit pevná jádra užší spolupráce, potom nechceme, aby to bylo na vůli pouze třetiny států, ale aby k této užší spolupráci bylo potřeba nejméně poloviny členských států, tedy 50 %. I tím se posiluje role malých a středních států.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, bude posílena i role národních parlamentů, našich parlamentů, protože národní parlamenty dostávají nově pravomoc ke kontrole dodržování subsidiarity v průběhu tvorby evropské legislativy. To je důvod, proč my ještě budeme chtít posílit roli našich parlamentů ještě dále, aby i otázka přenosu od jednomyslného hlasování k většinovému byla také podmíněna souhlasem všech parlamentů jednotlivých členských států.
***