(16.10 hodin)
(pokračuje Páralová)
V důvodové zprávě se ale také dozvídáme velice zajímavou věc, totiž, že vláda ušetří téměř 23 miliard právě v zákoně o státní sociální podpoře. Vzhledem k tomu, že roční výdaje na státní sociální podporu činí něco málo přes 30 miliard, ono ušetření 23 miliard mě překvapilo. Nevěřila jsem svým očím, když jsem si přečetla, že vláda ušetří -
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, chvilku vás přeruším a požádám sněmovnu o klid, a to zástupce všech klubů, abyste mohla v klidu dokončit svoji řeč. Věřím, že vaši kolegové a kolegyně budou tak slušní, že se zklidní. Děkuji. Můžete pokračovat.
Poslankyně Alena Páralová: - na státní sociální podpoře v roce 2004 803 milionů, v roce 2005 přes 10 miliard a v roce 2006 dokonce přes 11 miliard korun. Celkem tedy vláda v letech 2004 až 2006 ušetří téměř 23 miliard korun. A víte jak? Úsporou při nerealizaci programového prohlášení vlády. K tomu myslím není co dodat.
A nyní mi dovolte vyjádřit se k celému balíku sociálních zákonů. Veřejné finance v České republice trpí hlubokou nerovnováhou. Neúměrně narůstá státní dluh, deficity rozpočtů jsou obrovské, nezaměstnanost je vysoká a hospodářský růst nízký. Nikdo nepochybuje o tom, že je potřeba provést reformu. Někteří politici poukazují na úniky v sociální oblasti a tvrdí, že právě zde je klíč v řešení. Zdůrazňují, jak je třeba razantně snižovat sociální výdaje, vyprávějí o tom, jak si bohatí podnikatelé jezdí pro podporu v mercedesech. Správně poukazují na rostoucí schodky na důchodovém účtu. Sociálně slabí lidé, kteří se často nikoliv vlastní vinou dostali do problémů, ale nejsou hlavní příčinou obrovských deficitů. Stačí se podívat na hlavní ukazatele státního rozpočtu. A takový v uvozovkách podvodník v mercedesu, který si jede pro dávky, dostane měsíčně maximálně 4100 korun životního minima na osobu.
V roce 1990 stejně jako v roce 1997 tvořily sociální výdaje 13,1 % hrubého domácího produktu. Od roku 1997 stouply celkové sociální výdaje o 1 % HDP. Ale v roce 1997 u nás bylo 220 tisíc nezaměstnaných a dnes již máme více než půl milionu nezaměstnaných. Pracovníci na sociálních odborech jsou vázáni propracovanými pravidly vyplácení dávek, takže zde není hlavní tepna, z níž prýští státní finance. Jedno procento hrubého domácího produktu, o které stouply za posledních šest let sociální výdaje, odpovídalo v roce 2002 asi 21 mld. korun. Porovnejme to s výší schváleného schodku státního rozpočtu na rok 2003, který dosahuje 160 mld. korun. Kdo a kde tedy pouští žilou našim veřejným financím? Není to sociální oblast.
Velkou část financí pozřela a stále ještě požírá nedomyšlená reforma veřejné správy. Masivní výdaje jsou spojeny s naším vstupem do Evropské unie. V letech 2004 až 2006 dosáhnou celkové výše 137 mld. korun. Jako rozpočtové kompenzace se nám za stejnou dobu z Evropské unie vrátí 22 mld. korun. Úředníkům ministerstev se za poslední dva roky zvýšily platy o desítky procent. Mnoho finančních prostředků je zakletých v nových úpravách zákonů přijatých v době vládnutí sociální demokracie. Každá regulace, každý zákaz, každá nově zřízená instituce, každý mimorozpočtový fond je menší či větší pramen, z něhož prýští veřejné finance, které pak chybí v důležitých oblastech. Každý nový zákon s sebou nese ohromné transformační náklady.
Já jako ministryně práce a sociálních věcí, i když pouze stínová, se v tuto chvíli musím zastat všech lidí, kteří jsou zdravotně postižení a sociálně slabí, když už to neudělá skutečný pan ministr. Sociální výdaje stouply za posledních šest let, jak jsem již jednou zmínila, o 1 % HDP, přičemž polovina zvýšení padá na vrub nereformovaného důchodového systému a druhá na vrub neustále se zvyšující nezaměstnanosti. Ano, je třeba hledat cesty, jak snížit sociální výdaje minimálně o to 1 % hrubého domácího produktu. Způsob, jakým je hledá vláda a jmenovitě pan ministr práce a sociálních věcí, dle mého názoru povede pouze k prohloubení problémů. Ministr, který má být oporou lidem v těžkých životních situacích, navrhuje úpravy, které postihnou hlavně lidi nemocné, lidi před důchodem, kteří nemohou sehnat práci, lidi, kteří mají částečný invalidní důchod a blíží se penzi, žáky vesnických škol a studenty vysokých škol z rodin sociálně slabých. Ministr, který by měl citlivě reagovat na situaci na trhu práce, organizuje pogrom na živnostníky.
V současné době, kdy je třeba všemi možnými prostředky podpořit růst ekonomiky, jejíž nedílnou součástí jsou i osoby samostatně výdělečné činné, vláda tímto pogromem na živnostníky směřuje právě opačným směrem. Nezaměstnanost se zvyšuje a dá se očekávat další propouštění jak ve státní, tak nestátní sféře. Kterýpak člověk, když ztratí práci a hledá nové uplatnění, se za těchto nových podmínek pustí do podnikání? A volná místa nejsou. Pokud si živnostník nic nevydělá, nemá jeho rodina nárok na stejné sociální dávky jako rodina zaměstnance ve stejné situaci. A nyní se tento nepoměr ještě zvyšuje. Obávám se proto, že naopak řada živnostníků podnikání ukončí a přihlásí se na úřadu práce o podporu v nezaměstnanosti. A kdo ví, zda na úřadech práce bude dost finančních prostředků na podpory v nezaměstnanosti, když se od Nového roku jejich výše snižuje na 44 % dnešního stavu.
Nikdy jsem netleskala četným výrokům pana ministra Škromacha, že výdaje na politiku zaměstnanosti jsou v naší zemi velmi nízké a je třeba je výrazně zvýšit, abychom se dostali na úroveň Evropské unie. Nicméně převedení finančních prostředků z účtu podpory zaměstnanosti na důchodový účet je jeden z mnoha důkazů toho, že všechny předložené návrhy zákonů kráčí zcela opačným směrem, než jaký naznačovala předvolební tvrzení pana ministra, ale i než jaký naznačovala jeho zcela nedávná slova. Nakonec proč by se pan ministr nemohl po vzoru svého chaotického premiéra řídit zásadou "s každým ránem nová teorie"?
Abych jenom nekritizovala, uvedu alternativu. Považuji za podstatné, aby vynaložené finanční prostředky na sociální politiku měly motivační charakter. V tomto smyslu je třeba přehodnotit dávky státní sociální podpory, dávky sociální potřebnosti, podpory v nezaměstnanosti i způsob financování sociálních služeb a vzájemně je sladit, aby nedocházelo k jejich překrývání. Tím by se nejen snížila byrokratická zátěž, ale také zvýšil komfort klientů sociálního systému. Občanská demokratická strana nabízí efektivní řešení v podobě rovné daně jako řešení fiskálních potíží na straně příjmů a na straně výdajů navrhuje jako řešení tzv. negativní daň.
Vraťme se ale k projednávaným návrhům. Důvodové zprávy projednávaných zákonů zdůrazňují, že navržená opatření jsou v souladu s lisabonským procesem a směřují k posilování sociální soudržnosti a zamezení sociálního vyloučení. Takové opatření jsem tam bohužel nenašla.
***