(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, vítám vás zpět ve sněmovní síni. Doufám, že polední přestávka a její program naplnil všechny vaše smělé představy.
Můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, kterým je
17.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
návrh na ratifikaci Protokolů o přístupu Bulharské republiky, Estonské republiky,
Litevské republiky, Lotyšské republiky, Rumunska, Slovenské republiky
a Slovinské republiky k Severoatlantické smlouvě
/sněmovní tisk 338/ - druhé čtení
Vidím, že se pan místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda chystá uvést tento materiál do druhého čtení, takže mu dávám slovo.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Tento Protokol o přístupu Bulharské republiky, Estonské republiky, Litevské republiky, Lotyšské republiky, Rumunska, Slovenské republiky a Slovinské republiky k Severoatlantické smlouvě je historický, protože dochází k rozšíření Severoatlantické aliance o další demokratické státy na evropském kontinentu. Je to myšlenka, které věnovala Česká republika dlouhodobě velkou pozornost, protože již v době, kdy se rozhodlo o našem vstupu do Severoatlantické aliance, vyslovili jsme závazek plně podporovat proces rozšíření Severoatlantické aliance o další demokratické státy.
Toto rozšíření posiluje pásmo stability, bezpečnosti a spolupráce v euroatlantickém prostoru, který je přínosem pro alianci i pro integraci a politickou transformaci Evropy. Již první kolo rozšíření Severoatlantické aliance po skončení studené války v březnu roku 1999 alianci obohatilo a přispělo k transformaci a k posílení transatlantické vazby. Z tohoto důvodu jde, jak jsem řekl, o rozšíření stability míru a bezpečí.
Toto rozšíření má velký význam vojenský, neboť již přizvané země výrazně pomáhají svým angažmá v operacích v Afghánistánu, v Iráku a dokazují tak, že budou pro alianci skutečným přínosem. Noví členové navíc přispějí z hlediska infrastruktury strategicky významnými elementy, jako jsou letiště a přístavy na evropské periferii. Nesporný přínos znamená také zlepšení jejich obranných kapacit v rámci plnění pražského závazku ke schopnostem.
Země, které přistupují k Severoatlantické alianci, se věnují této přípravě velmi intenzivně již tři roky v rámci programu "Alianční plán členství", který ukázal jasně, že tyto země připraveny jsou. Česká republika těmto zemím po celou dobu příprav na vstup do Severoatlantické aliance pomáhala a z tohoto důvodu velmi výrazně vítáme toto rozšíření.
Ratifikační proces probíhá ve všech členských zemích Severoatlantické aliance, tedy i v naší zemi. Jde o rozšíření našeho společenství a tento proces byl zahájen po slavnostním podpisu protokolů v Bruselu 26. března 2003. Z členských zemí protokoly dosud ratifikovaly Kanada, Norsko, Spojené státy americké, Dánsko, Maďarsko a Německo. Vláda schválila protokoly o přístupu těchto kandidátských zemí svým usnesením 19. května 2003.
Protokoly mají z hlediska vnitrostátního práva charakter prezidentských smluv, podléhají schválení Parlamentu ČR a ratifikaci prezidenta republiky. Jejich podpis a ratifikace Českou republikou jsou v souladu s jejími mezinárodními závazky, s právem zemí EU a v souladu s vnitrostátním právním řádem.
Pro nás, pro Českou republiku, toto rozšíření má ještě jeden význam - že se opět Česká republika a Slovenská republika definitivně zařadí do stejného euroatlantického prostředí, to znamená jak do Evropské unie, tak do Severoatlantické aliance, do završení procesu, který začal v roce 1992 rozdělením společného státu k 1. lednu 1993 a nyní se opět dochází k tomu, že tyto dva naše státy budou v jednom prostoru. I to je speciální důvod, proč vřele doporučuji, aby byl s touto ratifikací vysloven souhlas.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane ministře. Vládní návrh projednal zahraniční výbor a výbor pro obranu a bezpečnost. Jejich usnesení nám byla rozdána jako sněmovní tisky 338/1 a 338/2. Prosím zpravodaje zahraničního výboru pana poslance Viléma Holáně, aby návrh výboru odůvodnil. (Velký hluk i pohyb v jednací síni.)
Vás, dámy a pánové, prosím, abyste se posadili a umožnili panu poslanci Holáňovi, aby vás mohl seznámit se závěry výboru zahraničního.
Poslanec Vilém Holáň: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové. Zahraniční výbor projednal předložený vládní návrh na své schůzi dne 22. července t. r. Přístup zahraničního výboru přirozeně navazuje na skutečnost, že Česká republika dlouhodobě deklaruje souhlas s rozšířením NATO o státy střední a východní Evropy, které s námi v období totality sdílely podobný osud. Souhlas s projednávaným rozšířením naší obranné aliance byl podpořen výraznou většinou členů zahraničního výboru.
Na závěr bylo přijato usnesení, jímž zahraniční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna dává souhlas s ratifikací Protokolů o přístupu Bulharské republiky, Estonské republiky, Litevské republiky, Lotyšské republiky, Rumunska, Slovenské republiky a Slovinské republiky k Severoatlantické smlouvě.
Toto schválení doporučuje i zpravodaj. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane poslanče. A táži se, zdali hodlá vystoupit zpravodaj výboru pro obranu a bezpečnost. Tím má být předseda tohoto výboru pan poslanec Jan Vidím. (Poslanec Jan Vidím vstupuje do jednací síně.) Zdá se, že tomu tak bude. Dávám slovo panu poslanci Janu Vidímovi.
Poslanec Jan Vidím: Děkuji pěkně a omlouvám se sněmovně za kratičké zpoždění.
Pane předsedající, dámy a pánové, výbor pro obranu a bezpečnost projednal předložený návrh a doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Janu Vidímovi. Otevírám rozpravu. Prozatím mám jednu přihlášku. Přihlášeným je pan poslanec Jan Škopík, takže mu dávám slovo.
Poslanec Jan Škopík: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegové a milé kolegyně. Tato 19. schůze je podle mého názoru natolik významná jak obsahem, tak projednávanými body, že i já cítím nutnost vystoupit v diskusi. Celý rok jsem si nedovolil přistoupit k řečnickému pultu a jsem tak pravděpodobně posledním, nebo možná jeden z posledních poslanců, kteří na jednání Poslanecké sněmovny dosud nemluvili. Ne že bych neměl co říci, ale je to jednak proto, že jsem svým voličům slíbil, že k tomuto místu budu přistupovat a odtud hovořit s velkou pokorou a vážností. A ti, co mě znají, určitě dosvědčí, že to ode mě byla velká oběť.
***