(10.30 hodin)
(pokračuje Špidla)
A také sděluji, že vzhledem k tomu, že tato otázka je otázkou vážnou, hlubokou a podstatnou, že se vláda České republiky v rámci tohoto zákona obrátí na lid České republiky s žádostí o vyjádření k předloženým ratifikovaným dokumentům.
Dámy a pánové, pokračujeme v debatě, která je závažná. Je to debata, která od všech účastníků bude vyžadovat chladné myšlení, čisté srdce a schopnost překonávat své ideologické předsudky a omezení. Předpokládám a doufám, že takováto debata bude, že skutečně bude hodná významu tohoto problému a této otázky.
Dámy a pánové, evropský projekt a budoucnost České republiky je příliš závažným tématem, abychom jej učinili předmětem mělké a povrchní debaty. Vláda považuje za samozřejmé, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky bude v pravidelných intervalech, to znamená při každém řádném zasedání sněmovny, informována o postupu Mezivládní konference, o politické situaci a problémech, které se v souvislosti s Mezivládní konferencí řeší.
Dámy a pánové, Evropa v roce 1945 se rozhodla vydat postupně cestou, která byla pak zřetelně vyjádřena v roce 1957 nahrazením politiky rovnováhy sil politikou integrace. Tato politika zajistila evropskému kontinentu mír a prosperitu. Je naší odpovědností po této cestě pokračovat, protože pokud bychom ji opustili a vrátili se k oné politice rovnováhy sil, je více než jisté, že by se minulost Evropy stala naší budoucností.
Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já děkuji za úvodní slovo předsedovi vlády Vladimíru Špidlovi a žádám ministra zahraničí Cyrila Svobodu, který je také pověřen vládou, aby uvedl tento bod. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, proces integrace Evropské unie prošel určitými stadii, myslím tím proces vlastní integrace. První krok bylo vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1951. Druhý krok se stal v roce 1957, kdy vzniklo Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii, tzv. Euratom. Třetí krok byla Smlouva o Jednotném evropském aktu, kterým vznikl jeden společný trh v roce 1985. Maastrichtská smlouva znamenala další integraci, totiž založila možnost vzniku ekonomické a měnové unie, tzv. euro, to znamená tuto nejvyšší formu integrace. Amsterodamská smlouva založila novou ochranu hranic a systém této ochrany, tzv. schengenskou spolupráci.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, toto je vrchol integrace. Integrační proces politický a ekonomický skončil prozatím v tomto momentu. A následující smlouvy, které následovaly poté, tzn. niceská smlouva a smlouva, kterou dnes diskutujeme, nejsou smlouvami ze své podstaty integračními, ale smlouvami, které mají velký význam z jiného důvodu, totiž připravují Evropskou unii, aby mohla fungovat pro 25, resp. 27 nových členských států. To znamená, že první námitka, že smlouva, kterou...
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím poslance, aby se ztišili a věnovali pozornost úvodnímu slovu pana ministra.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: …to znamená, že smlouva, kterou dnes diskutujeme, není smlouva ve své podstatě smlouvou integrační, protože naši občané svobodně a demokraticky v referendu řekli ano vstupu do Evropské unie ve vrcholu současné integrace, která v Evropské unii je. Smlouva, kterou diskutujeme, je smlouva, jak jsem řekl, která připravuje Evropskou unii, aby mohla fungovat po masivním, robustním a jedinečném rozšíření, protože jde o rozšíření mimořádně velké.
Této smlouvě, kterou diskutujeme, totiž ústavní smlouvě, předcházel Konvent, zase mimořádné shromáždění, kde i my jsme měli své zástupce. Měli jsme tam zástupce za Poslaneckou sněmovnu pana poslance Zahradila, pana senátora Zieleniece za Senát a státního tajemníka Jana Kohouta za vládu. Je zajímavé, že až dosud neproběhla žádná zpráva v Poslanecké sněmovně o působení našich zástupců v Konventu, o tom, jaké návrhy probíhaly, jaká byla naše reakce, co jsme prosazovali nebo neprosazovali a jak věci dopadly, protože v tomto Konventu se připravil základní dokument pro naši debatu. Evropská rada v Soluni řekla: Konvent je solidní základ pro Mezivládní konferenci. To byl kompromis mezi dvěma přístupy, mezi přístupem na straně jedné, že to, co bylo dohodnuto v Konventu, platí jednou provždy a už se mohou pouze udělat jazykové, popř. právní korektury, ale na obsah se nesahá, oproti druhému názoru, který říkal, že Mezivládní konference může otevřít ještě mnoho dalších otázek. Kompromis je, že Mezivládní konference otevře některé otázky, na kterých bude shoda mezi všemi členskými státy Evropské unie, aby byly otevřeny, a o těchto otázkách se povede debata a o těchto otázkách samozřejmě také Mezivládní konference rozhodne.
Proto je důležité znovu zopakovat, že tento text, který máme k dispozici, nepřevádí sám o sobě žádné nové kompetence na žádný orgán Evropské unie, ale reflektuje stávající stav věcí, protože i některé kompetence byly dnes prakticky vykonávány některými orgány Evropské unie a nebylo to podchyceno ve vlastním ustavujícím základním textu, takže poctivě je třeba říci, že to, co dnes náleží orgánu Evropské unie, vychází z integračních kroků, které proběhly dříve, než proběhlo referendum v České republice, a dříve, než tato smlouva byla předložena. Nové kompetence na nadnárodní - to znamená na evropské - instituce lze přenést jen za souhlasu všech členských států.
Jsou tady dvě varianty. My budeme usilovat o to, aby variantou bylo, že musí vždycky proběhnout ratifikační proces v každém členském státu. Je samozřejmě i přiložen návrh, že to bude záležet na jednomyslném rozhodnutí Evropské rady, to znamená hlav států a hlav vlád. Ale v každém případě přenášení kompetencí bude vždycky založeno na souhlasu všech.
Daně, hospodářská politika, sociální politika zůstávají ve sféře členských států. Školství, zdravotnictví a kultura také zůstávají v pravomoci národních států.
***