(22.10 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Nám jde také o to, aby občané nikdy v budoucnosti neměli pocit, že byli oklamáni a podvedeni tak, jak se to stalo ve Švédsku, kde vláda soustředila kampaň jenom na to, aby je zmasírovala, zmanipulovala, a pak se diví dnes politická reprezentace, že většina Švédů je zklamaná, a dnes by nějakých 25, 35 %, kdyby došlo k opakování hlasování, hlasovalo pro vstup do unie. Je třeba říci vždycky relevantní fakta, pravdu, to, co je správné, čeho se obáváme, pro i proti.
Pokud jde o některá rozhodnutí, tak samozřejmě chci říci, že - a to bude blízké panu vicepremiérovi vzhledem k jeho světonázorové orientaci, když tady ocituji myšlenku, kterou se řídí dlouhodobě římskokatolická církev - pravda je dcerou času. V případě války v Iráku se ukázalo, že pravda opravdu byla dcerou času. Když jsme tady říkali, co se v Iráku stane, a na Blízkém východě, skutečně se to stalo. Nebyli jsme žádní nepřátelé, řekl bych, demokratických hodnot. My nelitujeme pádu Saddáma Husajna, ale domníváme se, že západ i samy Spojené státy se dostaly do pasti. A jestliže tady někdo, jako například kolega Rouček, hovoří o své sympatii k americké demokracii, já nejsem proti americké demokracii. Já jsem se na rozdíl od mnoha jiných zabýval demokratickými tradicemi Ameriky a napsal jsem knihu o vzniku americké ústavy. Ale chci říci, že bychom i v zájmu Spojených států měli bránit diskreditaci západních hodnot a naší civilizace nějakými neodpovědnými dobrodružstvími.
Chtěl bych říci, že jsem člověk, který pozitivně ocení všechno pozitivní, co se stalo v jednotlivých vztazích se státy, které tu kolega Rouček jmenoval. Ale mrzí mě, že jenom dva státy například na minulém zasedání Valného shromáždění OSN tam měly náměstka ministra zahraničních věcí. Pan ministr mě opraví, pokud se mýlím. Byla to Česká republika a Kiribati. Česká diplomacie jako kdyby preferovala bilateralismus na úkor multilateralismu. My se domníváme, že propletenost, svázanost, komplexnost dnešního světa vyžaduje důraz na multilateralismus. Přiznávají to dnes i samotné Spojené státy a zajímavé je, že ti, kteří měli být potrestáni, dnes jsou opět váženými spojenci.
Jak napsal časopis Stern, měl velký materiál o zajímavé změně v americké politice, o Bushovi - Vom gross Maul zum Bittsteller, Od velké huby k prosebníkovi. Dnes chtějí po těch, kteří měli být potrestáni, peníze a vojáky. Uvidíme. Ale jak v oblasti reformy veřejných financí, tak v oblasti zahraniční politiky si myslím, že by nás nikdo neměl tlačit ke zdi a říkat, že nejsou alternativy. I v případě války v Iráku alternativa byla. Byla alternativa, pane ministře - otevření Iráku humanitárním, kulturním, ekonomickým stykům. A tento klientelistický režim, který už byl jenom tenounkou slupkou, kdy ani strana Baas nehrála žádnou roli, by se byl při tomto otevření velice rychle zhroutil. Dnes máme zemi, která je zchaotizovaná a kde si otevřeně přiznávají i sami nositelé správní autority, že si s tím nevědí rady a nevidí východisko ze slepé uličky. Je špatné, jestliže vláda, která má jako nejsilnější stranu sociální demokracii, se začíná podobat Margaret Thatcherové v době její vrcholné slávy, která si vysloužila přezdívku TINA, což je anglická zkratka jejího oblíbeného rčení "there is no alternative", není žádná alternativa. Podobně si dnes počíná tato vláda.
Myslím si, že zajímavé bylo tvrzení pana ministra Sobotky, že v České republice není krize. Jinak to bylo rétoricky velice dobré vystoupení, přiznám. Připomíná mi v něčem generálního tajemníka Urbánka (velký smích a potlesk v sále) ze stejného kraje, který v době, kdy celá republika si myslela něco jiného, tvrdil, že situace je sice složitá, ale svých zásad a také milice se nevzdáme. Chtěl bych říci, že jestli tedy není krize to, že je desetiprocentní nezaměstnanost, že se zadluženost obcí, což je tikající bomba, podle některých odhadů blíží až k 60 miliardám, že podíl podniků, které pracují se ztrátou, představuje asi třetinu, jestli máme takové problémy, řekl bych, s fungováním celého systému zdravotnictví, sociálním systémem - jestliže toto není krize, pak už nevím, co by měla být krize. Vysvětlete to občanům, kteří opravdu se bojí o zachování své lidské důstojnosti, když vaše plánovaná reforma veřejných financí je vystaví byrokratické aroganci a šikaně. Přijdou na úřad a zaplatí, přijdou na jiný úřad a znovu zaplatí, tak jako to kdysi bylo v případě Husa, který říkal v Betlémské kapli: chceš pohřbít, zaplať, chceš sňatek, zaplať, chceš se očistit od hříchů, zaplať. Tak postupuje sociálními demokraty vedená vláda.
Myslím si, že lidskou důstojnost je třeba bránit, a to je centrální hodnota pro naši stranu, pro Komunistickou stranu Čech a Moravy, bez ohledu na to, že naši předchůdci se v minulosti proti tomu velmi a velmi prohřešovali, a to je tady třeba i otevřeně přiznat. My jsme se z dějin poučili a nikdy už nedovolíme, aby se tyto věci prostě vracely. Jestliže ministr Sobotka tedy říká, že lidem se v podstatě dobře žije, připomíná Marii Antoinettu, která když jí říkali, že lidé v Paříži nemají chléb, s údivem řekla: A proč nejedí koláče? Má důstojný příklad v osobě bývalého prezidenta Václava Havla, o kterém řekl právem básník a zpěvák Karel Kryl, že nikdy nepochopil dělnickou třídu, tak on kdysi řekl, když se ho ptal jeden z novinářů, zda u nás není krize, řekl: Jaká krize? Když mám méně peněz, nekoupím si lampu za dvacet tisíc, ale jenom lampu za patnáct tisíc. - Tak se vlastně přistupuje k problémům v naší zemi.
Samozřejmě nechci kolegy z ODS vůbec hájit, myslím si o tom, co proběhlo u nás v případě ekonomické reformy v devadesátých letech, že to je nová ekonomická, sociální a kulturní Bílá Hora. Když si přečteme Bílkovu knihu o dějinách konfiskací, tak tam najdeme zajímavé paralely. Chci říci kolegům ze sociální demokracie, když říkali, že oni nenesou na chodu bank vůbec žádný podíl, že byl jeden ředitel banky, myslím, že to byla Investiční a Poštovní banka, on byl kdysi členem ekonomické komise jedné významné politické strany. Kterápak politická strana to byla, pane ministře Sobotko? Já vám pomůžu s pamětí - byla to sociální demokracie.
***