(22.00 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Měl možnost si vybrat. Schopným nástupcem by byl příslušný arcivévoda, který byl otcem Františka Josefa I. Byl možná příliš schopný, a tak se František I. rozhodl, že vybere morálně zdatného Ferdinanda Dobrotivého, a dal mu přednost. Když Ferdinand přišel k jeho úmrtnímu loži, říkal mu: Ferdinand, já se odebéřu ke svým vznešeným předkům a ty budeš vládnout. Ale to ti povídám, žádnou novotu v říši nesmíš trpět a zejména ne železnici. To je ďáblův vynález.
Musím říci, že podobný vztah má dnes tato vláda k internetu. (Smích v sále.) Zdražuje přístup k internetu. Ale abych nepřeháněl. Stalo se, že Ferdinand Dobrotivý vládl a železnice nebyly. Ale díky pomoci Rothschildů se stal prezidentem dvorské komory, jakýmsi ministrem financí, předchůdcem pana ministra Sobotky, jistý Kübeck z Jihlavy, trochu dál od jihomoravských krajů.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Je to pořád o důvěře vládě, pane poslanče?
Poslanec Miloslav Ransdorf: Chtěl bych říci, že změnila osud rakouského mocnářství jedna prostá žena, matka Kübecka, která mu posílala pravidelně vajíčka. (Smích v sále.) Spousta se jich rozbila, a tak mu psala: Milý Jindříšku, zase se rozbilo tolik vajíček a já jsem ale slyšela o vozech, které jezdí na železe, a tam se to nerozbije. On si řekl: Ano, železnice, ty nemáme, císař je nechce. Jak to změnit? Měl lstivou školu Rothschildů, koupil anglický model železnice, vzpomněl si, že jeho veličenstvo má rádo hračky, že bylo nemocí oslabeno, a předvedl anglický model železnice. Jeho Veličenstvo bylo nadšeno, tleskalo ručičkama. Lstivý Kübeck řekl: Vaše Veličenstvo, stačí váš jediný podpis, a nebudete mít desítky nebo stovky, ale tisíce takových hraček a větších. Císař podepsal, a tak byl založen pozitivní vztah Habsburků k železnicím. Stavěly se a Habsburkové měli zejména rádi tunely. (Smích v sále.) Ti, co jsou ze severní Moravy, vědí, že např. u Hranic na Moravě dělala trať velký oblouk, aby mohli najít tunel. Dnes se tam pěstují žampiony.
Naše otázka zní: Dámy a pánové, co máme dát této vládě, aby dělala rozumnou politiku? Co máme dát této vládě, aby Vladimír Dobrotivý dělal politiku, ke které se zavázal ve vládním prohlášení a předvolebních slibech? To je těžký úkol.
Abych mu porozuměl, vydal jsem se na Novotného lávku, kde měl přednášku o reformě veřejných financí. Zjistil jsem, že pan premiér a ekonomická věda jsou dvě disjunktní množiny. Suma jeho moudrosti se dala shrnout do výroku, který parafrázoval Napoleona. Já ho radši řeknu tak, jak to řekl Napoleon: (Citace ve francouzském jazyce.) "Člověk se angažuje, a pak se uvidí." Této napoleonské reminiscenci ještě scházelo to, aby řekl, že se na něj a na jeho vládní sestavu dívá čtyřicet století, a aby připojil onen proslavený výrok: Oslové a učenci doprostřed. Nicméně i když po Napoleonovi a jeho válkách minimálně zbyl koňak Napoleon, koňaku Špidla se asi nedočkáme.
Musím říci, jestliže ODS se odlišuje tím, že učinila Rusko naším vzorem svým požadavkem rovné daně, sociální demokracie a její kolegové šli dál, protože učinili naším vzorem Slovensko. Dovolávají se ho v případě oné reformy veřejných financí a já si myslím, že naším vzorem by spíše mělo být malé Finsko, které řešilo obrovskou nezaměstnanost a ekonomický propad začátkem 90. let.
Co jsou problémy české ekonomiky dnes. Výpadek akumulace po celá 90. léta, špatné instituce, nevyhovující legislativa, soudy, které nekonají, 442 tisíc neuzavřených případů, z toho 77 tisíc případů nad tři roky, nízká exportní výkonnost naší ekonomiky, špatná podniková kultura, nízká míra přidané hodnoty, která je osminová proti Švýcarsku, a ohromný pokles pracovních míst během celých 90. let. Jestliže pan premiér ještě v roli ministra odpovědného za sociální politiku připravil národní akční plán zaměstnanosti, přineslo to nějakých 40 tisíc pracovních míst, což je nic proti potřebě, která existuje. A tak přicházejí s konceptem reformy veřejných financí, která ilustruje, dámy a pánové, heslo jednoho římského autora Statia, který pravil: Krátká vláda nešetří lid.
Myslím si, že úspěšné reformy neodírají obyčejné lidi, ale mění strukturu ekonomiky. Tak to bylo v případě 19. století v Dánsku a bylo to i ve Finsku ve století dvacátém od roku 1990 až 1991. Naopak Japonsko, které promrhalo obrovské množství prostředků v konzervování už existující ekonomické struktury, se dnes potýká s velkým sumárním dluhem. Myslím si, že zdroje pro přeměnu struktury ekonomiky lze hledat v zahraničních investicích, v racionalizaci veřejné správy, v jiné struktuře veřejných výdajů, a ne ve škrtech. Škrty ještě nikdo nezbohatl.
Převaha restriktivních opatření povede přitom, jak k nám prosakuje deflace ze západní Evropy, k zúžení domácího trhu, povede k poklesu agregátní koupěschopné poptávky, k tomu, že se zredukují nadějná a velice progresivní odvětví. Jestliže to někdo nechápe, jak se zdá v případě pana premiéra, musím říci - komu není rady, tomu není vzájemné hospodářské pomoci, a proto škrtá výdaje.
Pan premiér Špidla jako kdyby byl žákem Václava Klause. Připomínám výrok Václava Klause ze začátku 90. let, kdy se rozjížděla jiná reforma. Říkalo se nám, že není alternativa, že není čas diskutovat o alternativách. Tehdy řekl: "Ani v přestávce mezi golfem a tenisem nezapomínám na své ostravské horníky a hutníky." Rozdíl je jen v tom, že pan premiér dnešní nehraje golf a tenis, ale běhá.
Pokud jde o zahraniční politiku, abych přítomného pana vicepremiéra potěšil. Myslím, že není sporu o tom, že evropská integrace je potřebný, logický a přirozený proces. My chceme, aby svět byl multipolární, a jediná cesta k tomu je opravdu efektivně fungující integrovaná Evropa. To je v pořádku. Ale nám jde o kvalitu evropského integračního procesu,o kvalitu přípravy České republiky na vstup do Evropské unie.
***