(14.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
Bude postupovat integrace České republiky do evropského projektu, do Evropské unie, která je dobrým podnětem pro cestu k prosperitě.
Dámy a pánové, pro přednesení kritiky vlády si mohli naši opoziční kolegové v těchto parlamentních lavicích najít lepší příležitost. Mohli si najít také pádnější argumenty. To, co jsem slyšel, jsou argumenty mnohokrát opakované, jejichž pádnost opakováním nevzrůstá. Ale oni se rozhodli vytvářet dojem vládní krize, vytvářet dojem dramatického postupu. To se projevilo velmi jednoduše - např. cena koruny šla prudce dolů, pravděpodobně některý zahraniční investor se rozhodl neinvestovat. To, že se snížila cena koruny, znamenalo pochopitelně vzrůst cen dovozových výrobků, např. energií a ropy. Tyto všechny věci mají své důsledky. Mají své důsledky. A prostě to, co nemohu nazvat ničím jiným než politickým divadlem, mělo svou reálnou cenu. Tato reálná cena je příliš vysoká.
Jsem přesvědčen, že jste si měli vybrat cestu, která by byla méně drahá. Byla příležitost při interpelacích, kde nepochybně bych velmi rád vyslechl ostrou kritiku obou pánů předsedů, byla to možnost v otevřené debatě o reformě veřejných financí, kde si myslím, že by byla dokonalá příležitost bez toho, že bychom hráli něco, co nemohu nazvat něčím jiným než politickým divadlem.
Dámy a pánové, tato vláda vznikla jako vláda koaliční, postupně vytvořila svůj vládní program. Jenom i letmé čtení tohoto vládního programu ukazuje, že vládní program je až s překvapivou důsledností plněn, a proto také se v debatě neobjevuje jako předmět kritiky. Tato vláda ve své roční bilanci udělala kus práce, kterou předložila jako návrh sněmovně při svém vstupu do ústavní odpovědnosti. Končí jeden jediný rok. Kus práce byl vykonán.
Dámy a pánové, vláda České republiky své programové prohlášení, na kterém získala důvěru sněmovny České republiky, plní. To je po mém soudu to, co je pro vaše rozhodování nejdůležitější. Děkuji. (Potlesk z lavic vládní koalice.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším, kdo vystoupí v této rozpravě, bude místopředseda sněmovny Ivan Langer. Pak vystoupí místopředseda vlády a ministr Cyril Svoboda.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi na úvod prostřednictvím pana předsedajícího vzkázat panu premiérovi, že rozprava a hlasování o vyslovení důvěry vlády není divadlem. Je to vážně míněná ústavou garantovaná procedura, ve které se demokraticky zvolení poslanci vyjadřují k tomu, zda ta či ona vláda má právo setrvat ve své funkci, či nikoliv. Není to žádné divadlo.
Číslo sedm - a dovolte mi tímto začít své vystoupení - bývá velmi často považováno za šťastné číslo. Nicméně je-li sedmička symbolem sedmi důvodů, proč by této vládě měla být vyslovena nedůvěra, získává tento symbol štěstí podle mne zcela jiný rozměr. Dovolte mi, abych tedy z tohoto místa z mého pohledu definoval přinejmenším sedm důvodů, proč si tato vláda zaslouží vyslovit nedůvěru.
Důvod první. Podíváte-li se velmi pečlivě na to, co představitelé politických stran zastoupených ve vládní koalici říkali před volbami, a srovnáte-li to s tím, co dělají teď, rok po volbách, nemůžete dospět k jinému závěru, než že tato vláda je vládou politických podvodníků. Je to vláda, jejíž členové před volbami lidem a voličům bezostyšně lhali a slibovali věci, které nebyly reálné. Navíc v tuto chvíli, když realizují svoji vládní politiku, jsou ve zcela zjevném rozporu s tím, co před volbami říkali. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Myslím, že za vše mluví památná předvolební věta tehdy ještě ne premiéra Špidly, vyslovená v televizním pořadu na téma nutných škrtů v rozpočtu a nezbytnosti sociální a důchodové reformy, věta, která podle mého přesvědčení vejde do dějin politického pokrytectví. Věta zní: Zdroje tu jsou. A kdyby situace nebyla tak vážná, možná by stálo za to teď povstat a premiéru Špidlovi zazpívat písničku po vzoru Marie Rottrové: Řekni, kde ty zdroje jsou, co se s nimi mohlo stát, řekni, kde ty zdroje jsou, kde mohou být. (Potlesk z řad ODS.) Ale situace je příliš vážná a myslím, že se nehodí v Poslanecké sněmovně zpívat, přinejmenším na takto smutnou notu.
Důvod druhý, proč si myslím, že vláda by neměla získat důvěru. Tato vláda přes to všechno, co říkal premiér Špidla, bere lidem práci. Ještě v roce 1997, po letech zásadní transformace naší společnosti, byl bez práce zhruba každý dvacátý práceschopný člověk. Ve statistice řečeno - zhruba byla pětiprocentní nezaměstnanost. Teď, za dobu čtyřletého působení Vladimíra Špidly ve funkci ministra práce a sociálních věci a po roce jeho působení ve funkci premiéra této vlády, je bez práce každý desátý člověk a nezaměstnanost dosahuje - statisticky řečeno - deseti procent. A to i přes to, že Vladimír Špidla a jeho vláda dokázali utratit desítky miliard korun na tzv. politiku nezaměstnanosti.
V této souvislosti jsem si vzpomněl na jeden výrok jednoho z největších zločinců světa, Josifa Visarionoviče Stalina, který kdysi řekl: Smrt jednoho člověka je tragédie, ale smrt statisíců je jenom statistika. Mám trochu obavu, že tato vláda se chová v souladu s tímto výrokem.
Ono se říká - desetiprocentní nezaměstnanost, je to jenom statistika, ale v okamžiku, když si uvědomíte, že za těch pět let působení Vladimíra Špidly ve vládě každý den, včetně svátků, sobot a nedělí, přišlo o práci více než sto lidí. I dnes, když jednáme, přijde domů přinejmenším sto lidí a řekne onu větu: Nemám práci. A to už není statistika, vážená vládo, to je skutečná tragédie.
Důvod třetí. Tato vláda vede Českou republiku k bankrotu. V době, kdy sociální demokracie přebírala vládu - a již to zde bylo zmíněno předsedou poslaneckého klubu ODS Vlastimilem Tlustým - dosahovalo zadlužení České republiky zhruba 170 miliard korun. V roce 2003 se dluhy pohybují kolem částky 600 miliard korun. Jen za jeden rok působení Vladimíra Špidly v úřadu premiéra České republiky došlo k nárůstu o 120 miliard korun. Kolega Tlustý už zde zmiňoval ony časové paralely, já zmíním ještě jednu. Srovnáte-li premiéra Klause, srovnáte-li premiéra Špidlu a dáte-li to na základ státního dluhu, zjistíte, že to, co Václavu Klausovi trvalo pět let, úspěšný premiér Vladimír Špidla stihl za jeden jediný měsíc. Za rok svého premiérování Vladimír Špidla zadlužil každého občana - včetně kojenců - zhruba o 12 tisíc korun. Bude-li tato vláda i nadále pokračovat, v roce 2006 v budoucnosti zatíží každého člověka této země částkou zhruba 100 tisíc korun.
Tady by se možná dalo pokračovat v oné písničce Marie Rottrové a zazpívat si refrén: kdo to kdy pochopí, resp. kdo to kdy zaplatí, ale už jsem řekl, že nepovažuji zpěv v této místnosti v tuto chvíli za užitečný a potřebný.
***