(20.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Tři strany vládní koalice tu odpovědnost na sebe převzaly. Je to jedno z možných řešení a je třeba tedy posuzovat, jak se toto řešení osvědčilo. Opozice říká - nejhorší vláda ze všech. Myslím, že na to není žádný objektivní metr. Prostě není objektivní metr. Já také nejsem žádný zvláštní řekl bych nadšenec z toho, co vláda dělá, sám jsem se k ní nejednou vyslovil kriticky, ale prostě beru situaci takovou, jaká je, a zdá se mi, že momentálně žádné lepší řešení není. Takže prostě berme situaci jaká je, ale zároveň si neuzavírejme cestu k tomu, abychom mohli lidem dokázat, že nás nevolili nadarmo, a že jsme s to vážně jednat o důležitých věcech a že jsme s to, když jde o zájmy státu, překonat naše stranickopolitické diference a případně se i dohodnout na kompromisních řešeních, protože parlamentní demokracie je na kompromisních řešeních založena.
Takže chápu jisté divadelní představení, jisté ohňostroje silných slov, ale otázka je, zda méně není více.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Prosím pana poslance Libora Roučka, který je... Já jsem si nevšiml pana poslance Doktora a poprosím pana Roučka, jestli by ještě chvíli posečkal, protože pan poslanec Doktor má asi faktickou poznámku.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji panu poslanci Roučkovi za to, že mi umožnil vystoupit s faktickou.
Chtěl bych na obsah vystoupení svého předřečníka říci, že jsem si s úctou vyslechl jeho úvahu, a pokusil bych se alespoň s částí jeho vystoupení souhlasit. Byť bych připomenul některým kolegům ze sociální demokracie, že jakkoli může být někomu příměr divadelní či jiný, týkající se dnešní diskuse, příliš příkrý či zvrácený, pak jejich bývalý předseda vlády chtěl oblékat své voliče do kůží členů ODS a v té době freneticky vytleskávali svého vůdce právě na půdě této Poslanecké sněmovny.
Já bych, vážený pane profesore, odvozoval daleko více úctu k voličům od konzistence názorů. A možná že celý problém dnešního hlasování spočívá právě v tom, že ten, kdo vede vládu, například v roce 1995, odpusťte, v roce 1996, 1997 říkal něco úplně jiného.
Přečtu vám obsah vystoupení Vladimíra Špidly na téma DPH: Hlasování o DPH je hlasování o rodinných rozpočtech. Daň z přidané hodnoty má jednu zvláštní vlastnost. Tuto daň platí konečný spotřebitel a to je ve svém principu daň, která dopadá v plné míře na obyčejné lidi. Dá se dokonce s jistou nadsázkou konstatovat, že je to daň, kterou platí chudí lidé. V celkové vládní koncepci daňové politiky, tedy vlády, která vládla v roce 1996, je zřetelně vidět, že směřuje k ulevování daňového zatížení právnických osob. Toto snížení se snaží vyrovnat zvyšováním daně z přidané hodnoty, kterou, jak už jsem uvedl, platí přímý spotřebitel. Je to další krok na cestě, která je podle mého názoru hluboce nesprávná. Je to další krok, který nenápadně snižuje soběstačnost tzv. nižších středních vrstev. Nárůst této daně bude znamenat, že zase o něco více lidí ztratí svoji sociální soběstačnost a že se dostanou do sociální sítě. Je to signál rozpočtového zoufalství a je nutné co nejintenzivněji a nejdůkladněji zalátat díry ve státním rozpočtu na úkor chudých lidí.
Ptáte se, jak komentoval váš premiér, tentýž člověk, přijetí daně z přidané hodnoty po přehlasovaném vetu prezidenta? Touto větou: "Přijetí novely zákona o DPH je nastartováním cesty k prosperitě."
(Potlesk v pravé části sněmovny.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Roučka, který je nyní na řadě.
Poslanec Libor Rouček: Vážený pane předsedo, vážená vládo, milí kolegové a kolegyně. Dovolte, abych zde v tuto pozdní hodinu zmínil pouze jeden aspekt naší debaty, a to je oblast zahraniční politiky, protože nejenom dnes, ale i v minulém týdnu bylo řečeno, že tato vláda škodí nejenom doma, ale i v zahraničí. Čili ve zkratce, podívejme se, jak je to s tou zahraniční politikou.
A začněme u Slovenska. Jak vypadají vztahy se Slovenskem? Jsou nejlepší, jaké jsme kdy měli. Za posledních pět let premiéři, ministři, dvakrát ročně se navštěvují, ty vztahy jsou velmi hluboké, velmi přátelské, velmi úzké. Jaké byly tyto vztahy, když zde vládla ODS, když zde vládl Václav Klaus? Premiéři obou zemí, jak víme, spolu nemluvili, oni se nenavštěvovali. Oni akorát bez souhlasu obyvatelstva, bez souhlasu Čechů, bez souhlasu Slováků, bez referenda rozdělili československý stát. (Potlesk v levé části sněmovny.) Takové byly vztahy mezi Čechy a Slováky za doby vlády ODS.
Posuňme se k dalšímu sousedu, a to je Německo. Nedávno zde byl na návštěvě spolkový kancléř Schröder a nejenom on, ale i mnozí pozorovatelé, mnozí novináři, němečtí novináři, prohlásili, že tyto vztahy jsou nejlepší, jaké kdy v historii byly. Zase - jaké byly tyto vztahy, když zde vládla ODS, když byl předsedou vlády Václav Klaus? Václav Klaus jako předseda vlády České republiky nikdy nedostal od Helmuta Kohla oficiální pozvání k návštěvě Německa. A takové byly česko-německé vztahy za vlády ODS.
Podíváme-li se do Polska, podíváme-li se do Rakouska, opět zjistíme, že za poslední rok, a nejenom poslední rok, ty vztahy se velmi zlepšily, ty vztahy dnes jsou bezproblémové, a pokud jde o Rakousko, je to hlavně zásluhou této vlády.
Vezmeme-li si naše sousedy jako celek, to znamená tu takzvanou visegrádskou čtyřku. Jak to bylo za vlády ODS? Žádná visegrádská čtyřka neexistovala, protože ODS nechtěla spolupracovat se svými sousedy.
A dnes nám ODS bude vyprávět, jak nedostatečně Česká republika hájí své národní zájmy. S kým by chtěla ODS hájit své národní zájmy, když se není schopna domluvit ani se svými sousedy?
Přejděme krátce na další země. Česká republika má dnes velmi úzké, velmi silné vztahy s Velkou Británií, s Francií, se zeměmi Beneluxu, s mnoha dalšími zeměmi. Jak ukázala nedávná návštěva premiéra Špidly do Spojených států, Česká republika má skvělé vztahy s jedinou supervelmocí na světě, se Spojenými státy. Co by za to mnohé vlády, mnozí prezidenti evropští například dali, aby se jim dostalo takové přijetí v Bílém domě, jako se dostalo premiérovi této země.
Od Spojených států a Kanady se přesuňme k Severoatlantické alianci. Česká republika je již čtyři roky členem Severoatlantické aliance. A jak ty čtyři roky ukázaly, je členem velmi spolehlivým, velmi silným, a stačí se na to zeptat jakékoli členské země. Až pojedete příště do Bruselu, zeptejte se na to. Ale vy jste obvinili tuto vládu, tuto sněmovnu, nebo část této sněmovny, že nedostatečně hájí zájmy České republiky v Bruselu, jak jste řekli, že spíš hájí zájmy Bruselu v České republice.
Čili připomeňme si, jak to bylo se vstupem České republiky do Evropské unie, jak to bylo s přípravou na tento vstup. Od roku 1998 za vlády Miloše Zemana Česká republika krok za krokem se připravovala na vstup. Vzpomeňme si na těch 30 kapitol, vzpomeňme si na ty desítky a stovky zákonů, na tu tzv. legislativní smršť, která se projednávala i na půdě této sněmovny. Každý měl možnost se k tomu vyjádřit. Každý měl možnost ovlivnit tvorbu těchto zákonů, a to i Občanská demokratická strana. Pokud vím, mnoho jste toho, kolegové, neovlivnili, kolegové z občanské strany, a moc návrhů jste nepodali.
***