(21.10 hodin)
Poslanec Jan Zahradil: Pane předsedající, já bych rád vaším prostřednictvím panu poslanci Holáňovi sdělil, že když jsem panu místopředsedovi vlády Marešovi vysvětloval, že den poté půjde do práce, tak jsem tím neměl na mysli, že půjde do práce na Úřad vlády. Já jsem tím měl na mysli, že půjde skutečně do práce. (Smích.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Ouzký se ještě hlásil.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji vám, pane předsedo. Chtěl jsem jenom sdělit, že po vystoupení pana kolegy Holáně, po jeho počtářském extempore jsem pochopil, proč je jeho strana u vlády. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, já jenom, abyste měli představu, jak na tom jsme, tak vám pro inspiraci sdělím, že sociální demokracie stáhla z kluziště čtyři bojovníky a mám tady šest přihlášek. Nyní je na řadě pan poslanec Walter Bartoš a pak pan poslanec Milan Cabrnoch. Takže je tady ještě šest písemných přihlášek.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, již samotný fakt, že zhruba po roce vládnutí je podruhé předmětem jednání této sněmovny hlasování o důvěře vládě, signalizuje něco nezdravého v tomto státě. Nejde jen o to, že tato vláda k prosazování vlastních záměrů má jen nejtěsnější parlamentní většinu. (Neklid a hluk v sále. Poslanec Bartoš se obrací na předsedajícího.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych vás rád požádal, abyste si uvědomili, že je poměrně pozdní hodina, ale naše jednání prostě pokračuje. Má-li být regulérní a nemá-li se měnit v něco jiného než zasedání sněmovny, tak vás prosím, abyste nerokovali tady v jednací síni, abyste ji opustili. Prosím i pana ministra Svobodu, který nejde dobrým příkladem, úplně v čele sněmovny. Prosím vás, abyste umožnili panu poslanci vystoupení.
Poslanec Walter Bartoš: Děkuji panu ministru zahraničí, že mi dovolil, abych mohl vystoupit.
Takže účelově vzniklá koalice sice tady demonstruje jakousi jednotu, ale ve skutečnosti je názorově velmi nesourodá, a dokonce uvnitř vládních stran existují zřetelné a výrazné názorové rozdíly, jak vlastní vize a předvolební sliby realizovat. Různorodé jsou evidentně také osobní motivace jednotlivých členů vlády, proč ve funkcích setrvávat. Stále je ale zřetelnější to, že nejméně pravděpodobnou motivací je vykonat něco pro aktivní, pracovité a poctivé lidi České republiky. A tak se nemůžete, milí kolegové z vládní koalice, divit, že už po roce vládnutí se této vládě podařilo přesvědčit více než čtvrtinu poslanců, že způsob a efekty vládnutí jsou pro občany této země natolik neužitečné, ba co hůř, jsou škodlivé, že kdyby se zákonnými prostředky ani nepokusili stav vyslovením nedůvěry zvrátit, byli by v důsledku spoluviníky stavu, jejž lze jen s mírnou nadsázkou označit jako cestu od nesmělých úspěchů k smělým neúspěchům.
V těchto souvislostech proto rozhodně nejsou na místě výroky premiéra Špidly o zbytečném hlasování, o zbytečné ztrátě času, či nemístné, samolibé výroky zaznívající v kuloárech, že vyslovení nedůvěry dokážeme rozdílem jednoho hlasu přehlasovat. Již samotný fakt, že návrh na vyslovení nedůvěry vládě byl vysloven více než čtvrtinou poslanců, by měl zodpovědnou vládu minimálně vést k zamyšlení sama se nad sebou. Pokud by k podobné a upřímně míněné sebereflexi došlo, možná by si nejeden koaliční politik musel přiznat, že i když k počáteční motivaci sestavení pravolevého slepence byly možná bohulibé úmysly, praktické výsledky vládnutí jsou víceméně tristní.
To, že vláda svými praktickými činy škodí všem poctivým, pracovitým a odpovědným lidem, je naprosto evidentní a zřejmé. Zřejmé je i to, čemu a jak vláda prospívá. Nastolený styl vládnutí jde k duhu byrokracii, generuje růst počtu úředníků, např. na ministerstvu školství, i růst jejich moci nad občanem. Takové prostředí pak je tou nejvhodnější živnou půdou pro profit obratných spekulantů a mistrů ve zneužívání veřejných prostředků.
Stále četněji a zřetelněji se ukazuje, že tou nejlepší kvalifikací a nejlepším doporučením k získání výhod, prebend, ale i obyčejného razítka je mít na správných místech správné kamarády a známé, případně disponovat pověstnou obálkou. Takové vládou nastolené prostředí je v důsledku vlastní příčinou zadlužování, neboť plodí neefektivity všeho druhu a je podhoubím pro korupci.
Na počátku byly sliby o tom, co všechno vláda zajistí. Zajistí zdravotní péči a vzdělání zadarmo, veřejnou správu, která bude službou občanům, růst platů, rozsáhlé sociální podpory, jen samé výhody, vyplývající z našeho vstupu do Evropské unie, a mnohé další. Namísto splnění všech těchto růžových snů je občan konfrontován s nepořádky, růstem byrokratické arogance a současně požadavkem, aby to byl on, kdo to všechno přímo nebo nepřímo zaplatí ze své peněženky.
Ale abych nebyl podezříván jen z obecných proklamací, pokusím se ukázat na oblast školství, která je dokonce ve vládním prohlášení deklarována jako priorita. Jak tato vláda svojí neschopností škodí? Co vláda slíbila a jaký je praktický výsledek jejího ročního působení?
Dámy a pánové, slib číslo 1 ve vládním prohlášení - usilovat o navýšení podílu kapitoly školství na výdajích státního rozpočtu. Musím konstatovat - nic se nezvyšuje. Vážená vládo, kam se hrabete na tolik vámi kritizované vlády Václava Klause, které dávaly na školství přes 5 % HDP a dosahovaly průměru zemí OECD! Vašich 3,7 % řadí náš stát v mezinárodním srovnání na úplný chvost. Ochota investovat do vzdělání tedy zůstává pouze na papíře.
Slib číslo 2 - zvýšit platy pedagogů na úroveň relativně srovnatelnou se zeměmi Evropské unie. Opět se nic nezvyšuje. Platy jenom kopírují průměrnou mzdu v tomto státě a v kombinaci se snahami ministerstva školství o platovou nivelizaci dochází k vyhánění mladých kvalitních kantorů a mužů ze školství. Přitom bez spokojených a dobře motivovaných učitelů nejde kvalitní vzdělání zajistit.
Slib číslo 3 - připravit zákon o vzdělávání. No to je úplně tristní. Právě ministerstvo školství je co do zákonodárné iniciativy vůbec nejslabším článkem celé vlády. Nepředložilo doteď vůbec nic. Takže když paní ministryně před hodinou a půl hřímala o prázdnosti ODS, tak by bylo dobré, aby si zametla před vlastním prahem. (Potlesk z pravé části jednací síně.) To, co existuje v předloze, která někde koluje po ministerstvu v pracovních verzích a týká se školského zákona, nikomu nevyhovuje. Proti jsou asociace školské, proti je asociace krajů, proti je pedagogická veřejnost. Možná to vyhovuje pouze ministerským zpracovatelům. Návrhy totiž dávají zelenou byrokracii a omezují právo volby těch, kterým by měl vzdělávací systém sloužit. Nemluvě o tom, že konzervují dnešní způsob plýtvání prostředky daňových poplatníků.
Slib číslo 4 - podpořit rozvoj regionálního školství. Vážená vládo, zeptejte se hejtmanů, v jakém stavu byly školy ministerstvem předány a s jakou podporou se setkávají. Ony vám to poví. A to nechci mluvit o aféře kolem takzvaného internetu do škol. Pravda, zdánlivě tato vláda za nic nemůže, to ti nehodní, co vládli před ní. Ovšem je to omyl, protože se jedná o ty samé lidi. Takže jediný efekt proklamované podpory regionálního školství - vláda všem vzkazuje: nějak si poraďte.
***