(9.40 hodin)
(pokračuje Mládek)

Myslím, že pan předseda rozpočtového výboru Kalousek byl příliš přísný, když navrhoval, aby státní úředníci si rozdíl v částce aut, kterými budou jezdit, nad onen stanovený limit dopláceli z vlastního. Kdybychom použili analogii s podnikatelským sektorem, v podstatě by to mělo být tak, že by si měli doplácet ono procento daně, které vlastně získávají podnikatelé tím, že uspoří na dani z příjmů. Dnes uspoří 31 %, a bude-li schválen tento zákon, tak to bude v nejbližších letech i výrazně méně.

Rovněž musím odmítnout názory, že toto opatření nějakým způsobem negativně ovlivní příjmy státního rozpočtu, protože tato spotřeba luxusních aut je ve skutečnosti vysoce prestižní záležitostí a podnikatelé, ať už v právnických osobách, nebo OSVČ, budou tato drahá auta nakupovat bez ohledu na výši daňového zvýhodnění, protože tato spotřeba je tak prestižní, že si raději odpustí výdaje jiné.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče, že vás přerušuji. Kolegyně a kolegové, prosím vás o klid v jednacím sále, resp. žádám ty, kteří nemají zájem sledovat obecnou rozpravu, aby se přesunuli mimo jednací sál, do kuloáru. Děkuji.

Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jan Mládek: Děkuji, pane předsedající. Čili dá se předpokládat, že ona, jak říkám, feudální spotřeba těchto drahých automobilů bude i nadále zachována. Státní pokladna si přijde na DPH a přijde si samozřejmě i na tu část ceny auta, která nebude vcházet do onoho daňově uznatelného základu, ať již bude 900 tisíc, jak je podle vládního návrhu, nebo pouze 600 tisíc, jak možná někdo přednese, jak bylo v mém návrhu původním.

Tolik zhruba k záležitosti osobních automobilů, k záležitosti toho, kolik z ceny auta bude uznáno jako daňově uznatelná položka.

Podotýkám, že z domácích aut se tam snad v případě vyššího základu vejdou všechny a v případě nižšího se tam nevejde Superb a některé dražší varianty Octavie.

Dále bych se chtěl zabývat otázkami investičních pobídek a vlastně nepřímé novelizace zákona o investičních pobídkách. Dovoluji si předem avizovat, že přednesu pozměňovací návrhy oproti vládnímu návrhu, a dovolil bych si vysvětlit důvody, které mě k tomu vedou, a zároveň bych se chtěl omluvit, že jsem je nepřednesl dříve. Bylo to způsobeno tím, že původně si tyto pozměňovací návrhy osvojil pan předseda rozpočtového výboru Kalousek a přednesl je v papírové podobě v rozpočtovém výboru. Bohužel na poslední chvíli tyto své návrhy stáhl a já jsem nebyl dostatečně bdělý a ostražitý, abych je podal sám, takže to musím udělat v Poslanecké sněmovně.

Chtěl bych říci, že investiční pobídky, ať již v předzákonné podobě na základě exekutivního usnesení vlády, nebo posléze v zákonné podobě, byly jistou reakcí na hospodářskou krizi a v jistém smyslu bezvýchodnou situaci, která se projevila v letech 1997 a 1998 jako reakce na kolaps tzv. národního kapitalismu. Národní kapitalismus byla snaha v počátku devadesátých let - a já netvrdím, že snaha nelegitimní, nepochybně legitimní, leč špatně provedená -

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane poslanče, omlouvám se. Tak jak jsem zasáhl ve váš prospěch, nyní prosím, abyste se pokusil věnovat tématu. Já rozumím například strategii zajistit dostatečný počet poslanců k hlasování, nicméně pokuste se to učinit tak, že budete hovořit k věci. Nemám jako předsedající pocit, že zmínky o národním kapitalismu souvisejí s problematikou daně z přidané hodnoty a limitem pro motorová vozidla. Pokud se pletu, tak mě prosím vyveďte z omylu, nicméně v tuto chvíli vás prosím, abyste hovořil k věci, neboť mám jako předsedající pocit, že se odchylujete od tématu.

 

Poslanec Jan Mládek: Pane předsedající, dovolte mi, abych se ohradil, protože hovořím k věci, hovořím k návrhu novely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, sněmovní tisk 402, jehož součástí - ať již je to správné, nebo nesprávné - je i nepřímá novela zákona o investičních pobídkách. A obecná rozprava, mám pocit, slouží k tomu, aby se zdůvodnilo to, co bude sděleno v rozpravě podrobné. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Dobře. Pane poslanče, nechci zde rozvíjet náš vzájemný spor. Já jsem měl pocit, že vás mám upozornit, nicméně v žádném případě vám neodebírám slovo. Jenom vás prosím o jedno. Já jsem se pokoušel zjednat klid v sále. Zatím se mi to nepodařilo, ale mám pocit, že k tomu musíme být přinejmenším dva, tedy vedle mne i vy, a to schopností sál zaujmout.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP