(19.00 hodin)
(pokračuje Škromach)
Myslím si, že v této chvíli podobně jako už - myslím, že to byl pan poslanec Sládek, který vždycky, když byl přímý přenos, tak byl první u řečnického pultu. Ve chvíli, kdy měly přijít argumenty a kdy se mělo věcně diskutovat, tak najednou zhasla veškerá aktivita.
Já myslím, že tady byla i určitá dohoda v rámci organizačního výboru, která hovořila o tom, že budeme jednat do konce projednání tohoto bodu. Jestliže tady procedurálními návrhy se snaží poslanci ODS znemožnit jednání o tak důležitém bodu, který jsme nakonec podpořili a který se tady projednává, mám pocit, že poslancům ODS docházejí argumenty a že je budou zřejmě muset do rána nastudovat, aby vůbec mohli ještě s něčím vystoupit. Já doufám, že tyto argumenty mají a že budou schopni tuto diskusi vést.
Cením si přístupu klubu KSČM, který toto vnímá a chce tady pracovat. Jsme tady od toho, máme-li co říci a máme-li k čemu hovořit, tak jednejme. A myslím si, že jsme se k tomu odhodlali. Je potřeba víc věcných argumentů a méně emocí a méně takových scének, které tady předvádějí někteří kolegové.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Vykydal má náhradní kartu číslo 13. A mám dojem, že nejjednodušší bude, když o tomto návrhu budeme hlasovat. Prosím.
Pan místopředseda Langer stahuje svůj návrh na hlasování, takže hlasovat nebudeme a budeme se věnovat dále rozpravě.
Takže pokračujeme v rozpravě. Já se poněkolikáté chápu písemných přihlášek, kde jako první je přihlášen pan poslanec Václav Exner, dalším přihlášeným je pak pan poslanec Jozef Kubinyi. A prosím vás, abyste vytvořili panu poslanci Exnerovi aspoň trochu snesitelné prostředí, aby mohl promluvit. Prosím, máte slovo.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, členové vlády, dámy a pánové, Komunistická strana Čech a Moravy, naši voliči ani já osobně si rozhodně nepřejeme posun v naší České republice doprava. Ve volbách si to určitě nepřála ani většina českých voličů. Bohužel vývoj po volbách byl trochu jiný. Musím hned na začátku prohlásit, že ale modrá šance by se mohla stát nešťastným modrým údělem pro velice mnoho lidí. Ani tento směr není možné podpořit.
Přesto mi dovolte, abych prohlásil, že výsledky činnosti vlády od voleb v roce 2002 jsou nedostatečné. Pokusím se vás o tom přesvědčit na základě cílů a priorit, které si tato vláda po svém zvolení stanovila. Ano, stanovila si dvanáct priorit. Z nich si myslím, že díky také rozhodování občanů v referendu naplnila zcela to, že by Česká republika měla přistoupit do Evropské unie. S ostatními minimálně osmi je to výrazně horší. Dovolte mi, abych to připomněl.
Jednou z nich bylo zajištění bezpečnosti občanů a ochrany jejich životů, zdraví, práv a majetku. Bohužel rok 2002 ukázal v této oblasti zase zhoršení.
Další prioritou bylo rozvíjení sociálního státu a sociálního smíru. V této oblasti právě aktuálně asi těžko půjde mluvit o zlepšení. Situace v oblasti sociálního státu se nezlepšila a sociální smír právě na základě předložené reformy je spíše ohrožen, což ukázala vystoupení odborů v rámci jejich stanoviska k tomu, jak se věc vyvíjí.
O udržení hospodářského růstu hovořil před chvílí pan ministr Urban a já si myslím, že je dobře, že naše republika na tom není úplně špatně. Nicméně je nutné konstatovat, že i když bilance zahraničního obchodu se zlepšuje, stále trvá záporné saldo tohoto obchodu, a to po celou dobu od voleb. Aktuálně ke konci července bylo záporné saldo kolem jedné miliardy dolarů, což reprezentuje zhruba 30 miliard korun. Pravděpodobně do konce roku se opět přiblíží té loňské úrovni, protože konec roku bývá v tomto směru horší.
Mluvil také o tom, že je ta situace celkově se zlepšující. Také to je v průměru, zdá se, pravda. Ale bohužel stále přibližně více než 60 % domácností je na tom i po čtrnácti letech po zahájení transformace hůř než na konci 80. let. Z posledních průzkumů vychází, že chudých domácností u nás už je daleko více než sto tisíc a jejich růst bohužel dále pokračuje.
Pokud jde o další prioritu - intenzivní boj proti všem formám korupce - pak je nutné konstatovat, že v příslušných žebříčcích se stále Česká republika propadá k zemím, kde je korupce spíše rostoucí.
Pokud jde o všestrannou podporu vzdělávání, vědy a kultury, myslím, že zde můžeme oprávněně konstatovat, že se nedaří.
Pokud jde o postupné ozdravení veřejných financí, jsme hluboce přesvědčeni a vyjádřili jsme se v tom směru, že současná reforma je spíše záplatování a nevytváří do budoucnosti lepší situaci.
Pokud jde o vyváženou zahraniční politiku státu, musíme konstatovat, aspoň z našeho pohledu, že nemáme názor, že by Česká republika s novou vládou dělala vyváženou zahraniční politiku.
A koneckonců jednou z priorit byla také všestranná podpora rodiny a mladých manželství. Zde musím konstatovat, že za ten rok a něco není v zásadě nic nového, a právě projednávaná reforma má několik bodů, které v této oblasti povedou spíše ke zhoršení.
Svým způsobem je typické, že mezi těmito prioritami nebyla priorita, kterou bych označil jako snížení a odstraňování nezaměstnanosti. Vláda má svou základní prioritu v rámci takzvaného lisabonského procesu a tou není snižování nezaměstnanosti, ale boj proti nezaměstnanosti. Nový národní akční plán zaměstnanosti byl v této souvislosti na rok 2003 schválen až v květnu letošního roku. Cílem, se kterým vystupuje v poslední době pan ministr Škromach, není řešení nezaměstnanosti, ale dosažení takzvaného funkčního trhu práce. V tom případě nevadí, že nezaměstnanost se dále průběžně zvyšuje po malé stagnaci v roce 2002.
Pokud jde o cíl také z lisabonského procesu, společnost vzdělání jako součást základního cíle této vlády, potom myslím, že tahanice o to, aby do této oblasti se zajistily prostředky, které by aspoň udržely úroveň, která tam je, jsou z poslední doby známy. Spolu s výzkumem a vývojem patří také mezi priority lisabonského procesu. Ano, možná že v příštím rozpočtu bude přece jenom navrženo na vědu a výzkum o něco víc, než bylo v loňském roce. Ale cíl, který stanovila Zemanova vláda, nebude v této oblasti v žádném případě dodržen. Místo na slunci, které v této oblasti mělo být dosaženo, abychom byli společností vzdělání, je pravděpodobně dále v zásadě odkládáno. Přitom je třeba konstatovat, že na základě tradice i dosaženého stavu, který ale bohužel po celých letech v této oblasti se spíše zhoršuje, by právě vzdělávání, věda, výzkum měly při rozsáhlé podpoře tendenci a možnost být dosažitelným přínosem pro společenství evropských obyvatel a států i pro svět. Zároveň by zajistily i potřebné udržení úrovně naší země a jednu z nejlepších forem zaměstnávání. Rozsah prostředků, které na tuto oblast dlouhodobě věnujeme, je spíše sestupný.
Vláda v řadě směrů vykazuje hodně jednání, rozhodnutí, dokumentů, ale málo výsledků. Vznikají další úřady tam, kde by bylo možné dosáhnout zlepšení na místech, která dnes mají věci na starosti. Jako příklad uvedu nově naplánovaný Rejstříkový úřad, změnu v daňové správě, vyčlenění administrativních kapacit pro odborový program průmyslu a podnikání, zemědělství v Evropské unii. Máme zvýšit kapacity, které dnes řeší agentura SAPARD přibližně 132 tabulkovými místy, na přibližně 630.
***