(15.10 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Vláda nemůže odmítnout předlužené dědictví, protože, jak o tom mluvil pan předseda Tlustý, osou jeho projevu byl dluh, veřejný dluh, ale tento dluh má i svoje kořeny v historii. V roce 1997 skončilo sebeuspokojení z tzv. nejlepší a jedinečné transformace a byla to naše strana, strana křesťanských demokratů, která tehdy chtěla, aby se provedla skutečná reforma, která by vedla k ekonomickému růstu. Výsledek je, že jsme skončili toliko u balíčků, to znamená u škrtů, a nenastal skutečný ekonomický růst, protože se neprovedly kvůli politické krizi další reformní kroky. Od této odpovědnosti tehdy ODS odešla právě proto, že odmítla jít touto cestou skutečných reformních kroků. A jestliže nastal růst potom za vlády Miloše Zemana, nastal i za cenu zvyšování veřejných dluhů. Tedy za vlády Václava Klause jsme žili a prosperovali z výnosů, a to jedinečných a neopakovatelných výnosů privatizace a v pozdější době ekonomika rostla pouze s podporou deficitů veřejných rozpočtů.
Tedy tato vláda zdědila určitý stav a chce tento stav skutečně řešit. Jaký je tedy výsledek. Dám jeden příklad. Na prahu vstupu do Evropské unie náš nepříliš zdravý růst vedl ke zhoršení pozice České republiky ve vztahu k Evropské unii i k okolním kandidátským zemím. Ekonomická úroveň České republiky v porovnání roků 1996 až 2001 byla v původní poloze 57 % průměru Evropské unie ke stavu, který byl v roce 1996, a to bylo 64 %. To znamená, že u nás došlo k poklesu životní úrovně v tomto ohledu, měřeno HDP na hlavu v paritě kupní síly. Naopak v dalších okolních zemích, jako je Maďarsko, Polsko a Slovinsko, došlo k růstu HDP.
Toto dědictví jsme zdědili, s tímto dědictvím je potřeba nějakým způsobem naložit. Vláda připravuje reformu, která je komplexní, reálná. Je to reforma, která je z pohledu ODS příliš měkká, z pohledu KSČM příliš tvrdá. Jde ale o skutečnou reformu, i když jsem si jist, že všechny koaliční strany, které jsou sdruženy ve vládě, by jistě daly do této reformy další nosné prvky svého vlastního programu. Ale důležité je, že tu je odhodlání jít ještě dál, jít dalšími kroky reformními, protože naším cílem musí být skutečnost, že sociální a zdravotní politika nesmí být nadále trvalým a automatickým zdrojem deficitů, že musíme zastavit růst kriminality, být v konfliktu s korupcí, musíme být v konfliktu se šedou ekonomikou a hlavně musíme zastavit žití na dluh. Je potřeba vytvořit lepší právní a ekonomické prostředí.
To všechno je vtěleno do zákonů, které tvoří reformu, kterou vláda předkládá. Tato vládní reforma chrání naše občany a nás proti plošnému experimentu ODS, jako je jednotná sociální dávka, která je spojena se zrušením sociálního a důchodového systému. Výsledkem reformy v podání ODS by byla podle mého názoru chudoba, sociální napětí a větší zadluženost. Jaký jiný dopad může mít sociální dávka, kterou dáme volně k dispozici lidem v době, kdy ji aktuálně nepotřebují? Jak asi s ní naloží lidé, kteří jsou hazardující, nezodpovědní, ale i lidé v nouzi, chudobě, dluzích? Spotřebují tuto dávku na jiný účel. A jaký bude výsledek této reformy? Že tito lidé, až budou potřební, natáhnou ruku a řeknou: Státe, plať! A budeme muset platit. Je sice možné, že toto řešení povede k výstavbě mostů, protože to bude asi jediné místo, kde budou moci tito lidé přebývat.
Tato reforma je ale zároveň i hradbou proti socialistickému plánování, tak jak tady bylo představeno předsedou KSČM panem Grebeníčkem. Socialistické plánování podle receptu KSČM by udusilo soukromé podnikání. Vzpomínky na komunistickou minulost nejsou cestou vpřed, jsou pro nás varováním. V tomto ohledu jsem naprosto jasně tady proti antisocialismu, který tady kritizuje pan Grebeníček. Samozřejmě socialismus není a nemůže být naším programem. Cesta zpět skutečně před námi není.
Teď si kladu otázku, jestli to vůbec, co tady dnes děláme, myslíme vážně. Myslím tím hlasování o důvěře vládě. Kam by pád vlády vedl? Podle mého názoru by vedl pouze k chaosu. Není tady vůbec jisté a je velmi problematické, zda by Senát dovolil změnu ústavy, která by zkrátila volební období. To znamená, že by nemohly být organizovány předčasné volby a do roku 2006 bychom si mohli pouze klást otázku, kdo by tu vládl, kdo by nesl odpovědnost. Já stále hledám ono racionální zodpovězení otázky, co je podstatou tohoto návrhu. Komu má tento návrh prospět. Jak má prospět České republice, jak má prospět našim občanům. Moje odpověď je taková, že jde pouze o politickou hru. Jinak bych to vnímal jako chování hysterického manžela nebo manželky, abych se nikoho nedotkl, před rozvodem, který říká, já se chci rozvést za každou cenu. Na otázku, co udělá se svým majetkem, co udělá se svými dětmi, jak naloží se svými vztahy v rodině, co bude dál, odpověď je: Nic, já se teď chci jenom rozvést. To znamená, že to je naprosto účelové, do sebe zahleděné řešení a je to řešení hazardující s občany České republiky.
Jak již jsem řekl, tato vláda je vláda, kde víme, kdo vládne, víme, kdo má odpovědnost, a víme, kdo je v opozici. Varující je řešení, kdy to nebudeme vědět, kdy převládne ekonomicko-politické vidění světa, které se bude přelévat z jedné strany do strany druhé, a v tomto případě pouze otrávíme voliče definitivně a jednou provždy, protože naši občané chtějí, abychom s našimi mandáty nakládali odpovědně. Neutečeme před reformou, protože tato reforma musí být provedena, a bude-li provedena později, bude možná i pod tlakem zvenčí, bude tvrdší, bude asociální.
Proto navrhuji, abychom se nechovali jako v oné anekdotě, kdy údajně ve vlaku jel Stalin, Chruščov a Brežněv. Vlak zastavil, protože byla zima a před vlak spadla lavina sněhu. Stalin prohlásil - je třeba zastřelit strojvedoucího. Chruščov řekl - já ho budu rehabilitovat. A vlak se nepohnul. Brežněv zatáhl záclonu a řekl - budeme si myslet, že jedeme. Zkrátka jediné, co je možné, je vyjít ven, ačkoliv je mráz, vzít lopaty a začít skutečně něco dělat. Tato reforma je onou cestou, která vede ven.
Naše země potřebuje rozvoj podmínek pro svobodné podnikání, udržení hospodářského rozvoje, růst hrubého domácího produktu, rovnoměrný rozvoj krajů a obcí, potřebuje konflikt se všemi formami korupce a se závažnou kriminalitou, potřebuje všestrannou podporu rodin, potřebuje lepší budoucnost. Pro ty, kteří se chtějí vzdělávat, potřebuje rozvoj kultury. Potřebuje lepší budoucnost pro nás všechny.
***